Citát

tak jestli sem viděla prvně Na Svatém Kopečku,

JV: hm

JC: a to si pamatuju, to tenkrát byl ten ee voni von v rádiu aj
vtipy vykládal, ten Šindler ((Valentin Šindler)), von byl aj zpěvák,
ale byl to Stréček Křópal z Břochovan.

JV: ((směje se))

JC: a von hrál tam v tom filmu. a hrála v tom filmu Světla
Svozilová, to si pamatuju, Láďa Pešek ((Ladislav Pešek)), a vo- von
byl menší než vona, vona byla vysoká. jo, a pak tam hrála ta, tu
hlavní roli hráli jiřina štajmarová ((Jiřina Steimarová)), to ještě,

JV: takže Na Svatém Kopečku,

JC: to ještě byla taková oblíbená jo? a to je vlastně dcera toho
jiřího štajmara ((Jiří Steimar)), toho herce, to sem četla vo nich
ty knihy a teď sem četla vo [Kodetový,]

JV: [a šla] ste třeba na ňáký film víckrát?

JC: jo, to na tom <na tom kopečku ((Na Svatém Kopečku)) sem musela>
vidět mockrát. no na tom svatým kopečku ((Na Svatém Kopečku)).

SM: takže to byla jako rodinná záležitost a em ale nebyla to jediná em
potom ((smích)) byl takzvanej strejček Křópal ((stréček Matěj Křópal
z Břochovan)) to vám, jestli ste to už neslyšel od někte[ré pamětnice]

LS: [ne ne ne ne ne]

SM: ne?

LS: ne.

SM: to (ty) se e to byli dva herci brněnskýho divadla, menovali se
Šindler valneti- byli to bratři, Valentýn ((Valentýn Šindler)) a a
Josef Šindler

LS: mhm mhm

SM: a e ti e hráli v brněnským divadle a hráli komický postavy strejčka
Křópala a jeho e jeho synovce.

LS: mhm

SM: ale pak se dokonce aj vobjevila tetička Křópalová a e to bylo hodně
ee to vysílalo rádio tehdy tehdy nebyla televize, tak si pamatuju, že
když to mělo být, tak tatínek už to věděl a všichni tři sme si lehli do
postele, protože byly sluchátka na uši a poslóchali sme to všichni tři,
každý měl svoje sluchátka a toto sme poslouchali a ono to pak bylo
nějak zfilmovaný

LS: aha.

SM: a objevilo se to, ve filmu

LS: no.

((rozhovor krátce přerušen jinými osobami))

SM: e no eh je počkejte tak to sem řekla že e že e

LS: že to bylo zfilmováno [ste skončila]

SM: [že to bylo] zfilmováno a tak to sme zase šli celá rodina, páč
tatínek to strašně obdivoval, no. ((smích))

tak ten se nám líbil a potom z těch americkejch a anglickejch filmů
(.) byly strašně hezký filmy jako pět sulivanů ((Pět Sullivanů)) (.)
e Bíle útesy doverské (..) e a teď liš- e listonoš zazvoní (.)
dvakrát ((Pošťák vždy zvoní dvakrát)) nebo tak nějak se to
[menovalo]

LG: [Pošťák] dycky zvoní dvakrát ((Pošťák vždy zvoní dvakrát))

RM: prosím?

LG: Pošťák dycky zvoní dvakrát?

RM: tak nějak [jo]

LG: [mhm]

RM: tak nějak se to menovalo (.) a

SM: on uměl perfektně česky, že, čili hrával a dodneška, před rokem sem
viděla, myslím sem vám to už asi řekla, ne, před rokem se objevil na v
té, ani ne před rokem, to eště míň, se objevil najednou film, který
vůbec sem z toho mládí neznala.

LS: no vidíte.

SM: ale jenže já (.) a opravdu sem si uvědomila, jakou jakou ten film
udělal ohromnej skok

LS: mhm

SM: z e ten rakouskej třeba ano, páč ten sme zase neviděli, za války to
nesmělo, za komunistů, e tady rakouský filmy žádný nebyly, čili já sem
ho dlouho neviděla, snad jenom opakování, jestli bylo ňákýho toho
starýho filmu z té první republiky, ale toto se objevilo jako to byl
nový film ale em hrála tam eště s nim Hana Vítová, čili em nebyl to tak
novej, protože vona zemřela tak deset, patnáct roků už to je. no, takže
a ta tam byla s ním jako jeho partnerka a em byl to e film e který už e
měl úplně jiný téma, víte, už to nebylo jenom to zamilování a e jenom
takový ty em povrchní věci, ale em ona byla propuštěná ze zaměstnání a
nemohla dostat nový nový zaměstnání a nějak potom pomocí toho herce
tedy, který tam měl ňákou roli někde, takže em se pak nakonec dostala
někam a e pr- a me- menovalo se to, mělo to takovej dobrej název, že
třeba jestli se vám už někdo vo tom nezmínil, kterej prostě em jako
vobsahoval to, že ee jakoby ženy em e že byla v takové situaci, ona
dost dlouho nebyla zaměstnaná, takže se jí dařilo špatně a takhle a em
rozhodně to b- v tom názvu byl dvou dvouslovní a byly to ženy, ale

LS: Výdělečné ženy? nebyly to Výdělečné ženy?

SM: možná že ano.

LS: to se mi vybavuje název jako takového filmu

SM: ano.

LS: Výdělečné ženy, ale nejsem si [jistej, jestli (sto pro-)]

SM: [ale on se obje]vil řikám určitě poprvé se u nás objevil [takhle]

LS: [mhm mhm mhm mhm]

SM: [rok to slabě] bude. že sem byla, jak sem uviděla e v televizi em
mám taky program, že, tak sem uviděla, že tam hraje <Rolf Wanka jako
první,> tam byl jako na prvním místě a Hana Vítová, no tak hned sem si
řekla, no to je pro mě, takže to sem si určitě ten čas našla, abych se
na to dívala a že se mi to moc líbilo, že to bylo už úplně jinýho rázu
než to, co sem viděla za svých dětských a mladých let.

a potom ty naše takový ty začaly začaly ty naše filmy, takový
[ty] rodinný filmy takzvaný
LR: [mhm]
DB: Otec Kondelík a ženich Vejvara, že jo.

a pak byly takový ty em n- skoro normální, no, Otec
Kondelík a ženich Vejvara a venkovský s k- e Štěpničkovou ((Jiřina
Štěpničková)) a tak, no.

LČ: takže ten rozhlas vám ty filmy taky nějak připomínal.

IK: ano, ano, v mnohém.

LČ: a bylo to [časté?]

IK: [no a] teď třeba s Hanou Vítovou ((Hana Vítová)), že byl ten film,
jak se to menovalo, ježiš počkejte, já si vzpomenu, Hana Vítová tam
zpívala, em počkejte, tady mám Tulák Macoun z českých mlýnů a hájů
((pravděpodobně Z českých mlýnů)), Pohádka máje, Dívka v modrém,
Kristián, že jo, Otec Kondelík, ženich Vejvara, Noční motýl se to s
Hanou Vítovou menovalo. Hotel Modrá hvězda, no a třeba s Anton Špelec,
ostrostřelec, tam byly písničky, který zpíval Burian ((Vlasta Burian)),
takže to se taky zpívávalo.

SM: no tak ale myslím, že e v té době e em se nedá říct, že by em když
sme vodněkud přišli z toho filmu některýho, tak (.) pak teda si
vzpomínám, že byl film otec Kondelík a ženich

LS: [ano].

SM: [Vej]vara ((Otec Kondelík a ženich Vejvara))

LS: ano.

SM: to byl Pištěk ((Theodor Pištěk)), že a

LS: ano.

SM: ten jeho z- zeť byl, ale počkejte Jiří Dohnal, Jiří Dohnal, jo to
byl další, teda tehdy herec v té době. no, takže na tom sme byli taky.
to už sem jako asi em nebyla nej- úplně děcko nejmenší

LS: mhm

SM: ale

LS: no.

SM: vím, že to sem s nima na tom taky byla a a že hrozně obdivoval pani
nedošínskou ((Antonie Nedošinská)) hrozně no a teda Pištěka ((Theodor
Pištěk)) jako teda ty dvě hlavní postavy, který tam byly.

JV: když ste chodila do kina s babičkou, tak ten výběr filmu
předpokládám byl na ní.

MM: na ní, ano.

JV: takže ona prostě řekla, dneska půjdeme na tento.

MM: ano, Vdavky Nanynky Kulichovy ((smích))

JV: to si pamatujete.

MM: to si vzpomínám, <Otec Kondelík a ženich Vejvara>,