Citát
2.351
115:145
LS: á ještě bych se zeptal ee jaké jste navštěvovala školy do toho
roku devatenácet čtyřicet pět.
MH: ee ee reálné gymnázium dívčí na Mendlově náměstí,
LS: mhm
MH: což byla vynikající škola, páč tam byla i deskriptíva i
filozofie a mohli ste odtud jít na reálku a na na ee em univerzitu,
bez zkoušky, tenkrát stačilo maturitní vysvědčení.
LS: hm a ještě jestli se můžu zeptat, do toho roku devatenácet
čtyřicet pět už jste se provdala?
MH: ne.
LS: až po roce [devatenácet čtyřicet pět.]
MH: [později.]
LS: hm a ještě bych se zeptal, ee jaké bylo povolání vašich rodičů
před tím rokem devatenácet čtyřicet pět, co dělali vaši rodiče.
MH: em tatínek byl v ee k-, tak napřed měl obchod s ee ( ) a za
první války, když narukoval, tak to sežrali <moli,>
LS: ((smích))
MH: a tak potom krejčoval, měli svou firmu, no a maminka mu
pomáhala, byla doma víceméně a ve válce zemřela. protože nasadili
mýho bratra do Berlína a to ju skolilo.
2.351
394:399
LH: ja, já sem se narodila tisíc devět set dvacet tři.
PV: a narodila ste se kde?
LH: narodila sem se v Řečkovicích, ale trvale sem bydlela osumdesát
čtyry roky na Mokré Hoře.
2.351
98:109
LS: aa ee jenom jestli byste mohla upřesnit, kdy jste se odstěhovala
na to Slovensko, v kolikátém to bylo roce?
MH: devatenácet třicet šest.
LS: a zpátky do Brna jste...
MH: tř-
LS: se vrátila v roce
MH: deva- u už třicet devět, už tady byl Hitler.
2.351
151:180
LS: hm a ještě jsem se chtěl právě teď zrovna zeptat, jestli jste
měla nějaké sourozence?
MH: ještě tři.
LS: ještě [tři sourozence].
MH: [já jsem byla] nejstarší, teď jsem sama už.
LS: hm a v kterém roce se narodili? ti sourozenci?
MH: tak em hm, ten po mně bratr v osmnáctém, sestra v devatenáctém a
nejmladší bratr v dvaadvacátém roce.
LS: mhm teď bych se vás zeptal, ee jakého nejvyššího vzdělání jste
dosáhla.
MH: tak gymnázium osmileté.
LS: mhm
MH: s latinou osm roků samozřejmě, tenkrát, a pak to byla Státní
pedagogická akademie,
LS: hm
MH: kterou zřídili právě protože už Hitler byl u moci, tak se
vědělo, no vysoké školy už bych nedodělala a potřebovala sem
zaměstnání, nemohli mě naši živit, že? ta tenkrát byla krize, velice
těžká.
2.351
1994:1998
JV: [takže] váš život za té války byl poměrně normální? zas tak nic
zásadního se třeba nezměnilo?
JC: no tak ee vám to říkám, z toho mýho příbuzenstva nikdo zavřenej
nebyl, jo?
2.351
208:238
JV: [vy ste] vy ste dosáhla vlastně nejvyššího vzdělání té měšťanky?
[nebo ( )]
JC: [to mě- šty-] štyři třídy měšťanky a pak sem měla ňáký ty kurzy,
no. [jo]
JV: [to] znamená, že ste em vyšla ze školy třicet devět, nebo
čtyřicet?
JC: čtyřicet jedna.
JV: čtyřicet jedna, hm.
JC: a hned čtrnáctýho července sem nastoupila, to se menovalo velko-
Velkoobchod s léčivy. a pak to končilo
JV: [v Brně]
JC: [zdravotnické] zásobování, jo?
JV: hm
JC: tam sem se seznámila s manželem, von tam...
JV: za války.
JC: nó, za války už né. kdy von tam přišel, já nevim.
JV: takže vy ste tam pracovala celou válku?
JC: nó, celou [válku, nó,]
2.351
137:192
JV: a ještě tady se vrátím k tomu povolání těch rodičů, tak vlastně
to, co ste teď uvedla, to do toho roku čtyřicet pět em [to se
neměnilo.]
JC: [nó, no a pak] tatínek šel do (skale), protože tam v Líšni byl
lom,
JV: hm
JC: no a maminka už pak, vona dokonce uklízela na Přírodovědecké
fakultě.
JV: a teď mluvíte ee vo [jaké době?]
JC: [vo mamince.] nó do toho do, vod toho [pětaštyrycátýho]
JV: [vod]
JC: roku, no protože pak už vlastně byly lístky vod
[devětatřicátýho]
JV: [jasně]
JC: roku,
JV: hm [rozumim.]
JC: [to už se] těžko, těžko obchodovalo, víte, to už všecko, a tak
pak aj v mlékárně byla, u kupčíků,
JV: hm
JC: a takže byla vlastně taková, jako dělnice nebo uklízečka, a
tatínek byl jako ee v lomu, jo? Maloměřické cementárny, tak měly,
v Líšni měly,
JV: jasně
JC: ten jeden, jeden ee ten lom, a jeden je jak je nová Líšeň, tak
tam už tomu říkali Habeš, [to je teď]
JV: [měla ste,] měla ste sourozence [bratra, sestru,]
JC: [no mám] sestru,
JV: sestru.
JC: ta byla instrumentářka,
JV: hm
JC: jako zubní, ta je té bylo osumdesát letos, a...
JV: v kterém roce se narodili, takže, asi dvacet devět.
JC: dvacet devět,
2.351
58:96
JV: já bych teď na začátek úplně jako jenom zrekapituloval jenom
nějaké základní údaje em osobní. do roku čtyřicet pět ste teda
bydlela stále...
JC: v Líšni.
JV: v Líšni, ano.
JC: ano.
JV: a vlastně vaši rodiče ee zastávali jaké povolání?
JC: no tak tatínek byl, napřed voni byli ňácí sirotci s tou svou
sestrou, tak přišli k takovým velkoobchod s ovocem, pan Polák,
v Líšni, a voni měli veliký krámek u toho pa- u toho, na Zelným
trhu, jak je ta, ten Parnas, jo, jak je tó,
JV: kašna.
JC: kašna, tak jako děcko si to pamatuju, že tam měli, a von vlastně
u nich vod toho mala byl, než si, než si maminku vzal, tak mamince
bylo jednadvacet, mé, a maminka byla ee no to byl tak, no, to by
bylo jako dřív, pro ten <dřívější režim, jak byla chudobná,> a jak
sko-, a byla ze dvanácti dětí, moje maminka, jo, ale vona tak jako
byla moc pracovitá, a pak si udělala, nebo jako dostala
živnostenskej list na prodej ee jako toho másla třeba, kuřata, husy
a do Masarykové čtvrti chodila,
JV: hm
JC: prodávat. takže vona neměla stánek. on jeden s-, jeden na
Dominikánský býval trh drůbeže.
JV: hm
JC: tak to neměla. ale chodila, chodila na tom Zelným trhu ee tam
bylo ovoce, a tam teda byla drůbež. a tak..
JV: takže dneska bysme řekli, že byli podnikatelé.
2.351
196:199
a mám bratra vo deset let, ten teda je takovej, no dost, dost
jako frejnej,
JV: třicet šest.
2.351
90:92
a pak na Marxovu, ((dnes
Spolková)) kde tím pádem bylo rozbité kino, ((pravděpodobně Lidový
biograf))