Citát

JV: a dalo by se říct, že by ňák vaše vyznání ovlivnilo to jaké ste si vybírala filmy, nebo vaše názory na

LH: no ne.

JV: a pamatujete si že by třeba se někdy promítaly filmy na faře?

LH: ne.

JV: ne.

LH: ne ne ne, to vůbec ne.

JV: tak teďka bychom se přesunuly k dalšímu tématu, a to je filmy a jejich výběr. em takže první otázka je em podle čeho ste si vybírala ten film. em podle jakých kritérií.

LH: no já bych, podívejte se, já bych vybírala filmy kde je hodně přírody.

JV: hm

LH: ale já když vidím, ukazují přírodu, tak to já se cítím strašně dobře. a že by ji mělo být té přírody tam víc. aby ty lidi měli víc citu, a ne aby se by ho tam mučil toho, teho psa, tam mučil teho víc psů,

JV: takže já bych se vrátila zpátky k tomu kde ste získávala informace o těch filmech. em třeba z novin, nebo z ňákých.

((manžel narátorky opustil místnost))

LH: no a von to neslyšel. no tak von má votevřeno a může už. o tech filmech? no já já si taky vybírám filmy.

JV: ale já myslím tenkrát, v tom roce, před rokem čtyrycet pět.

LH: ano, tehdy sem si teprve vybírala.

JV: ale kde ste získávala ty informace. jestli třeba z novin, nebo z ňákých plakátů,

LH: to se dovíte od lidí. to bylo taky jednou, jak je mundursdepo. víte jak se to říkalo? tady v Brně? mundursdepo?

JV: ne, nevim.

LH: to je na Lidické ulici ((kino Moravia nebo kino Metro)).

JV: hm

LH: a tam je na rohu, tam byly to mundursdepo to byly takový veliký to bylo něco tam od vojska.

JV: hm

LH: od vojska něco. a tam bylo to, tam bylo to kino taky, a já sem tam ráda šla taky do toho kina. tady bylo kino, to byste se divila kolik toho, pořád několik by, tam hráli to nebo tam, a to se dovíte. jejda, anebo potom v práci. bežte na to, to je moc hezký. ne, anebo to bylo, to je moc hezký, to se nese, víte, to se nese. na to nechoď, to je blbý. to je, to nestojí za nic, to nestojí za nic.

JV: dobře, takže spíš jako z doslechu z těch lidí.

LH: ano, z doslechu.

hlavní je že tam byli ty herci, kerý sme, kerý to dovedli hrát. to oni někeří dovedli tak upoutat. třeba ten hugo hás ((Hugo Haas)) em on dovedl, on dovedl strašně upoutat lidi, upoutat.

JV: hm

LH: no a ne jenom hugo hás ((Hugo Haas)), to Štěpánek ((Zdeněk Štěpánek)), že ten, ten dovedl hrát, to, to je herec byl, že a všechny děti se teda jemu.

JV: takže další otázku k tomu, k těm filmům, já bych se zeptala jestli pro vás hrálo ňákou roli to, z jaké země ten film pocházel. jestli ste si vybírala podle toho že to byl třeba italský film, tak ste si

LH: taky někdy, někdy. jenom někdy. ale oni mívali, Němci mívali taky pěkný filmy. Němci. ten (volbrik), to byl takové fešák, že se každej zalíbením na něj podival, to byla postava, tady měl takový fousy, no to bylo, krásnej chlap. no tak se rád na něj podíval. a tam hraje ten a ten, z těch Němců. ale em my sme potom ty Němce moc nenáviděli.

JV: já bych se zeptala, taková abstraktní otázka, em co byste řekla, že dělalo film dobrým filmem. jaká kritéria ste v té době hledala v tom filmu nebo jaké hodnoty ste hledala v tom filmu.

LH: no, především, já bych byla ráda, aby se ty filmy trochu změnily. aby, né že aby takový, né, to se nesmí takový. to ne. ale aby to trochu umírnili.

JV: dobře a v té době, v té době myslím do toho roku čtyrycet pět. em co co ste na tom filmu chtěla v té době, když vlastně vám bylo těch dvacet, nebo pod dvacet em co ste

LH: no, na ňákých filmech se člověk poučil.

JB: takovýho, že, no tak rádijo sme měli, to je pravda, no ale potom
za války nám to Němci vykuchali ty kr- krátký vlny a dali nám tam
cedulku pamatuj, pamatuj že poslouchání cizího rozhlasu se trestá
smrtí. no

LG: ježiš

JB: takže museli sme jenom poslouchat ty zp- ty zprávy který byly
jako tady že v protektorátu, no a tak do toho kina sme třeba chodili
jednou anebo dvakrát týdně a taky podle toho co hráli, no.

JB: a potom český filmy, no a taky německý filmy se strašně hrály
moc, a já sem měl německý filmy rád docela, prže aj za války no když
tady byla ta okupace, tak voni nehráli nejaký takový filmy jako,
voni hráli zábavný filmy, no takový revuální, ty zpě- si to aj
pamatuju ty ty zpěváky johanes hestrs ((Johannes Heesters)) nebo
takový ty ména těch těch zpěváků a herců německéch, no. a tak na to
sem chodil rád a potom když sem přišel na to Slovensko, tak tam bylo
jedno kino a to bylo porád narvaný a Slováci měli strašně rádi český
filmy, jo,

LG: jo?

JB: to si vzpomínám když tam hráli třeba Valentin Dobrotivý, tam tam
se to menovalo Šťastlivý milionár, jo.

LG: <to sem nevěděla>

JB: jo název toho filmu, jo, tak to bylo vyprodaný totálně, jo, a my
sme tam byli no tak e s rodičama e a s jeho, co byl zaměstnané u
otca a jeho manž- můžu to vykládat? zajímá vás to?

LG: jo jasně, [nemusíte se ptát]

JB: [a jeho manželka byla] židovka a vona se nechala pokřtít, jo.
voni bydleli ve Velké Bystři a my sme jí byli na tech křtinách, no
to musela velká byca na nohách, jak budó křtít židovku, prže židi se
absolutně nechtěli nechat pokřtít, ale vona se nechala pokřtít a tím
se zachránila, že, vod toho dep- deportování do koncentračního
tábora, tak tenkrát si pamatuju no že, vidíte aj fotky mám z toho
doma. to si pam- pamatuju jak sme byli na tom filmu Valentin
Dobrotivý, že

LG: to bylo na [tom Slovensku...]

JB: [Šťastlivý milionár], a jak se nám to lí- líbilo a všem tem
lidem tam, no.

LG: no a teda v tom dětském období, nebo prostě když vám bylo kolem
těch deseti let, kromě té Lípy ((Lípa)) ste navštěvoval jaké kina
ještě?

JB: no tak mnohý no ale nejvíc no do té Lípy ((Lípa)) nebo do toho
Oránija ((Orania)) na tu Bratislavskou,

LG: mhm

JB: anebo na Cejl do toho Bajkalu ((Bajkal)), no a,

LG: aa

JB: takhle dál už sme moc tak nechodili, no.

LG: a to bylo teda...

JB: prže tam aj to už bylo dražší, jo, prže tady divíte se tady ty
ulice Cejl, Bratislavská, ta Přadlácká, to byla chudoba a to je
ještě dneska tam, když tam pudete tak to je tam samý cigáni a takový
že nebo takový. a tak e tenkrát tam ty ty vstupenky nebyly tak drahý
jo, to nebylo tak drahý, no tak sme chodili nejvíce tam. no.

LG: a jaký byl názor rodičů na filmy a na kina obecně?

JB: no tak voni měli rádi strašně naše ty filmy, jo, no to se tam
byly všelijaký ty písničky v tech filmech a to se zpívalo, a hrálo,
že zpívali lidi a pískali si ty ty melodie, že. ty filmy s
Nedošínskou Antonií ((Antonie Nedošinská)) že, znáte to ne? ty

LG: jo jo

JB: e e s Burijánem ((Vlasta Burian)) že a takový. takže to jako, se
řiká to letělo, to byly takový hity, no.

LG: a třeba e učitelé ve škole, mluvili nějak o filmech nebo o tom
chození do kina?

JB: učitelé ani ne, to si nepamatuju, že jakoby mluvili nějak o, no
jako, e já sem chodil do náboženství jako katolík, že,

LG: mhm

JB: a potom po válce už sem nechodil nikam, no ale chodil sem aj sem
ministrantoval tady s kamarádem sme ministrantovali, a pamatuju si
no jako že byly školní jako výl- takový do kina.

LG: jo

JB: ale to organizoval dycky kněz, ten katecheta, se menoval kate-
menoval, no ten co nás učil ten kněz, no tak byl katecheta,

LG: mhm

JB: to byli který vyučovali děti ve škole, katechismus, že no, tak
sme byli na filmu golgota ((Golgota)) to byl italský film a to bylo
no vo ukřižování Krista, jo. ten film

LG: a to ste byli víckrát jako...

JB: no ne no jednou sme byli

LG: ale já myslím třeba na více filmech jestli ste byli, kromě tady
toho.

JB: to ne ne. to divete se voni neradi to takhle podnikali nejaký
takový společný, prtže e stalo se že byla jednou velká povodeň a to
bylo tam na jižní Moravě, se utopilo v Dyji strašně moc děcek, tam
byla tak jako zvané převoz kompa no taková, jo, a to se utrhlo a ty
děcka tam se tam se utopilo ale třicet děc- dětí maléch, jo, tak to
voni měly strašně ti učitelky strach z nejakéch výletů někam nebo do
školy a nebo takovýhodle, já si pamatuju že sme měli takovó
učitelku, která měla, em která měla strašné strach, no když se nekam
šlo, taková úzkostlivá byla, jo. ehm.

LG: a byl pro vás ten film a to chození do kina...

JB: co?

LG: jestli byl pro vás ten film a to chození do kina v tom dětském
věku, jestli to pro vás bylo důležité, jako

JB: no tak to byla zábava, že ((smích)) no na nejaké vzdělávání, no
to, to se nedá říct, že aby to bylo. většinou to byly takový zábavný
filmy anebo anebo dobrodružný anebo [podobně že,]

LG: [mhm]

JB: ale tak byl teda pamatuji si na takové film sme šli, jako to byl
nejaké, e film e tam z tech Himalájí, jo, a to byl německé film, tam
měřili ty lebky, pže no Němci byli na takový zkoumání tech ras anebo
takhle, byli rasisti, že, tak tam bylo jak zkoumají ty lebky tech
domorodců, nebo podobně, no, tak to tak jak pamatuju že to byl jeden
film no takové takové německém které jako byl z těch hor anebo
z toho, ale jináč ty filmy byly všechny takový zábavný, že. no.

LG: a...

JB: veselohry anebo dramata bylo no taky hodně, jo, tak jak řikám
když hráli tady v té skale ((Scala)) první tu Maryšu ((Maryša)) že
to bylo od Mrštíka že... skala ((Scala)) to bylo otevřený po válce
hned, to bylo předělaný to kino.

LG: když ste říkal, když ste říkal že ste chodil třeba do kina se
spolužákama, e třeba napodo-

JB: [taky se spolužákama sme chodili]

LG: hráli ste si třeba někdy na ty filmy nebo zpívali ste ty
písničky, napodobovali ste ty herce? jestli...

JB: to ne, no ale tak sme si o tem vykládali nebo podobně že, em že
se nám ten a ten herec líbil, nebo podobně no. (.) ale to bylo
zkrátka takhle, no, nebyla televize no tak, e e třeba sme měli
dlouhou chvílu a já sem řekl hrají jo tam hrají jo v lí- v Lípě
((Lípa)) třeba takhle film poď do kina