Citát

MH: tak jo, tři nejlepší filmy, co tady bylo,

AV: ano.

MH: (nevím), jestli jste o nich slyšela, to bylo Historky
z metropole,

AV: hm.

MH: to byl povídkový film, kde ústřední (anebo) spojovacím předmětem
byl frak,

AV: aha.

MH: a tam hrálo asi dvě sta nejznámějších herců, že.

MH: no a pak začaly chodit anglický filmy, to byly ty válečný
nějaký, nó a (.) koncem šestačtyřicátýho jsem přišel, říkám, to byla
ta Lidská komedie, americký film, pak Historky z metropole, no a pak
začaly ty americký filmy a to všechno. bylo na co chodit.

MH: [ano, ano, ano]. (.) jeden můj spolužák, právě jeho otec byl
univerzitní profesor,

AV: hm.

MH: tak ten měl šestnáctku promítačku, že jo, velkou,

AV: hm.

MH: tak tam se promítalo vždycky filmy, asi půjčil z půjčovny a...

AV: hm.

AV: a tak to mělo určitě zvláštní atmosféru, že? [najednou
v takovém] soukromém prostředí...

MH: [ano, ano]. no, člověk mohl přijít do toho <mluvit> ((smích))

AV: <ano, to máte pravdu>.

MH: dělat poznámky...

AV: hm. takže taková diskuze tam byla, že jo, ohledně toho... a měli
jste to třeba nějak, že to bývalo pravidelně nebo...

MH: né...

AV: tak jak to bylo, nebylo to... nárazově, tak různě, [náhodně]...

MH: [no totiž], abych řekl, to byl takovej klub jako.

AV: hm.

MH: tam vždycky někdo byl.

AV: hm, hm.

MH: vod vod třech do deseti lidí, voni měli obrovskou knihovnu,

AV: hm.

MH: ten jeho otec, že. teď tu promítačku, hrával se tam ping-pong,
karty...

AV: aha.

MH: takže když tam člověk šel, vždycky tam někoho našel.

AV: hm, hm. a tady v Brně teda?

MH: v Brně. v Žabovřeskách, ano.

AV: hm. a v kterých letech tedy, asi, jestli to můžete si tak
vzpomenout...

MH: tak devětačtyřicet až (.) šesta sedmapadesát.

AV: hm. a promítali jste si české filmy i zahraniční...

MH: české, české.

AV: české a..

MH: to pamatuju na je-, to byl slovenskej film Hlavátky.

AV: hm.

MH: o těch rybách, že.

jak tam Smolík ((František
Smolík)) hrál, jak tam Smolík hrál toho starostu (..)

LS: český film myslíte?

JN: českej film.

LS: aha, tak František Smolík tam hrál starostu.

JN: no a jak se to menovalo.

LS: nevzpomenete si, o čem to bylo, ten film?

JN: no tak (..) von si em von pil víno pořád jo, ten starosta jo a
von si dal takovou míru, že sám pro sebe určil, kolik toho má vypít
a objevoval se tam anděl, kerej ho zrazoval vod toho a to bylo
tak... ((snímek Městečko na dlani))

LS: jo? tak to si teď vůbec nevybavuju, a je to film, který vznikl
před tím rokem čtyrycet pět?

JN: právě já ani nevim, čoveče, to právě nevím.

LS: teď se mi vůbec nevybavuje...

JN: to sem, to mohlo bejt po válce už.

LS: to je pravděpodobný že jo, hm (..) a ten vás zaujal tenhle film,
ten se vám líbil.

JN: ten se mi to bylo pěkně udělaný.

LS: to byla komedie?

JN: no to byla napůl komedie.

filmy legrační a takový, jo (.) takže (.) já vím
ešče tam byl ten (.) film tam hrál myslím Plachta ((Jindřich
Plachta)) (.) o tom e (.) co měl toho koně (.) ježiš můj přítel (.)
jak se ten film jenom menoval? e (..) Karel a já (.) Karel a já
Karel byl ten kůň <a (.) on hrál toho> majitele tak to vim (.) že
sem viděla taky a (.) hrozně se nám to líbilo <teda, že>

a jinak to byly takový to Karel a já em Plachta ((Jindřich
Plachta)) a Dítětová ((Jana Dítětová)), to byla jeho dcera, s tím
kominíkem, Pešek ((Ladislav Pešek)) tam hrál toho kominíka, a
takový. a eště tam potom za ňu začal chodit někdo, kdo už přesně
nevim. to byly takový filmy který, který sem měla ráda, který, no
bylo jich víc samozřejmě potom, no ti herci, no a takový.