Citát
379.60637
1231:1240
MH: no toto byl nádhernej film, lesí se vrací ((Lassie se vrací)).
AV: hm.
MH: jak kólie, jak ji odvezli do Skotska, utekla a vrátila se až do
Jižní Anglie.
AV: hm.
MH: no člověk má na co vzpomínat.
379.60815
1332:1347
Valčík na rozloučenou, to je známý,
že, tak to si ženský poplakaly. ((smích))
AV: ((smích))
MH: no a v tomto filmu byl ten trik, co potom použil Oldřich Nový
v Pytlákové schovance ((Pytlákova schovanka)),
AV: hm.
MH: že jsou sezdaní, a pak přijde ten zřízenec a řekne, ten sňatek
je neplatný, poněvadž ten ředitel, ten neměl složenej služební slib,
AV: hm.
MH: tak to použili v té Pytlákově schovance ((Pytlákova schovanka)).
379.60815
2124:2142
ak sakra
se eště menoval ten jak si dělali srandu z těch filmů, ale to bylo
taky po válce
LS: ah co myslíte teďka?
JN: eh e- jak tam jak tam ten toho pytláka sakra.
LS: Pytlákova schovanka?
JN: Pytlákova schova-
LS: Pytlákova schovanka, to už je taky...
JN: taky po válce.
LS: no no no.
JN: taková pohádka.
379.60815
2552:2553
Pytlákova schovanka ((Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář)),
to vopakují dost často.
379.38642
1297:1299
LČ: ano. a tak sama byste si na nějaký film konkrétně vzpomněla to?
MS: ee pany kutnohorské ((Cech panen kutnohorských)),
379.39447
453:455
EF: ano. tak když hráli Světlo jeho očí, ee, ten, em eh, Dohnal,
Jiří Dohnal ze Zitou Kabátovou ((Zita Kabátová)), on byl slepej, ona
ho ošetřovala. no vite, to byl slaďáček, nádhernej slaďáček,
379.39447
1415:1425
asi teda tematika, například
taková ta, ta národní, nebo nebo taková ta rodinně sentimentální, ale
to sem byl nekritickej a líbily se mně takový kýčovitý filmy, který by
asi dnes vyvolávaly úsměv. Světlo jeho očí třeba.
JV: hm
CN: em nebo Noční motýl, že, to taky byl protektorát, to byly takový,
takový sentimentálně operetní skoro kusy, ale byly nastaveny na co
největší působivost citovou, a to sem teda si dal líbit, to myslím že
sem v tom viděl hodnotu,
379.39447
2142:2148
CN: no jo, tak to bylo právě to Světlo jeho očí, to byla ta Maryna ra-
radiměrská, nebo Radoměrská ((Maryna Radoměrská)) nebo jak se menovala
ta autorka, em tý předlohy, tak to bylo silně sentimentální, tam asi
opravdu docházelo k tomu, že se českej divák jaksi přenášel do takovýho
úplně jinýho rozměru životního, vod těch věcí, který nás venku před
kinem a jinde strašily, tak tam sem prožíval takovej sentimentální
citovej příběh,