Čtyří příšerní jezdci I.

Čtyři strašliví jezdci apokalyptičtí. (recenze)Chicago-Monopol.)Američané jsou největší ve zdánlivě nejmenších nápadech. Tam, kde je na nich, aby ukázali, že ve filmové technice je napřed Amerika a potom Amerika a tak pořád a potom dlouho nic, rozředí velkolepé myšlenky v otřelou kýčařinu a obalí ji vším možným, co už jsme z jejich produkce nejednou viděli. Apokalyptičtí jezdci, válka, smrt, mor a hlad, jak o nich píše zjevení Sv. Jana a jak o nich mluví ve filmu podivný pařížský prorok, dali podnět k vytvoření pacifistického filmu - jistě snaha hodná chvály - ale možno říci, že myšlenkově neřekl film nic nového. Ohromný kompars, jenž stál miliony, nepřátelství mezi rodinami, jihoamerické šantány, dědictví, lehkomylsný krasavec a svůdce, který se změní, když Němci stojí na Marně, a padá, jeho láska, rozvedená žena osleplého důstojníka, k němuž se vrací, požáry na frontě, blesky děl, násilnosti německých důstojníků, příhody, zabarvené silně šovinisticky - to je macha, kterou jsme viděli v prvních poválečných letech ve mnoha a mnoha maerických filmech s podrobnostmi lepšími i horšími. Co však překvapuje - při tom všem působí obě epochy filmu vzornou dějovou uceleností, režisérskou poctivostí, a dojem je neobyčejně mohutný. Je to snad tím, že režie nešetřila nejen na kvantitě, ale ani na kvalitě hereckého materiálu. Valentino, představitel hlavní úlohy Julia, přichází, dosud neznám, a ředí se mezi nejskvělejší zjevy, které nám kdy přinesl americký film.L.