Citát
04.396
1977:2038
JV: a ještě bych se zeptala, jestli si vzpomínáte na své první návštěvy
kina po osvobození.
CN: ano, tak co si z toho vzpomínám, to byl právě ten, ten film em ta
em zamilovaná romance ((Zasněžená romance)) se to menovalo, teďka si
to, Zasněžená romance, jo.
JV: hm
CN: jo, ano, tak to jestli to byl ovšem úplně první film po osvobození,
to asi ne. asi ne, já myslím, že to dorazilo sem někdy až tak ňák ke
konci pětaštyrycátýho roku, možná v šestačtyřicátým. ale em jaksi ta
úžasně svobodná atmosféra toho džezovýho ((jazz)) prostředí, to bylo
něco zcela epochálního teda to sme, to nám otevřelo teda úplně jiný
rozměry, toho prožitku. a na to se dalo jít mnohokrát teda.
JV: hm takže to bylo myslíte kvůli té hudbě? nebo...
CN: právě kvůli tomu, že to byla hudba džezová ((jazz)), kde teda
nebyla ta ta úžasná spoutanost do toho řádu, a formy, ale kde to teda
naznačovalo, že to je úžasná improvizace a taková spontaneita,
JV: hm
CN: a zároveň taky nesentimentální taková radostnost i těch vztahů
lásky, a kolektivu, a tak, takže přineslo to něco teda z takovýho
ducha, toho nejlepšího, co sme v Americe teda mohli nalézt pro sebe.
JV: hm
CN: otevření velice svěžího vzduchu, okny proudícího najednou,
JV: hm
CN: do této ustrnulé země. ale tak to nevím přesně, to možná opravdu
bylo až v roce čtyrycet pět, čtyrycet šest.
JV: hm dobře a em dalo, dalo by se říct, že se nějak změnila atmosféra,
nebo že bylo pocítit v těch kinech, že už je po válce?
CN: no to jistě.
JV: a jak byste to popsal, jak se to projevovalo.
CN: no asi například to předznamenání toho večera tím týdeníkem bylo
něco úplně jinýho, do té doby ty týdeníky byly prostě taková povinná
látka, politická, a pak byla spontánně přijímaná, samozřejmě zase to
byla naivita, protože sme ještě nepostřehli, že už zase letíme do ňáké
jiné pasti, že, ale byla to všeobecná jednomyslnost, ještě dlouhou
dobu. jo, taková, vona ta atmosféra byla nejenom v kinech, ale i na
ulicích, každou chvíli šel nějakej průvod vodněkud se, se vybatolil
průvod a šel po Lidický ulici s praporem tam, a jinej zase šel naproti,
a tak, čili taková, taková jakási úžasně uvolněná radostná pohoda, a i
soudržnost, to v té době v tom pětačtyrycátým roce bylo všude, takže si
myslím, že to muselo být i tam, kde sme pak přišli do kina, a nebyl tam
ten týdeník, na kterej sme vždycky museli jít teda povinně, protože to
patřilo k vál- k vedení války, ale že tam byly naše vlastní, naše
informace československý, a světový.
JV: a třeba tleskalo se nějakým filmům?
CN: ne, to si nepamatuju.
03.395
408:413
MH: já sem cho- nejvíc sem chodila do kina za války.
LS: hm
MH: páč to em divadlo nebylo, a kino bylo po ruce, finančně
dostupné,
03.395
429:450
a potom za války filmy s Marikou rek. ((Marika Rökk))
LS: hm
MH: protože mě zajímalo tanec, balet a takovýhle věci. a vona byla
teda jedinečná. tuším, že to byla Maďarka.
LS: to byla Němka.
MH: Němka?
LS: hm
MH: jako tanečnice senzační.
LS: hm
MH: no tak za války, že, tady nešly americký filmy,
LS: no
MH: tady šly [německý.]
03.395
452:455
LS: [no, no.] takže kdy asi teda pro vás skončila ta pravidelná
návštěva kina? vy ste říkala, že za války ste chodila hodně,
MH: za války hodně [a]
03.395
630:640
LS: hm dobře, to nevadí teda, přeskočíme ty otázky, které se týkají
té zkušenosti dětské, a jenom bych se zeptal, tady v tom věku, jaký
byl názor vašich rodičů na kino.
MH: em tak ee zprvu žádný, oni do kina nechodili, vůbec, a
nezakazovali, prostě už sem byla velká, už sem si vydělávala, takže,
LS: hm
MH: ee prostě mohla sem jít, kam sem chtěla. ale mě ee em bylo
starosti za války moc. jo? no takže ee absolutně...
03.395
740:761
LS: hm a potom teda když ste se vrátila zpátky do Brna,
MH: tak byla válka.
LS: a to už ste chodila do kina?
MH: to už sem chodila hodně.
LS: a jak často asi ste chodila?
MH: tak to se nedá říct, ale někdy i dvakrát týdně.
LS: jo? hm
MH: se sestřenkou sme chodívaly. protože jiná kultura nebyla, bývaly
koncerty Na hradbách ((Městské divadlo Na hradbách)), na Kolišti
prostě, tam byl takovej altánek a tam bývala vojenská hudba, a
jinak...
LS: hm a
MH: zatemnění...
03.395
788:801
MH: em tak ee pěkné di- kino bylo proti Tomáškovi ((kostel sv.
Tomáše)) tam, jestli ještě existuje,
LS: ta ulice nevzpomenete si jak se menovala?
MH: Jalta? nevím.
LS: kino Jalta?
MH. mám dojem, že Jalta.
LS: hm já to zkusím najít.
MH: tam sem chodila,
03.395
801:806
pak bylo Kapitol kino,
LS: hm
MH: to bylo ee jak je em jak je magistrát teď, jo? tak v tom bloku,
mýlím se, nebo je to...
03.395
825:834
LS: a v do toho roku devatenácet čtyřicet pět ste teda říkala která
ta kina? že ste navštěvovala?
MH: to sem chodila na Marxovu ((dnes ulice Spolková)), jak se to
kino menovalo, to vám nepovím. ((Lidový biograf))
LS: já zkusím zadat [jak se]
MH: [bylo] vybombardováno. a sice při posledním náletě náletu na
Brno. tam padaly poslední bomby.
03.395
841:852
LS: tady teda mám napsáno Marxova Lidový biograf.
MH: možná, to vám, [za to vám neručím.]
LS: [Lido bio, Dělnický dům.]
MH: nevím.
LS: hm
MH: nevím. ale bylo to velice hezké kino a krásné prostředí, tuším,
že tam byl plavecký bazén taky,