Citát

anebo
sme byly na kora terí ((Kora Terry)) a to hrála mm německá herečka a
hrála dvouroli, marika rek ((Marika Rökk)) hm ta hrála dvouroli a
byla špatná a jedna byla dobrá, ta špatná tenkrát padla propadišť-
propadlištěm a my sme s Blankou v kině vstaly a pleskaly a bravó a
<lidi se po nás dívali. tak sme se styděly a sedly sme si zas>
děvč- děvčiska, že. ((smích))

anebo sme byly v kině a e tam byl
takovej problém ee byly to sestry a jedna hol- jedna hodná a druhá
zlá ee a jo ale to už bylo ne, to bylo taky, to bylo za války a ee
nevím jak se to menovalo a to byla (...) no nevím která herečka ale
ona dvě roli, špatnou zlou a hodnou

LG: mhm.

EB: a ta hodná právě měly na jevišti vystupovat ta jedna z nich a ta
zlá propadlištěm šla dólu <jo> a my s Blankou, se menovala ta moje
kamarádka, sme stouply a pleskaly v kině. a bravo, jo, a teď sme si
najednou lidi se po <nás> dívali a to všechno e co vyvádíme tak sme
si sedly a <krčily> sme se tam no. jo to hrála marika rek ((Marika
Rökk))

LG: marika rek ((Marika Rökk))

EB: to byla marika rek! ((Marika Rökk)) tenkrát no, jak se film
menoval to už nevím ale...

takže vím, že na Emu
Destinovou ((Ema Destinová)) sem šla až do Jundrova do takového
moderního kina ((pravděpodobně kino Světozor)), kde byly daleko od
sebe ty židle,

LS: hm

MH: a em to prostředí bylo takové (.) poprvé a naposledy sem tam
byla.

EF: ano. tak když hráli Světlo jeho očí, ee, ten, em eh, Dohnal,
Jiří Dohnal ze Zitou Kabátovou ((Zita Kabátová)), on byl slepej, ona
ho ošetřovala. no vite, to byl slaďáček, nádhernej slaďáček,

asi teda tematika, například
taková ta, ta národní, nebo nebo taková ta rodinně sentimentální, ale
to sem byl nekritickej a líbily se mně takový kýčovitý filmy, který by
asi dnes vyvolávaly úsměv. Světlo jeho očí třeba.

JV: hm

CN: em nebo Noční motýl, že, to taky byl protektorát, to byly takový,
takový sentimentálně operetní skoro kusy, ale byly nastaveny na co
největší působivost citovou, a to sem teda si dal líbit, to myslím že
sem v tom viděl hodnotu,

CN: no jo, tak to bylo právě to Světlo jeho očí, to byla ta Maryna ra-
radiměrská, nebo Radoměrská ((Maryna Radoměrská)) nebo jak se menovala
ta autorka, em tý předlohy, tak to bylo silně sentimentální, tam asi
opravdu docházelo k tomu, že se českej divák jaksi přenášel do takovýho
úplně jinýho rozměru životního, vod těch věcí, který nás venku před
kinem a jinde strašily, tak tam sem prožíval takovej sentimentální
citovej příběh,

pak už se objevila golová ((Nataša Gollová)), Inka
Zemánková taky zpívala v tom filmu [slunečnice] ((Hotel Modrá
hvězda))

a ta Slunečnice no to to byl džez ((jazz)),
to sme kóukali jak t- uplně, my sme byli...

no vlastně byly
pořád ty filmy, ten, já nevím Kristián kdy byl, ale třeba to Hotel
Modrá hvězda, to bylo takový teplo v té sokolovně ((Kino Sokol v
Líšni)), že všici byli v košilích jenom, jo, a strašný teplo, takže
se mně to tenkrát zdálo, že jako do toho kina ee přece šel každej
lepší voblečenej, nebo to, já nevim,

JV: hm

JC: to se spíš na to [hledělo, víte?]

JV: [oblékali se (lépe)]

JC: a pak to tajdle se najednou všichni svlíkli z těch sak, protože
bylo strašný teplo, no.

JV: hm

JC: tak to bylo za války ještě, ten Hotel Modrá hvězda.

JH: no, h- hása ((Hugo Haas)) si pamatuju, nebo Hotel Modrá hvězda.

LČ: Oldřich Nový.

JH: partnerka. Květa fial- ne, Medřická ((Dana Medřická))?

LČ: no gólová ((Nataša Gollová)), ne?

JH: ne. tam byl, to už je jedno. totiž to byla herečka, která pocházela
ze Židenic, a já jsem s jeho bratrem chodil do měšť- s jejím bratrem
chodil do měšťanky. voni měli tady holičství, ale jak ona se menovala?
Medřická ((Dana Medřická)), ne. no nevím. vím, že v Hotelu Modrá hvězda
((Hotel Modrá hvězda)) hrála hlavní roli, tak sme ji obdivovali,
samozřejmě Žideňačku.