Citát

VP: no a tak to sem byla zaměstnaná v tom ústavu pro tělesně vadné

LR: aha

VP: byla sem tam jako instruktorka pro ty tělesně vadné, keré se
učili šít

LR: mhm a kde to bylo?

VP: v kerým roku?

LR: kde

VP: kde? v Králově Poli

LR: v Králově Poli

VP: v Králově Poli, jak je ten zámeček

LR: aha

VP: jo, tak tam tam byla dílna, tam bylo víc dílen, tam byla na šití
dílna kry- a pánská krejčová dílna, pak tam byla košíkářská dílna,
pak tam byla zámečnická dílna, ne, já nevím ještě nějaká, no prostě
tam byly dílny, a tak já sem tu jednu vedla jako tu krejčovskou

LR: mhm

VP: no a tam sem byla až do roku štyřicet (.) osum

LR: mhm

VP: kdy nás zabrali komunisti

LR: mhm

VP: a ty mě jako vyhodili. mě, ředitele, učitele a ty my sme museli
ven a stal se tam ředitelem zámečník, no a tak to sem, ale já sem
zrovna v té době, štyřicet osum já sem se v roce štyřicet sedum
vdávala

LR: aha (.)

VP: a pak sem byla za dva roky v jiným stavu a narodila se mi dcera,
ale to už zase to už sem tam zaměstnaná nebyla a byla sem zaměstnaná
ve Vkusu.

LR: mhm

VP: zas mi to jeden známej doporučil, že ve Vkusu by mě vzali, a tak
sem byla ve Vkusu zaměstnaná ee zase, tak asi těch deset roků tam
taky sem byla myslim deset roků

LR: mhm

VP: ee na tom pr- na tam...

LR: a tam ste dělala co?

VP: tam sem byla instruktorkou pro ee pro tělesně [vadný, kerý se
učili šit a já sem...]

LR: [a a ve Vkusu ste dělala] v tom Vkusu co ste [dělala]

VP: [no v tom] Vkusu sem dělala zase vedoucí

LR: aha

VP: ale už pro [vyučený]

LR: [mhm]

VP: švadleny a normálně pro lidi

LR: mhm

VP: a to sem byla zaměstnaná nejdřív na stalino- tenkrát se říkalo
Starý Nový Sady ale teď sou to ee tady jak je dům umělců ta dlouhá,
Koliště?

LR: Nové Sady?

VP: Koliště

VP: Koliště, Koliště, tak tam sem byla u u nějakýho krejčího Bílého,
ten byl na pánský a na pláště a já sem byla na šaty a na dámskou

LR: aha

VP: a potom ale se to tam nějak zrušilo a přestěhovali nás na Cejl,
na Cejl, tam jak je ta ten zákrut, jestli to znáte

LR: mhm

VP: eh jak je Tkalcovská nebo taková někerá

LR: a tu krejčovou ste dělala vlastně až do důchodu?

VP: a ne

LR: ne

VP: no vlastně jo. já sem tam byla ano až do důchodu v roce
devatenácet čtyřicet pět sem se vracela, štyřicet sedum sem se
vdávala čtyřicet š- sedm štyřicet devět se narodila Jana, a byla sem
tam zas dál potom a byla sem tam na tom na tom Kolišti, na tom Cejlu
a vodtamtud sem šla do důchodu.

LR: mhm

VP: tam byl vedoucím nějakej pan Pečínka, ten už nežije a (.) tak
tak sem šla v roce devatenác- cet do důchodu, padesát devět

VP: tak si to zapište, Starý Habry a tam sme byli až do toho
osumnáctýho, kdy byla, kdy byla vyhlášena republika, a to se jako,
teď mluvím o rodičích, protože to se tatínek přestěhoval do
Frýdlantu,

LR: mhm

VP: protože dostal umístění ve Frýdlantě, von byl původně lékař a
byl v tom, v těch Starých Habrech jako jedinej pro ten kraj, ale tam
ho pak ho přendali do toho Frýdlantu, to bylo dejme tomu ee vlakem
hodinka nebo tak nějak, jo, a tam sme bydleli teda až do roku
devatenácet třicet devět.

vy ste vlastně se narodila v roce devatenáct set
dvacet sedum, ste řikala.

JG: dvacet šest.

JV: dvacet šest. (dobře).

JG: devatenáctýho [jedenáctý].

JV: [dvacet šest]. áá bydlela ste na ulici Lidická.

JG: to se menovalo Nová.

JV: mhm.

JG: štyři do pětaštyřicátého roku a pak se to menovalo Lidická. a
bydlela sem padesát let, potom si ten rozhodli, ten dům vzali a
zbourali ho, a postavili

yl
pětadvacátý srpen ve štyryaštyrycátém roku a já sem bydlela v té
Masarykové čtvrti a jezdila sem na konečnou zastávku do Řečkovic a
tam odsud nás autobus vezl do Kuřima.

z učení, ano. já sem chodila na Husovou sme měli pokračovací
školu. do pokračovací sem tam chodila.

ŽH: [tatínek] byl zřízencem na Lékařské fakultě.

JV: mhm a maminka?

ŽH: maminka byla v domácnosti, [nás bylo]

JV: [v domácnosti]

ŽH: pět dětí.

JV: takže ste měla eště štyry sourozence.

ŽH: sourozence.

JV: a vy ste byla nejstarší nebo

ŽH: nejmladší.

JV: nejmladší. a jak, v jakém ste byli em rozpětí časovém od sebe?
[věkovém?]

ŽH: [nejstarší] bratr byl o dvanáct roků starší

JV: mhm

ŽH: a po dvou nebo po štyřech letech byli další sourozenci.

JV: á to byli teda, nejstarší byl bratr pak ee

ŽH: pak byl druhý bratr

JV: mhm
ŽH: pak byla sestra, další sestra a pak já.

JV: takže (.) dvě sestry a dva bratři se [dá tak]

ŽH: [oni byli] tři, tři kluci, jenomže ten třetí umřel hned po
porodu.

JV: mhm. dobře á vy ste teda vlastně ee dosáhla ee vzdělání

ŽH: jenom os- osm tříd

JV: [osm tříd]

ŽH: [a u Bati]

JV: [mhm]

ŽH: [sem] si dělala tříletou ee

ŽH: Baťovu školu práce,

JV: mhm

ŽH: která mně pak byla uznána jako střední odborné vzdělání.

JV: to ste dělala po večerech.

ŽH: po večerech, my sme osm roků

JV: mhm

ŽH: e-e osm hodin pracovali a tři hodiny večer sme měli vyučování.

JV: á, vlastně potom ste pracovala ee dále u toho Bati ještě, nebo
em

ŽH: v roce padesát dva sem se vdala a,
JV: mhm

ŽH: protože tam nebyly byty, tak sem se přestěhovala zase sem do
Brna [s manželem].

JV: [do Brna] mhm a teda em když si projdeme ee to vaše zaměstnání,
tak jaká jaká povolání ste vystřídala, nebo co [všechno ste]

ŽH: [vyučila] sem se tam textilní em přadlenou a em zvyšovala sem si
tam kvalifikaci a končila sem jako mzdová účetní, každý dva roky sem
měla postup, tam to bylo ohromný, protože oni si všímali, jak kdo je
zdatnej a přičinlivej a vopravdu, já sem, mně bylo šestnáct roků a
já sem měla takovou mzdu, jako můj tatínek, státní zaměstnanec, tady
v Brně.

JV: á em vlastně pak ste se vrátila do Brna [v roce]

ŽH: [do Brna]

JV: padesát dva, ste říkala

ŽH: ano

JV: á pracovala ste em ee v podobném em sektoru nebo ee

ŽH: začala sem taky, ano zase sem šla do textilu

JV: mhm

ŽH: a potom sem asi em jo s- zase sem pó několika, asi po dvou
letech sem šla na výzkumný ústav textilní na Václavskou a pak sem
přišla k poštám jako administrativní pracovnice a tam sem pracovala
až do důchodu.

ŽH: a můj ee mládenec byl z Čech, tak ten si pro mě pěšky a a vlakem
a jak to šlo pro mě přišel, poněvač já sem už se nehodlala vrátit do
toho, já sem chtěla zůstat v Brně.

JV: a taky ste zůstala, vlastně ste říkala

ŽH: ne ne ne, já sem

JV: ne ne to už bylo padesát dva

ŽH: až až do roku padesát dva sem byla ve Zlíně. tím, že on pro mě
přišel, no tak sem se vrátila, protože on tam ee studoval,

JV: hm

ŽH: taky u Bati pracoval a studoval, dělal si tam i vyšší
průmyslovku, takže sem se tam zase vrátila kvůli němu a zůstali sme
tam až do toho dvaapadesátýho roku.

ŽH: ve Zlíně já sem ee [byla]

XX: [( )]

ŽH: v Otrokovicích [přesnějc řečeno]

JV: [mhm mhm]

ŽH: to je dvanáct kilometrů od Zlína a je to taky ee Baťův ee to byl
em Baťovy továrny. tady v Brně až sem se vrátila, až sem měla v roce
padesát dva ee syna, takže sem potom moc kina nenavštěvovala, snad
až po těch ee roku (.) co já vim, šedesátym