Citát
03.395
651:655
ES: tak já sem chodila většinou s příbuznými.
LS: hm.
ES: většinou s bratranci nebo s tetami, a nebo s tím tatínkem.
03.395
662:671
LS: jo, jo. a vlastně chodili ste s každým tady z těch příbuzných do
jiného kina?
ES: ano. to už oni zaopatřili lístky zase podle toho, o co oni měli
zájem. a mě si s sebou vzali jako přívažek.
LS: potom vlastně, když vám bylo deset a víc, tak to fungovalo taky
stejně tak?
ES: ano.
03.395
696:725
LS: dobře. a teď tady mám otázku, jestli ste v tom kině potkávala
své známé.
ES: ano.
LS: hm. a hovořili ste spolu v tom kině nebo cestou z toho kina?
ES: cestou z toho kina.
LS: mhm. a o čem ste hovořili?
ES: no o tom filmu.
LS: o tom filmu.
ES: o tom filmu, samozřejmě. jak se to líbilo. (...) jaká byla
spokojenost.
LS: takže se vám opravdu často stávalo, že ste v tom kině potkávala?
ES: známé, ano. spolužačky nebo spolužáky.
LS: takže i třeba s tatínkem když ste šla z toho kina, tak?
ES: tak sem se pozdravila prostě se známýma a zůstala sem chvilenku.
ne dlouho, ale chvilečku, protože tatínek mi to toleroval.
LS: a i s tatínkem ste potom hovořila o tom, co v tom kině bylo?
ES: ano, ano, ano. to vždycky byla debata.
03.395
727:742
LS: dobře, takže teď už přecházíme zase k té další části, což je
vlastně filmy a jejich výběr. (.) teď tady je otázka první. jak ste
si vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina?
ES: jak sem vám říkala, já sem si nemohla vybírat. já sem musela se
podřídit tomu, kdo mně zaplatil vstupenku a kdo mě s sebou vzal.
LS: hm, hm. takže ste?
ES: takže sem nemohla prostě projevit, třeba se jí, mně se straně
líbila Hana Vítová, filmy s Hanou Vítovou, to sem nemohla. musela
sem jít na ten film, kterej mně byl prostě ne doporučen.
LS: musela ste se-
ES: podřídit.
03.395
748:757
ES: tak já myslím, že většinou ti bratranci už byli starší.
LS: ehm.
ES: takže oni brali třebas ten časopis. tenkrát, já nevím, jak se
to, kinoreví ((Kinorevue)).
LS: no, to byl časopis, [ho znám].
ES: takže asi si to vybírali už podle těch informací těch kritiků.
03.395
776:778
ES: samozřejmě taky ve škole spolužáci, když byli na ňákém filmu,
tak se rozpovídali a říkali to bylo dobrý, to se mi líbilo, kdybys
na to mohla jít, tak se di podívat.
03.395
788:863
ES: za protektorátu bylo hodně německých filmů.
LS: hm.
ES: takže tam (...) hlavně teda mně jako dítěti imponovali třebas
marika rek ((Marika Rökk)) to byla zpěvačka a tanečnice.
LS: no.
ES: takže to sem byla celá pryč, že? nebo si hrozně dobře pamatuji
film (Ich klage an). to byl film, který popisoval o manželech, oba
dva byli lékaři, a ta jedna žena dostala prostě ee nemoc, dneska se
tomu říká, prostě ochrnovala.
LS: hm.
ES: a nakonec ten manžel prostě, když už byl konec v blízkosti,
LS: hm.
ES: tak aby jí to usnadnil, tak jí dal prostě lék,
LS: hm.
ES: že ji uspal, no. a končilo to tím, že se ocitl před soudem. ale
nekončilo to rozsudkem. nechalo se to na divácích, aby oni řekli.
LS: hm. a ten se vám líbil, ten film?
ES: byl to, byl to velice psychologickej film.
LS: a jaké filmy ste vy vůbec měla ráda jako divačka?
ES: tak, jak říkám, tenkrát za toho (.) Hitlera, tady byl známý hans
rýman ((Heinz Rühmann)), jestli vám to slovo něco říká.
LS: hm.
ES: takže sem-
LS: to byl hodně populární herec.
ES: ano. takže sem velice ráda viděla hanse rýmana ((Heinz
Rühmann)). a potom sem viděla velice ráda paula herbigra ((Paul
Hörbiger)). a ten měl bratra ( ). toho sem taky měla ráda, protože
ten vždycky hrál v nějakým filmu, kde se v horách lezlo. a to byla
moje slabá stránka, protože já miluji hory.
LS: aha, aha.
ES: takže-
LS: a co se vám líbilo tady na těch hercích, které zmiňujete teďka?
ES: že hráli velice přirozeně.
ES: jo?
LS: takže ste ocenila spíš způsob jejich projevu?
ES: viděla sem ten rozdíl projevu mezi českým filmem a německým
filmem.
LS: a jaký byl podle vás rozdíl?
ES: no tak český film mně byl rozhodně bližší.
LS: hm.
ES: bližší.
LS: ale zase sem se přiučila něco u těch německých filmů.
ES: hm.
LS: kterých bylo tedy ehm více než těch českých.
03.395
927:959
LS: nebo třeba v těch filmech byly písničky. že jo? tam byla spousta
písniček.
ES: ano, ano, ano.
LS: tady v těch starých filmech.
ES: ano, ano.
LS: zpívala ste si potom ty písničky?
ES: no samozřejmě.
LS: jo?
ES: ano, ano. i ty německý. a to sem taky. víte. ( ) děvče sem
chodila se učit hrát na klavír, takže sem jako v těch, v té pubertě,
těch třináct čtrnáct, strávila u toho klavíru a samozřejmě, že sem
to zpívala.
LS: a třeba na deskách? kupovala ste si ty písničky?
ES: měli sme gramofon.
LS: měli ste gramofon?
ES: ( ) večery, nebyl televizor, takže se pouštěly gramofonový
desky. to se hrály karty. žolíka. takže sme, můj tatínek teda, ty
desky.
LS: takže třeba ty filmové písničky na deskách?
ES: ano, ano.
03.395
1026:1057
LS: hm, dobře. teď tady mám otázku. vlastně už sme taky o tom
mluvili. český, německý film a tak dále. jestli pro vás bylo
důležité, v které zemi ten film vznikl.
ES: ano. samozřejmě. když to byl italský film, tak to pro mě zase
bylo něco jiného, jako třebas rakouský film nebo německý film.
LS: a preferovala ste nějakou tu národnost? z hlediska těch filmů?
ES: rakouskou.
LS: rakouský film ste měla-
ES: ráda, ano.
LS: takže úplně nejradši ste měla rakouské filmy?
ES: ne, to nemohu, nejradši sem měla český. ale na druhým místě byly
rakouský filmy.
LS: dobře. takže ste vlastně nebyla vyhraněná, že byste chodila
vyloženě třeba jenom na rakouský a český film?
ES: ne. chodila sem prostě, jaká byla příležitost. za toho
protektorátu nebylo moc možností.
LS: hm.
ES: to byl buďto český film, nebo německý film, nebo sem tam ten
italský.
LS: tam už se zúžil ten repertoár těch kin.
03.395
1152:1162
ES: no, já myslím, že ten, kdo kupoval ty lístky, tak (...) musel se
řídit podle finančních možností.
LS: hm.
ES: když měl, tak samozřejmě se šlo do kina, kde hrál se film, i
když to bylo v tom dražším kině. jako v tom (...),
LS: čili hrály roli spíš finance a ne to, jak,
ES: finance, vždycky.