Citát

JV: ale řekla byste třeba, že byl pro vás film důležitý tenkrát jako
pro dítě?

BK: ne ne

JV: ne

BK: ne tak proti proti těm dnešním dětem, to tedy určitě ne.
JV: a s maminkou ste pak třeba navštěvovala divadelní představení?

BK: no v tom říkám vám v tom nej- nejmenším věku, tak to ne

JV: ne později

BK: to ne eště když mně bylo deset roků, tak to vlastně naši měli tu
poslední dceru a to bylo tak dost bylo takový, že sme se drželi [víc
doma]

JV: [můžete mluvit trochu nahlas]

BK: no

JV: nebojte

BK: no zrovna sme to tam bysme no my sme my sme opravdu to tak do
těch do toho věku nízkého, to sme byli rodina pohromadě

JV: hm

BK: a to ani tak ty (náni) nebyli

JV: a měla ste jako dítě eee nějaké další aktivity, třeba chodila
ste s ee já nevim na nějaké výlety nebo s kamarády chodili ste si
[hrát]

BK: [ne ne] ne ne to všechno buďto rodina pohromadě

JV: mhm takže ste spíš [byli doma]

BK: [a nebo školní] výlety

JV: spíš doma ste byla

BK: ano ano

JV: moc ste nechodila po venku

BK: ne ne ne

JV: nelítala ste

BK: to ne to se nedalo vůbec ne

JV: ale tenkrát v tom dětství v tom úplně jakoby v tom nejranějším
dětství nebo do těch deseti let, když ste chodila s tatínkem ee

BK: no

JV: až na vyjímky ee

BK: no

JV: tak ee tam vlastně hrálo hrála hlavní roli ee ta skutečnost, že
ty kina byla blízko

BK: no [taky]

JV: [a pak] jakoby v druhém plánu ste řešili ten program a nebo to
spíš bylo podle toho, co hráli?

BK: to spíš bylo co podle čeho co byli hráli, ano

JV: takže důležitý byl ten film

BK: ano, určitě, [protože]

JV: [ale jestli] to kino bylo dál, tak ste se klidně [projela]

BK: [no to sme] ano ano ano za tím se šlo dál- daleko

JV: mhm

BK: a třeba i když nic nejezdilo, tak to se samozřejmě když šla
větší skupina, tak to se nikdo nebál jít, že

LČ: a třeba písničky filmové [ste si zpívali?]

LŠ: [ano písničky], to vždycky byl doprovod písničky, nějaká taková
nová, pak se to zpívalo a.

LČ: a jak ste si ty písničky pamatovali?

LŠ: no to sme si pamatovali.

LČ: přímo z toho kina?

LŠ: no.

LČ: anebo ste třeba měli...

LŠ: měli sme taky gramofon takovej starej taky víte tak...

LČ: a to se dalo pouštět si nějaké písničky...

LŠ: nedalo se to pouštět to, ale voni vycházely ty plotny a bylo tam
vždycky napsané, že je to z toho a z toho filmu.

LČ: a to ste si kupovala?

LŠ: ne, já sem to měla vod jedné paní [staré vypůjčený],

LČ: [aha]

LŠ: a vždycky když nějaká ta plotna vyšla tak, tak sem si to
koupila. já už sem potom, no říkám, já sem měla ty tety. ty na na
Starém Brně měli povoznictví, ta jedna, voni rozváželi u kupčích,
Kupčík se to jmenovalo, ta firma jedna, tam voni bydleli, na dvoře
byly takový tam byli ty koně tam měli stáje a rozváželi mlíko do
obchodů, víte, ty konvy jak se spíš rozvážely a to.

LČ: mhm. a od nich ste dostávala nějaké [kapesné].

LŠ: [a já sem] jich zase tetě chodila pomáhat, vona pekla si chleba
a to, tak sem tam aj u ní nejdřív spávala a chodila jsem jí pomáhat
a tak, a tak a potom sme šly za tema koňama a tak sme tam trochu
taky udělaly pořádek, [tak vona...]

LČ: [a tak ste] za to dostala peníze.

LŠ: a vona mně dala třeba aj deset korun, to bylo hodně. ((smích))

LČ: a tím pádem ty desky ste si teda kupovala nebo půjčovala od té
paní, jak ste říkala?

LŠ: no tak, vona ještě nebyla tá paní tak stará, vona si taky nějaký
ty desky kupovala, jo, a dycky mně to půjčila, třeba jenom na sobotu
a na nedělu, víte, tenkrát ten gramofon.

LČ: jasně.

LŠ: ((smích))

LČ: a ty potom jak ste třeba vnímala tu změnu z němého na zvukový
film?

LŠ: no tak to sme vítali, že.

LČ: v té době, když ste si třeba mohla vybrat, jestli je ten film
zvukový nebo němý,

LŠ: no

LČ: jak ste si to vybírala?

LŠ: no tak to sme si zase vybírali, víte jak je to drahý. to ještě
sem byla malá, že.

LČ: takže ty projekce těch němých filmů byly levnější?

LŠ: no němej byl levnější, jo. to k tomu hrála nějaká taková hudba,
víte,

LČ: a orchestr nebo...

LŠ: ne ne ne tak to bylo já nevím co to tenkrát bylo.

LČ: pouštěli z desky teda nebo.

LŠ: takový nějaký desky jo jo pouštěli.

LČ: mhm

LŠ: no

LČ: ale takže v té době, když se to měnilo na ten zvuk, tak jak jste
to preferovala němý nebo zvukový film?

LŠ: na to sem radši šla na ten zvukovej.

LČ: šla ste na zvukový i když to bylo dražší teda?

LŠ: no i když to bylo dražší, tak to už sem nějaký peníze byly víc
a...

JV: mhm a ee vzpomenula byste si, jestli ste třeba ještě viděla ee
jestli si pamatujete němý film nebo už všechny ty filmy, které ste
byly zvukové?

BK: no nevim, no možná že možná že tohleto si teda opravdu, to bych
m- možná si něco vymýšlela, ale asi že ne,

JV: nepamatujete

BK: protože jestli sem byla děcko

JV: mhm

BK: a byl musel se číst ty titulky

JV: mhm

BK: tak to nebylo pro mě nic moc

JV: hm jasně

BK: sem nestačila třeba přečíst, takže to mě nijak tak moc
nezajímalo.

JV: to ste chodila teda většinou s tatínkem.

BK: ano

JV: (vy) ste říkala, že vás hodně brával právě tatínek,

BK: ano

JV: takže třeba s maminkou ste tak moc do kina [nechodila]

BK: [ne, no] maminka potom zase měla eště mladší

JV: mhm

BK: moji sestru tak ta zase [(dycky)]

JV: [takže ona se starala o děti]

BK: no ta zase víc byla takhle (zase) nebo ty její divadla byly

JV: a tatínek ten chodil myslíte radši třeba do kina než do divadla,
proto právě chodil s vámi? ee

BK: no to ano ano maminka zase do divadla

JV: měla radši divadlo

BK: ano ano (tak) s maminkou do divadla a s tatínkem do kina

JV: a ee vzpomněla byste si vlastně to ste eště bydleli v těch
Židenicích, že?

BK: ano

JV: a (tak)

BK: no tak no ten Juliánov, to je vlastně taky Židenice

JV: hm

BK: to sem už říkala

JV: a vzpomněla byste si, do jakých těch kin ste chodili?

BK: no tak tady byly tady byla na sokolovně bylo kino Hvězda

JV: mhm

BK: potom byl na Na Benátkách kino Sport pak byl Světozor (nebo jak
) potom bylo v Husovicích byla Avia film ( ) teda kino Avia

JV: hm a tyhle všechny kina ste [ee]

BK: [ano ano]

JV. do těch deseti let navštěvovala

BK: (s tatínkem) sme tam chodili, no jak tam něco hezkého hrálo, tak
se šlo tam, ale to sme už chodívali, říkám do [už moc s rodiči]

JV: [a stávalo se třeba]
BK: ani ne tak jako spíš teda s tou mládeží

JV: takže to už v tom pozdějším věku

BK: (ano no)

JV: hm a vzpomněla byste si, jestli třeba ste někdy s tatínkem i
zajeli do města do centra nebo ste jenom spíš chodili na ty na ty
periferie [(zrovna) ty Židenice, Juliánov]

BK: [ne ne ne, to už potom] jako ta mládež, tak to nejezdilo ta to
bylo potom na cenu byl eště zas

JV: hm

BK: (eště zase sem párkrát)

JV. ale v tom dětství asi moc ne

BK: to ne to ne ačkoliv ten no to bylo všechno za (krůtili) že nic

JV: hm

BK: tak to to Husovický, ne Husovický, Černovický

JV: mhm

BK: kino Avia a ten Bajkal tady na Cejlu, tak to byl všechno
v dosahu, to bylo blízko

JV: mhm

BK: to sme klidně mohli chodit i s tatínkem i i s- mě pouštěli třeba
s kamarádkou.

JV: ale takže vy ty kina ste preferovala spíš podle toho, že byly
blízko, že ste nemuseli [jezdit]

BK: [no jistě] jo jo vono taky nic ještě tenkrát tak nejezdilo

JV: mhm

BK: to byly vlastně ty elektriky jezdily jenom kousíček, že, pak se
chodilo pěšky, tak to se snažilo chodit, všude sme vlastně chodívali
pěšky.

JV: a vzpomněla byste si, jaký byl rodi- názor rodičů ee na kino ee
jestli v tom se nějak zásadně lišili, vy ste už vlastně tady řekla,
že maminka měla radši divadlo

BK: ano

JV: tatínek zase rád chodil asi do kina

BK: no ano

JV: ale třeba bavili se o tom někdy spolu doma? e nebo ee

BK: no to byly to byly takový zážitek, že že sme to nemuseli taky
nějak (..) (protože) třeba maminka potom šla zase na to se sestrou
nebo mě poslali s tím starším bratrem, takže to nebyl takovej, to
byl to byl (rodinnej)...

JV: hm a vzpomněla byste si ee vlastně teď eště teda mluvíme o tý
době do těch deseti let ee ta ta obecná škola, jestli třeba učitelé
ve škole em se nějak vyjadřovali ee k chození do kin eee nebo o
filmech, měli na to nějaký názor jako oficiálně škola třeba učitelé
potažmo vaši...

BK: ani ne, no my sme spíš byli všichni takoví (náro- ) to
sme všichni tak žili krásně
JV: hm

BK: jo, to to nebyl problém jako.

JV: a třeba nebylo to tak, že by že by učitelé říkali, nechoďte do
kina, jsou tam [nemravné věci, zkazí vás to]

BK: [ne ne ne ne to k nám nebyli] ne to nebyly tenkrát nebyly takový
filmy, my sme si opravdu užili moc hezký

JV: hm

BK: samozřejmě když byl nějaký film nepřístupný mládeži, tak už nás
tam ten uvaděč stejně by nepustil a to sme spíš chodívali

JV: a myslíte, že byl v tom věku pro vás film důležitý?

BK: (ani ne) ani ne

JV: ne

BK: no samo- samozřejmě to bylo, to byla novinka, že, to bylo něco
(novýho)

JV: vzpomněla byste si, jestli ste třeba jako dítě někdy viděla
nepřístupný film? asi ne, že, protože vy ste říkala, že [ee na to
jako tenkrát se u vás dbalo docela, abyste nic takového neviděla]

BK: [((smích)) ne ne ne ne no]

JV: a myslíte, že byla tenkrát možnost se jako dítě dostat na nějaký
nepřístupný film?

BK: no víte, když jednou, já nevím, to bylo ten film si pamatuji, že
to se hr- hraběnka ostrovinova ((Jindra, hraběnka Ostrovínová)) nebo
tak nějak, ale to bylo nepřístupné a tam bylo jenom prostě že se
objali a políbili ((smích)), takže to bylo nepřístupný pro mládež

JV: mhm

BK: a to sem tenkrát viděla, ale ani sem to nechápala.

JV: to ste viděla?

BK: to sem to sem viděla, to už sem možná měla, jo, ten věk na to,
jo, že už můžu to vidět, ale nic mně to neříkalo.

JV: nevzpomněla byste si, co to mohlo být konkrétně

BK: no říkám, to bylo nějak hraběnka ostrovinová ((Jindra, hraběnka
Ostrovínová))

JV: aha

BK: ale ale ještě něco k tomu, jestli život hraběnky ostrovinové
((Jindra, hraběnka Ostrovínová)) nebo tak nějak.

JV: to si najdeme už kdyžtak

BK: jo jo ně- něco takovýho to bylo, ale a byl to český film, ne
ale...

JV: hm ale já sem přeslechl to kino ste říkala že...

BK: to bylo to bylo tady to bylo vybombardované na sokolovně

JV: tady na sokolovně?

BK: no no na židenické sokolovně ((kino Hvězda))

LČ: a které filmy ste měla rád- ste měla ráda, v tom smyslu žánru,
jestli se vám víc tedy líbily ty kovbojky, nebo komedie,

LŠ: ne ne, já jsem měla radši takový, takovej, jak bych to řekla,
romantickej, romantickej že třeba Byl lásky čas s Gretou Garbo
((Greta Garbo)) nebo nebo takový filmy, anebo psychologický takový,
víte?

LČ: mhm

LŠ: aj drama.

LČ: takže co pro vás dělalo film dobrým filmem? tak abyste si řekla
že, to byl opravdu dobrý film.

LŠ: no

LČ: jaké znaky by film musel mít?

LŠ: no to by bývalo, že bych šla na to třeba ještě jednou na to.

LČ: ale před tím ste říkala...

LŠ: ale nešla sem. nešla sem.

LČ: ale takový film, o kterém byste si pak řekla, že byste ho ráda
viděla eště jednou by byl dobrým filmem.

LŠ: no to byly dobrý filmy, tak s tou Greta Garbo, tak to bych
uvítala aj teď eště.

LČ: mhm

LŠ: ale to už nedávají.

LČ: mhm takže na žádný film víckrát ste nešla teda?

LŠ: ne ne.

LČ: a jaké jiné druhy zábavy ste v té době měla ráda?

LŠ: tancovala sem hodně.

LČ: a do té operety ste chodila, to ste zmiňovala.

LŠ: a do na ty operetky, no tak někdy sem šla aj na operu. když mně
dal lístek na tu operu, tak sem taky měla ráda.

LČ: eště nějaké další koníčky? v té době, co ste...

LŠ: no tak sme chodili na na tancovačku.

LČ: a to se nějak spojovalo s kinem?

LŠ: ne ne to nemělo co dělat s kinem.

LČ: a že byste třeba ee dávala těm jiným zábavám přednost, před tím
kinem nebo jak to vlastně bylo.

LŠ: ne ne, já sem měla nejradši kino.

LČ: nejradši kino.

LŠ: ano kino.

LČ: a to už to šlo stranou všechno ostatní.

LŠ: to až maminka se někdy zlobila ((smích)).

LČ: a em kdyby ste si měla vzpomenout, teďka bych se vás zeptala
vůbec na kina? v Brně, jaké byly mezi nima rozdíly? vnímala ste
nějaké rozdíly mezi brněnskými...

LŠ: no tak některý ty kina byly lepší, že, ty sedadla a všecko bylo
lepší, tam no tak.

LČ: a to byla která?

LŠ: to bylo třeba to Kapitol, nebo tá Jalta, nebo v Besedním domě
((Besední dům)) v Královým Poli, že, taky. tam to bylo lepší no a...

LČ: ale to znamenalo, lišilo se to v interiéru teda?

LŠ: jo, to bylo větší taky takový vzdušnější byly tam aj lóže no na
to sme do toho sme nechodili, ale bylo to takový reprezentačnější,
ty, ty kina.

LČ: a ta...

LŠ: některý.

LČ: a ta ostatní ta vypadala jak?

LŠ: no tak ty ostatní, to třeba ujížděly ty židle, víte, v těch
malých kinách, aj bylo eště jedno na Lidické, Moravia, se to
menovalo na rohu tam, na rohu to bylo Smetanova teď je a ta Nová,
tak tam bylo takový kino malinký takový, tak to sme taky někdy
chodívali, ale to tam byla fakt taková blechárna, sme jim říkali.

LČ: a z těhlectěch menších kin, která eště ste navštěvovala?

LŠ: no potom do té Elektory ((Elektra)) tam na tom rohu té Šumavské
tam sme taky hodně chodili.

LČ: a tahlecta kina byla jakoby interiérem nějak ošklivější nebo?

LŠ: neby- nebylo to, mně to nepřipadalo, Lucerna taky bylo hezký
kino v Žabovřeskách tam,

LČ: ale bylo to menší.

LŠ: ale bylo to menší, ale to nevadilo nám,

LČ: mhm

LŠ: my sme to tak nebrali tenkrát.

LČ: takže vám to nevadilo při výběru?

LŠ: mně to vůbec nevadilo ne ne ne.

LČ: mhm a z čeho se skládal program projekce? vlastně celý ten
program toho představení asi měl nějaké časti, kromě toho hlavního
filmu.

LŠ: no bylo ty události, byly že taky.

LČ: týdeníky?

LŠ: týdeníky, před jako filmem.

LČ: a kromě toho ještě nějaké jiné věci, co by se tam pouštěly?

LŠ: ne nebyly ty reklamy ani nic takovýho.

LČ: reklamy nebyly?

LŠ: ne nebyly. ne ne.

LČ: ani třeba krátké filmy?

LŠ: před filmem před tím hlavním? ne nebylo nic.

LČ: ne, nepamatujete si.

LŠ: jenom ten týdeník.

LČ: a přestávky se dělaly?

LŠ: přestávka byla, jo, jedna.

LČ: a jak dlouho trvala a co se vlastně odehrávalo při té přestávce?

LŠ: no nic, to sme tam tak seděli a tř- někdy se jim přetrhl film
taky, že jo.

LČ: to si pamatujete takovou událost, že se přetrhl film?

LŠ: no kolikrát.

LČ: a co se jak to vlastně vypadalo.

LŠ: nic, zhaslo to, a tak sme museli počkat, no.

LČ: ale neděly se nějak...

LŠ: ne, nic se nedělo.

LČ: že by takže ani

LŠ: ne ne ne vůbec.

LČ: a o té přestávce ste tedy zůstali sedět na místech, nebo ste
chodili...

LŠ: ne ne, na místech se sedělo.

LČ: nechodili se z místa.

LŠ: nechodilo se.

LČ: mhm

LŠ: ne.

LČ: a měla ste třeba ty týdeníky ráda?

LŠ: a jo a ne a jo taky to byly taky ze světa události byly a
všecko.

LČ: takže vás to bavilo?

LŠ: jo, mě to bavilo, mně to nevadilo, to bylo dobry.

LČ: a byla ste někdy přítomna, k tomu se můžem pak eště vrátit, k
těm týdeníkům za protektorátu, ale teď by mě ještě zajímalo, jestli
ste se někdy zúčastnila promítání filmu v domácnosti, že by někdo
měl promítačku?

LŠ: ne, to sem se nezúčastnila.

LČ: ne nepamatujete si, že by někdo měl promítačku.

LŠ: to nikdo neměl můj známej.

LČ: a bylo pro vás důležité, z jaké země byl ten film, jestli byl
český, německý,

LŠ: ne. ne ne ne, měla sem ráda německý filmy ( ) víte
třeba když hrála jo tak to sem měla taky ráda německý filmy, aj
americký, protože to byly dobrý tenkrát americký filmy, dneska je to
samá střílečka vražda tak to, tak já to já tak neberu.

LČ: a na jaké americké filmy ste teda chodila v té době?

LŠ: tak třeba grata garba, garbo ((Greta Garbo)) když hrála třeba,
že, ta hrála hezky a d- no tak hodně sem měla těch herců ráda.

LČ: a jiné americké filmy byste si vzpomněla? kromě těch s Garbo
((Greta Garbo))?

LŠ: s Gretou Garbo?

LČ: ne, jiné americké, jaké žánry třeba, když ne ty střílečky.
kovbojky přeci tenkrát také byly.

LŠ: no byly, ale bylo to málo to byly ty kovbojský filmy takový
víte,

LČ: a na ty ste chodila?

LŠ: taky.

LČ: taky, ale...

LŠ: (.) sem měla ráda gary kúpr ((Gary Cooper)) se mně líbil a...

LČ: mhm

LŠ: a tak to sme chodili, no.

LČ: takže pro vás nebylo důležité z které té země.