Citát

no a ten, to si ženský poplakaly,
Valčík na rozloučenou.

AV: hm.

MH: to byl takovej doják.

AV: hm.

MH: (nevím), jestli to znáte...

AV: ne ne, to jsem neviděla.

MH: von, von se von jako ten důstojník seznámí, e, s nějakou dívkou,

AV: hm.

MH: pak narukuje a omylem je psaný v novinách, že padl.

AV: aha.

MH: no a vona neví (coby), a tak se stane z ní prostitutka a pak
zjistí, že von zůstal naživu ( on ji chtěl) před- představit
své matce, no a říkal, že dělala prostitutku, že to nemůže, a tak se
vrhla pod autobus.

AV: hm.

MH: přitom ta melodie, že jo, Valčík na rozloučenou, to je známý,
že, tak to si ženský poplakaly. ((smích))

AV: ((smích))

MH: no a v tomto filmu byl ten trik, co potom použil Oldřich Nový
v Pytlákové schovance ((Pytlákova schovanka)),

AV: hm.

MH: že jsou sezdaní, a pak přijde ten zřízenec a řekne, ten sňatek
je neplatný, poněvadž ten ředitel, ten neměl složenej služební slib,

AV: hm.

MH: tak to použili v té Pytlákově schovance ((Pytlákova schovanka)).

když to byla taková veselohra nějaká, jak třeba když Pešek
((Ladislav Pešek)) hrál třeba když ze študákovy duše ((Cesta do
hlubin študákovy duše)) a takový ty, jo, tak prostě tak to, se
člověk zasmál, zasmál, že, a to už, to už aspoň, se mi aspoň líbilo
lepší.

velice se nám líbily filmy podle toho, těch Žákových ((Jaroslav
Žák)) knih ee Cesta do hlubin študákovi duše a Študáci a kantoři, to
eště teďka ty filmy někdy dávají e v ve filmech pro pamětníky nebo
jak se to menuje? em no to občas [bejvá]

JV: [(ano)]

MJ: tak ale to se díváme všichni staří, ale aj ti mladí, ono to mělo
svoje kouzlo tehdy, no to byly filmy em velice jako zábavné a to.

říkám vám, když začalo, tam bylo
panoramatický v té ja-, víte Jadran.

JV: hm

JC: nó ee tak tam byly krásný filmy, to maj fér lejdy ((My Fair
Lady)) nebo Kleopatra,

LČ: a chodila byste třeba na to opakovaně, když se vám to líbilo?

MD: nó, tak to, tó asi tak jednou třeba, ale víckrát ne. to nésu jak
můj syn. ten rači, ten na to maj fejr lejdy ((My Fair Lady)), ten
byl myslím aspoň desetkrát. ((směje se))

a nejvíc co byl, co
mě upoutal jeden, já mám ráda detektivky, a jedna mě upoutala a
dodneška na ni nezapomenu, a bylo to s hajnsem rýmanem ((Heinz
Rühmann)), Stalo se za bílého dne,

LR: mhm

HH: a to vám mě, už sem potom jednou ještě viděla, a to mě tak zaujalo,
že na ten film nikdy nemůžu zapomnět.

LR: mhm

HH: ten hans rieman ((Heinz Rühmann)) to byl takový človíček menší, von
dělal detektiva, a tehdy šlo o vraždu dětí. nemohli pořád vypátrat, kdo
ty děvčátka zavraždil, a teď jak se po tom pátralo, víte, a tak, to mě
zajímá, ne abych já hned na začátku věděla, aha, to bude asi vrah, ale
prostě ee do toho děje, aby mě něco vtáhlo, a já ho sledovala.

jak vám řikám, já jenom tenkrát na to Stalo se za bílého dne, to
sem pořád čekala, kdy to budou dávat, ale bylo to německy, tak potom ty
německý filmy samozřejmě sem nechodily, až pak jednou se to objevilo,
tak na tom sem byla dvakrát,