Citát

no, když, ačkoliv potom
když sem dělala v té tiskárně, to bylo až v tom pětačtyřicátým roce
teda. takže tam byla ta skala ((Scala)) jo, zrovna. dneska je to,
jak se to menuje to kino tam, víte jak je Tomášek, ((Kostel sv.
Tomáše)) tak naproti tam, de se dolů po schodech.

SM: hm

LZ: taky je to skala ((Scala)), není to pořád skala ((Scala))?

SM: no, myslím že jo. teď nevim. a tak měla ste, to ste měla ráda tu
skalu ((Scalu))?

LZ: jo, tam sme chodívali potom zas už. to bych řekla to v tom
pětačtyřícátým roce,

SM: hm

LZ: že to bylo, já sem dělala em prostě, víte kde sou lázně, na
ulici devátýho května ((ulice 9. května)), je Tomášek em kostel
Tomáš ((Kostel sv. Tomáše)), pak je na rožku sou lázně, ústřední
lázně em tak, a naproti byla byla tiskárna, Rovnost. dneska je tam
ta pojišťovna, tak tam byla tiskárna. tak tam sem dělala, takže tam
sme to měli zrovna třeba se šlo

SM: jo.

LZ: koupit lístky nebo tak. tak tam sme dost bych řekla ta skala
((Sclala)) teda, to bylo takový.

LZ: no tak už to bylo takový modernější, už to bylo takový lepší, to
víte, aj v tom, aj ty kina, to byly takový menší, takový vobyčejný,
no, tam už to bylo přece jenom takový elegantnější, takový už, to
bylo něco, něco jinýho. no tak, ale když se šlo, tak, tak to byly
takový už ty filmy potom, ňáký začaly ňáký ty ruský, a takový ňáký
ty válečný, no tak to mě zase, já sem měla, prožila ten konec války,
už mně bylo těch, šlo mně na ten sedumnáctej, tak mám dost takový
ty. prostě zážitky byly tam takový nějaký, takže

SM: hm

LZ: moc mě ty válečný filmy ani dneska teda nemám ráda.

SM: hm

LZ: no bývalo, no, akorát to Čtyři z tanku a pes, to se mně teda
líbilo, to bylo takový to, viděla ste to?

SM: to je takový ten polský [seriál, že.]

LZ: [film, no,] polskej seriál. tak to se mně tak jako líbilo, ale
že tam byly ňáký, ale spíš tak ten pes, a ta partya [těch těch
kamarádi, no.]

LZ: tak to né, to, to né, to tenkrát to akorát to sme se ňák
domluvily, a já říkám, no jo, ale to je nepřístupný, to. ale no
pojď, pojď, zkusíme to. já nevim, já mám takové dojem že sem si aj
vypůjčila občanku od té kamarádky,

SM: hm

LZ: ne vod té, co se mnou dělala, a tak trošku sme se podobaly, nebo
něco, tak sem si občanku. ale říkám vám, že sem to tehdá ani
nepotřebovala. prostě, tak dneska už je to promlčený, už je to
<padesát šedesát let.> ale by to bylo promlčený. ale snad to nebyl
takové žádné přestupek, to bylo jen takový, ale to sem se musela
smát, protože ju ten, jí bylo už ale jednadvacet, nebo dokonce víc,
vona byla taková drobná, taková to, no já sem si to nesla ((smích))
tak mě pustili,

no a pak po té válce začala ňáká ta zábava, no tak se šlo na tu
zábavu ještě. ale říkám, tak to kino bývalo tak to už můžu říct to
jednou za týden že se, ne že bych tam musela teda být často, no ale
když byla výměna jednou za ten týden byla výměna, a něco bylo, co
sem co by se nám líbilo, no tak buďto tam nebo tam. pudem do kina,
tam hrají to nebo ono, to může být dobrý, no, takový.

SM: hm a chodila ste někdy třeba bez placení do kina?

LZ: jak bych mohla chodit <bez placení.> to nevim [to sem]

SM: [tak někteří] nám to vykládají, no.

LZ: jo? to teda ne. to nevím že by tady toto existovalo.

SM: hm

LZ: já nejsu taková em že bych někam prostě šla, a že bych, že bych
tam šla plotem, nebo že bych tam šla, mně by to bylo jako trapný
jako. já vždycky, no to tehdá nestálo, no dyť to bylo, to ne, to
opravdu nemůžu říct. ale, já nevim, tam se nedalo, musela ste
projít, přece ta trhá lístky nebo něco tak, nevím že bych teda, to
ne. to když, to si pamatuju vždycky sme si koupili lístky, a to se
chodilo třeba víc dopředu, abysme ty lístky dostali, nebo výjimečně
že by se šlo zrovna teda, ale nemůžu říct že by, to ne, to. já su
zase dost tako- poctivé člověk, že bych takhle někam měla jít, to
vím že třeba dneska to sou, takový ( )

SM: hm

LZ: ale nevím jak bych to dělala, nebo že bych em a potom když dete
do kina, tak máte určené lístek, ne? třeba já nevim, třetí řada
třeba, dvacátá sedadlo, nebo to, takže, kdybyste tam šla tak kam
byste si sedla? nebo to nevím teda. to tak...

LZ: a potom em Měsíc nad řekou, jo? vod Šrámka to znáte, tam hrála
paní Dana Medřická teda, no, byla to herečka, já to uznávám, ale
taky sem ju moc nemusela. až potom byla starší už jo, ale taková mně
připadala taková, taková trošku, ne tak, ne, byla trochu jinačí, no.
potom už byla starší a hrála už ty maminky, babičky, tak už totok,
ale jako mladá, zrovna se mi, nevím.

SM: co ste měla ráda na f- na třeba ve filmu.

LZ: no tak rozhodně mě to spíš lákalo když tam byla ňáká příroda,
nebo když tam, když se tam něco, prostě něco se tam dělo, no.

SM: hm

LZ: by to bylo ňáký, (tak ňák) mě spíš, (říkám), já mám ráda
přírodu, my sme vždycky dost jako chodili, a em když,

SM: hm

LZ: jako totok.

SM: dobře.

LZ: já mám třeba, dneska mám ráda př- filmy vod té Pichlerové
((Rosamunde Pilcher)), ty romantický jako.

SM: hm

LZ: já nevím jestli to ňák, tohle někdy vidíváte, nebo něco, třeba
dávají americký, americko-německý, ale to není vono. prostě ta
Pichlerová, em strašně krásná příroda je tam. vždycky mají ňáké
třeba dům, vilu, nebo barák, nebo je to zámek třeba řeknu, no
cokoliv, ale krásný květiny, krásný parky, krásný, no ale to mě, to
se mně strašně líbí.

jinak, no, a když potom po válce, no tak to zas bylo ňáký, co bylo
tak, nevim, to už, já nevim, člověk to tak ňák ani nevnímal, to tam
muselo být, a že se těšil na film. <a že musel tam ten týdeník být,>
to,

SM: hm ee dobře. a byla ste někdy přítomna promítání filmu v
domácnosti?

LZ: ne.

SM: takže ee

LZ: ne, to nemůžu říct vůbec. nikdo kdo, tak nikdo neměl, a teď co,
co se týče em třeba co mají někde tak, tak nikam nechodím, že by
měli třeba, že by si pouštěli doma filmy nebo něco to. naši to taky
mají, ale já tam nechodim. voni bydlí až ve třetím poschodí,

SM: hm

LZ: a než bych tam vylezla, tak řeknu tak radši <nendu.>

SM: jo. a takže si nepamatujete že by třeba měli kdysi vaši známí
třeba filmovou promítačku?

LZ: né, ne.

SM: dobře.

LZ: totok, to vůbec ne, já, bratr vůbec to, ten vůbec totok né nic
takovýho, a em co byly, co sme měli rodinu tak to taky vůbec ne.

SM: hm

LZ: ani to vůbec nevim, že by něco takovýho mělo ně- že něco bylo
takovýho. ne. my sme ňák moc, ne. naši vůbec ne, a ani manželovi
rodiče, ani sestry, tenkrát to tak, možná dneska už by třeba, ti
mladí už dneska mají třeba, už mají video, mají to. to naši taky
mají video, mají já nevím co eště všecko, ale mě to ňák neláká.

SM: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození? potom? a
na to jaká byla třeba atmosféra v kině?

LZ: no to víte že to už bylo, byly ty filmy už jinačí, že, už
přestaly em tamty týdeníky byly už takový, a začalo to em tam, víte
po té válce ta eufórie byla prostě docela jiná. každé byl rád, že je
konec té války, pomalé sme dost tak jako byli vděční těm, tomu
osvoboditelům, jo, když sme, no mysleli sme si že to bylo tak, takže
to bylo takový, tak zase přišly sem ty ruský filmy, a některý ty
filmy teda se vopakovaly, no tak bylo to takový, no prožívali sme,
byli sme rádi že je konec války, tak zas nám to dost ty ruský filmy
se dávaly, ty válečný, a a totok. no tak takový, jinak bylo to
prostě jiný takový, no, a takový aj nadšení aj takový, člověk se
chodil na ty brigády, a a prostě chtěli sme si tu republiku
vybudovat, jo, jako. mysleli sme si že to bude jako jiný. ježiš to
se nadělalo brigádnickéch hodin, dyť to už eště sme teda, dyť i,
bylo chodili sme jako em na brigády do toho, do té Líšně, co se
voddělalo hodin. a tam se kopalo, ďály se jako, to bylo Gottwaldovo
údolí, potom tam byly ty líšeňský slavnosti a tak dále. a tak tam se
nadělalo brigádnickejch hodin hodně. já sem chodila s už to tenkrát
s manželem ne teda, no ale byly to aj z tiskárny se dělaly tam
brigády, a no už potom sme spolu taky chodili tam. a co se vobdělalo
tam, a tam se chodilo, a tam se chodilo, na saních se vodhrabovalo,
to a to, chodili sme na brigády a, a že se budeme mít lepší, no,
byly dvou- dvouletky a pětiletky, a já nevim co všecko, no. každé si
myslel že to, no, bude.

SM: hm

LZ: já osobně, vy ste mladá, to těžko, ale nevim no. povidám, ta, ta
situace byla docela jiná než je dneska.

SM: hm

LZ: dneska každé když nemusí, tak neudělá a, anebo hledí sám na sebe
jenom, aby co nejvíc viděl a není to teďkon. mně se to nelíbí teď
ta. já su ráda že su tak stará. věřte mně to. já řikám, vy dneska
mladí, nevim.

SM: hm

LZ: dneska teda abyste měli vzdělání, to je podmínka, protože jinak
to ani no.