Citát

ale filmový představení nebyly. chodili sme
třeba do divadla, se chodilo, nebo sme chodili na nějaký takový em
by se dalo říct trochu výchovný koncerty, vzpomínám si na jeden, ten
byl v tom sále na Stadionu ((Stadion)), ale v tom em velkým sále, v
tom em kde byl melodram, bohužel si nevzpomenu kdo už to složil, na
Máchův Máj. byl to takový melodram, a promítala se, byla plachta,
projekční plátno, kde se promítaly takový vobrázky, ale nepohyblivý,
jenom jako diapozitivy em na motiv toho Máchova Máje. tak na tom sme
byli. ale em filmová představení, to sme ze školy nešli nikdy.

ale chodívali sme
jako děcka do Králova Pole do Besedního domu ((Besední dům)) pod tím
kinem na Besedňák byli jak je [Jadran později]

PS: [ano ano]

JV: teď už je tam nějaká vietnamská velkoprodejna ale bylo to kino a
dole pod kinem byl ještě jeden takovej sálek a tama bylo bylo malý
jeviště a tam se hrávalo loutkový divadlo anebo divadýlka pro děti i
dospělí tam hráli a tam sme chodívali taky v neděli odpoledne.

PS: [to bylo kdy, ještě za protektorátu? ve válce]

JV: [to si pamatuju, to bylo už i ve válce]

PS: a to byl byl to kašpárek nebo to bylo něco jinýho to byl...

JV: no nějakej kašpárek tam byl taky, jo, ale nevím přesně už co
všechno, ale vím, že to byl brněnskej herec, kterej tam toho kašpárka
hrál a kdybych, teďka si [nevzpomenu na méno]

PS: [to nevadí, ale to je zajímavý, takže]

JV: ale byl to velice známej herec brněnskej vod Veveří, ale hrával
toho kašpárka,

PS: mhm

JV: možná že bych to aji tady někde v tom našla [ještě]

PS: [takže] to se hrálo ve stejné budově jako bylo kino, ale dole [ve
spodním sále]

JV: [dole dole] a to bylo odpoledne.

Ale vím, že například byla doba, a
to ještě byla, tahleta protektorátní gymnazijní doba, em že třeba sem
chodíval v neděli odpoledne na ten Stadion, na dětský filmy.

JV: hm

CN: sám se tomu divím, protože já sem míval i jiné teda zájmy v neděli,
ale teda vím, že to teda muselo zabrat přinejmenším _dpo takový
rozsáhlejší období, ňákej jeden rok nebo tak, že sem v neděli odpoledne
asi s ňákejma kamarádama, to je možný, sme se pak všichni srazili na
Stadecu ((Stadion)), a, a tam byly nějaký pohádky, nebo co to bylo.

JV: hm

CN: vůbec nevím, jestli to byl jeden film, nebo jestli to byla taková
celá sestava, tak to byla určitá taková řekl bych pravidelnost. Tady
sem skoro, pokud tam nebyly nějaký výjezdy jinam, na prázdniny nebo
nemoc nebo co, tak bych řekl, že to v určitým období to byla em taková
nedělní samozřejmost, odpoledne že sem šel, dopoledne do kostela a
vodpoledne do kina.

JV: hm

CN: na tyhlety dětský věci.

JV: dobře, a třeba to pro vás mělo nějakou funkci tady to každotýdenní
setkávání, třeba mělo to funkci s tím, že ste se setkával s kamarády

CN: no ano, spíš takovou, ano, ano.

JV: hm

CN: a bylo to takový em, prostě parta která, já sem nebyl takovej
vyslovenej teda typ kolektivní, ale prostě ano, tam šlo vo to bejt
spolu nějak možná, z vlastní iniciativy, už ne s rodiči, že jo,

JV: hm

CN: tak to mělo tuhletu roli jakousi sociální to hrálo.

JV: hm

CN: protože ten vobsah sám, nevim jestli, jestli, ten asi nebyl tak
nezbytnej pro moje myšlení, abych, abych chodil na pohádky, nebo na co
co to tak bylo, nejspíš pohádky tam musely bejt.

JV: hm a s těmihle kamarády, s kterýma ste chodil na ty pohádky,
setkával ste se s nimi i jinde? ste se scházeli?

CN: no to byli kluci ze ze třídy.

CN: Studio patrně bylo chudší než, než Stadion a Metro.

čili to byly sály, který byly apriori udělaný
jako už biografy. kdežto ty si myslím, že to byl vždycky nějakej
sálek, kterej byl jako kino adaptovanej, ty vostatní, ty vostatní
kina. ale ten Stadion, ten byl taky dělanej jako biograf, původně,
ale ten byl takovej prostší. tam žádná výzdoba nebyla, to byla
taková ta funkcionalistická stavba, strohá, bez jakýchkoli ozdob.
ale vzpomínám si, že tam byl krásnej lustr v té hale nahoře, takovej
čtverec to byl a z toho visely jednotlivý takový koule a těch tam
bylo snad možná dvacet, takže to bylo takový pěkný.

ebo
kino Jadran, tam byl otec teda vedoucím, to bylo kino širokoúhlé první.

LČ: ale to bylo až po válce vlastně.

IK: ano, ano, a tam sem viděla třeba liz tejlorovou ((Liz Taylor)), no
to byla senzace, že, tenkrát Kleopatra.

EF: [no], to teda man- mám zážitek, na tom Byl lásky čas mně bylo
právě šestnáct roků. a já sem šla do toho kina do Králova Pole do
Beseďáku ((Besední dům)), vedle mě seděl... sama. měla sem
k narozeninám takový kabátek, takový do fialova károvaný, sem se
hrozně nesla a vedle mě seděli dva vojáci, jenže toto, ten film byl
tak trošku smutnej takto, já bréčela, voni mě utěšovali ti vojáci,
ale slečno, dyť neplačte, dyť to je jenom kino. mně to nepomohlo já
sem bréčela a bréčela. na to teda si <vzpomínám>, že to byl film,
když mně bylo šestnáct roků, no.

no. a pozdější právě že o tom sem mluvila, e sem
chodila teda s mužem, kterej byl vysokoškolák právník, no a když
byla zavřená vysoká škola a potřebovala si nějak oni mě zaměstnání
tak ee se dostal jako uvaděč do kina Stadion (.) takže hm sem tam
chodila teda na každej film a co tam teda bylo, jo? takže tam byl
(skoro do) třiačtyřicátýho roku, pak byl nasazenej u (kleknera).
takže to ovzduší toho kina toho Stadionu ((Stadion)) taky teda jako
znám, že tam byly teda, to se myslím ví málo nějak schovaní eště
ňákej medik tam byl schovanej, ten ee potom byl ee v čikegu
((Chicago)) ale ee tito lidi už myslim jako nežijí. no byli tam jako
uvaděči. a to už bylo takový lepší kino. kdežto excelzior
((Excelsior)), tam byly <jenom takový vobyčejný> židle a a

LG: mhm

LV: a jako s tím, no. (.)

sme chodili po po po městě a e myslim, že sme byli
skoro ve všech. i v Králově Poli Oko, Morava, tam Jadran ještě nebyl

, tak sme chodívali my s bratrem sme
chodívali sami. a to vim, to sem tam taky napsal, že to bylo na
Stadionu ((Stadion)) tady na Kaunicově ulici, tam bylo kino Stadion,
se menovalo, pak se to předělalo, menovalo se to Dukla, pak z toho
udělali to nahrávací studio rozhlasu a tam se chodívalo, to bylo
nejbližší kino, bylo takový dost moderní, však to sem tam taky psal
myslím, a tam sme chodívali každou sobotu sme tam chodívali na
dětský představení vodpoledne, za korunu nebo za dvě.

JV: ehm.

ZP: a vůbec, ty ceny tehdá těch vstupenek tehdá nebyly vo moc větší,
já si tak vzpomínám byl nejmíň byly dvě kor- nebo štyři koruny, šest
korun, osum korun, to už se chodilo do lóže.