Citát

Sněhurka a sedum
trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to teda v těch v mladších
letech.

PV: hm

LH: to tak ty

PV: a to ste viděla v em Králově Poli? em nebo Sněhurku ((Sněhurka a
sedm trpaslíků))?

LH: to si nepamatuju.

PV: už nevíte.

LH: jestli už v Řečkovicích nebo v Králově Poli. ale určitě, říkám, buď
Řečkovice nebo Královo Pole.

PV: (.) ee já bych se ještě zeptala, když ste byla v kině, byla tam
ňáká přestávka?

LH: ano, byla. byla.

PV: a co se dělo o přestávce?

LH: no tak nic, seděla ste na místě, no protože ste neměla kam jít,
nanejvýš že člověk musel někam jít.

PV: jo.

LH: ale většinou ste jako seděla.

PV: hm a byl tam ňákej program, nebo...

LH: ale ono těch přestávek pravděpodobně nebylo moc. on byl jako
předtím ňákej ten ee ty zprávy nebo něco? a oni tomu říkali, jak se
tomu tehdá říkalo, já nevim. no a pak ste si sedla a seděla ste celý
film, abyste jak si šla něco koupit, tak to si ani nepamatuju. řikám,
tam nebývalo žádné občerstvení spíš.

PV: a kde ste se třeba dozvěděli, jaký ten film [má být, nebo]

LH: [ale no tak] jistě ti (větší) nám to řekli.

PV: ti větší.

LH: že byli na tom, a že to bylo pěkné, no tak sme šli taky, že to bylo
pěkné.

PV: a někteří říkali, že třeba se někdy prodávalo nějaký jídlo mezi
těma filmama, anebo že tam byl nějaký program,

LH: ne ne ne, nic se tam neprodávalo,

PV: hm

LH: nic se neprodávalo, každý byl rád, když měl na ten lístek.

PV: jo. ((směje se)) a v Králově Poli, to bylo taky tak?

LH: v Králově Poli si nepamatuju, že by se prodávalo. a pak nás to
nezajímalo. dyť my sme neměli peníze. my sme byli rádi, že sme ty
desetníky dostali na to, em na to, abysme se dostali všichni do toho ee
kina.

PV: hm

LH: takže sme ty desetníky a všechno posbírali po kapsách, co sme měli.

PV: hm

LH: takže sme si taky, nepamatuju si, že bysme si tam něco koupili,
nebo že bysme mohli prostě něco mít.

PV: hm

LH: byli sme rádi, když sme sehnali, abysme se dostali dovnitř.

PV: a to to kino v tom Králově Poli bylo teda hezčí? tam se vám líbilo
[víc?]

LH: [no jistě,] no tak to už bylo jako stavěný jako kino.

PV: ee chodila ste na nějaký film víckrát? několikrát po sobě?

LH: po sobě? abych viděla? ne,

PV: ne.

LH: to to sme nikdy, no když už sem ho viděla,

PV: ((smích))

LH: tak proč bych na něj šla?

PV: hm (.) já bych se ještě zeptala, bylo pro vás třeba důležitý,
jestli byl film černobílý nebo barevný? tenkrát.

LH: no tak jistě ten ee barevný

PV: [barevný.]

LH: [byl] lepší, pochopitelně. to už si ani člověk nedovede představit
jako ten prostě ten tmavý film jenom. to, ten zvítězil, ten barevnej, a
ta mluva, to všecko, to jakmile se to prostě pořád zlepšovalo,

PV: jo.

LH: no tak to víte že nás to jako děcka, když sme byly děcka, prostě
sme koukaly na to jak,

PV: hm

LH: <oči sme si mohli na to, víte?> ((smích))

PV: hm á a když ste šla do kina, s kým ste chodila.

LH: no parta kluků a holek, no jak ste si to představovala.

PV: já nevim.

LH: no na dědině byly party, a to se chodilo prostě v partě, samotný
né.

PV: hm a nešla ste třeba někdy do kina bez placení?

LH: bezplatně? né. no tak leda ee kdo tam ko- pustil bez lístku někoho
svýho z příbuzenstva, no tak to, to nikdo nekontroloval.

PV: jo.

LH: to byl ee to jako, to víte, že prostě, když by- byli rodiče a on
tam trhal lístky, no tak svý děcka si posadil, než přišli <ti druzí.>

PV:<jo.>

LH: jinak teda není žádnej tenle, že by býval je tam pustil. no, nebo
pustil, což já nevim. nepamatuju si.

PV: hm a třeba da- dalo se bavit při filmu? nebo bavili [se di-]

LH: [v tom] kině?

PV: ano.

LH: no né, no dyť tam bylo ticho, abysme slyšeli.

PV: hm

LH: jak vás mohlo napadnout, že bysme se bavili v kině. to sme se
bavili po cestě, dyť my sme měli z toho Králova Pole zase cestu em
těma, pod lesem, do Zamiku, do Zamilovanýho hájku, jak se tam říká, v
Králově Poli. a to sme šli porád kolem lesa. kdepak bysme se bavili v
kině, anebo prostě tohle.