Citát

nó, tak byli sme naposledy, sme možná byli buďto na Babím létě
((Babí léto)),

JV: hm

JC: anebo na Kytici ((Kytice)), což se mně teda nelíbilo,

JC: [a to už] sem, to už sme teda chodili míň, ale dokud sem byla
v tom Oku ((kino Oko)), tak já sem viděla co hrají, a tak vždycky
sem si tak ee, on s- on ee opatroval děti, a tak sme jako společně
už pak nechodili, to je pravda, ale na tom Babím létu ((Babí léto))
sme byli společně, na té Kytici ((Kytice)) sme byli,

na ty režiséry,
jak je ta, právě mě ta Kytice, na ten Máj vůbec bych nešla, protože
to už sem si říkala, že se mně Kytice nelíbila,

JV: hm

JC: tak ten Máj, já nevim, a ten Brabec ((F. A. Brabec)), tak ten se
mně nelíbí, ten Brabec ((F. A. Brabec)), ten režisér. no ta to, to
nevim.

to jen tak pro zajímavost,
tudle sem byl v kině, šel sem se podívat na ten Tobruk.

LS: no.

JN: no, vůči tomu filmu nemám výhrady, ale půl hodiny, nejméně
pětadvacet minut, reklamy.

LS: reklamy no, to...

JN: a em a platil sem sto štyrycet devět korun.

LS: to ste byl v multiplexu na tom.

JN: jo.

Ls: tak to vás votrávilo asi, že.

JN: to em řikal sem si, už víckrát tam nepudu, že by mě že by mě
(vycucali) to já v důchodu já nemůžu takový věci dělat.

EF: ano. tak když hráli Světlo jeho očí, ee, ten, em eh, Dohnal,
Jiří Dohnal ze Zitou Kabátovou ((Zita Kabátová)), on byl slepej, ona
ho ošetřovala. no vite, to byl slaďáček, nádhernej slaďáček,

asi teda tematika, například
taková ta, ta národní, nebo nebo taková ta rodinně sentimentální, ale
to sem byl nekritickej a líbily se mně takový kýčovitý filmy, který by
asi dnes vyvolávaly úsměv. Světlo jeho očí třeba.

JV: hm

CN: em nebo Noční motýl, že, to taky byl protektorát, to byly takový,
takový sentimentálně operetní skoro kusy, ale byly nastaveny na co
největší působivost citovou, a to sem teda si dal líbit, to myslím že
sem v tom viděl hodnotu,

CN: no jo, tak to bylo právě to Světlo jeho očí, to byla ta Maryna ra-
radiměrská, nebo Radoměrská ((Maryna Radoměrská)) nebo jak se menovala
ta autorka, em tý předlohy, tak to bylo silně sentimentální, tam asi
opravdu docházelo k tomu, že se českej divák jaksi přenášel do takovýho
úplně jinýho rozměru životního, vod těch věcí, který nás venku před
kinem a jinde strašily, tak tam sem prožíval takovej sentimentální
citovej příběh,

a Burian byl znám u německejch
oficírů hlavně jako maršálek, že?

LS: hm

MH: polní maršálek. ((C. a k. polní maršálek)) a takže,

MJ: toto? cé a ká polní martášek ((C. a k. polní maršálek)) to je
Burian ((Vlasta Burian)) ee kde to mám zatrhnout?

JV: kam chcete, nějak to [udělat].

MJ: [krouž]ek?

JV: třeba například. mhm.

MJ: to je Burian ((Vlasta Burian)). to je Lamač ((Karel Lamač)). to
je režisér.

JV: jestli vás ňáký z z nich více zaujal než ostatní, jestli ste
ňáký z nich měl opravdu rád, nebo ste na něj [šel]

MJ: [no] opravdu no, to většina.

JV: většina.

MJ: všechny Burianovy ((Vlasta Burian)). maršálek ((C. a k. polní
maršálek)) To neznáte hadimršku, to já ne, od sebe nemůžu vo- Burian
((Vlasta Burian)) byl dycky senzační, no to já,

JV: mhm

MJ: to byl, em k nezaplacení komik, no.