Citát
379.60616
484:492
MH: a pak Otázka života a smrti, to byl taky... to se vodehrávalo
jako na zemi jako na nebi, obrovskej amfiteátr, tam se jednalo o
soud, že totiž jeden letec měl být sestřelenej,
AV: hm.
MH: a ten průvodce, co ho měl doprovodit ho v mlze minul <a von
zůstal naživu a teď se dohadovali, jestli má umřít nebo nemá umřít>
((smích)).
379.60616
1299:1304
a toto byl ten nádhernej film, jak jsem vám říkal, byl ten
soud nahoře, že jo...
AV: hm. Otázka života a smrti.
MH: to byla duchařina.
379.88018
322:326
potom byl nádhernej film rakouskej, ten byl už taky (..) to
byl první (.) první barevný film který sem viděla a byl to (.) e a
Věčně zpívají lesy to s- to sme byli všecky úplně (.) zaujatý těma
barvama, protože sme nikdy barevnej film neviděli (.) a tak to tak
už začínalo sem tak to tak problikávat (.)
379.88018
827:838
LG: a vy ste myslím říkala ten první barevný film
RM: to byl e a Věčně zpívají lesy
LG: jo
RM: byl můj první barevný film (.) (to) byl rakouskej film (.) a to
ta a to vím že sem viděla v kině (.) tenkrát to byla Radost
LG: Radost
RM: na tom Cejlu
379.122024
146:174
LG: á ehm kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kin?
JU: nikdy no tak já nemožu říct teď už sem [nebyl]
LG: [mhm]
JU: v kině ani dva roky,
LG: jo
JU: no byl sem na posledy na tym o tym o tym o tym o tech anglických
letcích jak se to menovalo ten film
LG: o anglických letcích?
JU: no ne jak ti naši piloti jak tam byli v té Anglii mo- [modrý
svět]
LG: [Tmavomodrý] svět
JU: jak?
LG: Tmavomodrý svět
JU: jo tak to sem byl naposled.
LG: mhm a líbilo se vám to?
JU: líbilo,
379.32681
479:483
Vdavky Nanynky Kulichovy, nó, to byla, eh
to byla Hanka Vítová ((Hana Vítová)) e eh Antonie Nedošinská, Pištěk
((Theodor Pištěk)), jo to byli takoví e eh dva e eh, to bylo dueto,
který vždycky hrálo maminku, tatínka, pokaždý nějak. no a teď se
v té rodině něco odehrávalo.
379.32681
1290:1301
JV: když ste chodila do kina s babičkou, tak ten výběr filmu
předpokládám byl na ní.
MM: na ní, ano.
JV: takže ona prostě řekla, dneska půjdeme na tento.
MM: ano, Vdavky Nanynky Kulichovy ((smích))
JV: to si pamatujete.
MM: to si vzpomínám, <Otec Kondelík a ženich Vejvara>,