Citát

MB: no tak ee pak eh jako sem ech se mně hrozně líbil jeden film,
ale to byl nějaký cizí a menoval se... (...) Pastorální symfonie, na
tom sem byla taky víckrát a ten se mně hrozně líbil.

LH: co vás na tomto filmu (.) zaujalo, že ste na něj šla častěji,
nebo víckrát tedy?

MB: nó ten se mně líbil (.) to bylo o takové jako dívce, která byla
slepá a která em našel ten pastor a pak vlastně se eh ju nechal
operovat, aby viděla a zamiloval s- von ju miloval a ee i ten jeho
syn ju miloval a tak takový to tak asi to bylo.

LH: takže spíš to bylo kvůli tomu, že to byl zamilovaný film...

MB: [no taky.]

LH: [s takovýmhle] příběhem.

MB: no.

a potom teda těsně po
válce, když přišly nějaký anglický filmy, a to už mně bylo patnáct, to
už mně nebylo možná, a vás zajímá myslím jenom údobí do pětačtyřicátýho
roku, takže to pak ty ty robin hůd ((Robin Hood)) a, a myslím Kniha
džunglí, dva takový barevně naprosto teda do té doby nepředstavitelný
filmy, tak to bylo, to byla událost. ale to nezahrnuje už naši epochu.

MB: takže vlastně ee ste se i dostala, vlastně i do jiných kin než
ee než jakoby byla ta hlavní, do kterých ste chodila.

LM: no tak ano no sem sem tam pak ještě ještě do, do Lucerna
v Žabovřeskách, víte, na minsk- je to Minská?

MB: jo jo jo

LM: Minská, že, tak ee tam když bylo, tam vím, že tam sme byli na
Pohádce máje ((Pohádka máje)) eee jestli to eště em z té původní
nahrávky krásné, potom už to bylo podruhé z ee zfilmované už to
nebylo ono, možná že člověk jako ee ten dojem ten sme měli v sobě
z toho prvního z té první nahrávky, dyť to hrál Svatopluk Beneš
myslím a a em Helenka byla, [nevím kdopak]

MB: [nataša golová] ((Nataša Gollová))

LM: jí hrál

MB: ji hreje?, nataša golová? ((Nataša Gollová))

LM: byla to golová? ((Nataša Gollová)) možná že to, že to byl někdo,
to byla strašně jemná taková éterická osoba, taková byla krásná role
a že to sme teda úplně, tam posílali na to jeden druhého, aby se
podíval, no.

EF: ano. tak když hráli Světlo jeho očí, ee, ten, em eh, Dohnal,
Jiří Dohnal ze Zitou Kabátovou ((Zita Kabátová)), on byl slepej, ona
ho ošetřovala. no vite, to byl slaďáček, nádhernej slaďáček,

asi teda tematika, například
taková ta, ta národní, nebo nebo taková ta rodinně sentimentální, ale
to sem byl nekritickej a líbily se mně takový kýčovitý filmy, který by
asi dnes vyvolávaly úsměv. Světlo jeho očí třeba.

JV: hm

CN: em nebo Noční motýl, že, to taky byl protektorát, to byly takový,
takový sentimentálně operetní skoro kusy, ale byly nastaveny na co
největší působivost citovou, a to sem teda si dal líbit, to myslím že
sem v tom viděl hodnotu,

CN: no jo, tak to bylo právě to Světlo jeho očí, to byla ta Maryna ra-
radiměrská, nebo Radoměrská ((Maryna Radoměrská)) nebo jak se menovala
ta autorka, em tý předlohy, tak to bylo silně sentimentální, tam asi
opravdu docházelo k tomu, že se českej divák jaksi přenášel do takovýho
úplně jinýho rozměru životního, vod těch věcí, který nás venku před
kinem a jinde strašily, tak tam sem prožíval takovej sentimentální
citovej příběh,

LČ: takže ten rozhlas vám ty filmy taky nějak připomínal.

IK: ano, ano, v mnohém.

LČ: a bylo to [časté?]

IK: [no a] teď třeba s Hanou Vítovou ((Hana Vítová)), že byl ten film,
jak se to menovalo, ježiš počkejte, já si vzpomenu, Hana Vítová tam
zpívala, em počkejte, tady mám Tulák Macoun z českých mlýnů a hájů
((pravděpodobně Z českých mlýnů)), Pohádka máje, Dívka v modrém,
Kristián, že jo, Otec Kondelík, ženich Vejvara, Noční motýl se to s
Hanou Vítovou menovalo.