Citát

LG: a které filmy ste měla ráda,

LV: (..) který?

LG: mhm

LV: ne. který co?

LG: které filmy ste ee měla ráda, jako komedie

LV: jo, (ale) no víte tak bych řekla, jak komedie(.) ale ee myslím
že v těch letech sem to moc nerozlišovala.

LG: jasně [mhm]

LV: [ne] to sem teda moc nerozlišovala teda.

LG: ee

LV: a když to bylo ňákej drama, tak vím, že nás to teda jako hm (ňák
probíralo) nešťastná láska a ee no.

LG: a než ste se teda vdala, s kým ste chodila nejčastěji do kina?
než ste poznala [svého manžela]

LV: [ee tak jako] ee manžela s sama nebo s maminkou.

LG: mhm

LV: no sama nebo s maminkou.

LG: a když ste byly třeba ještě hm ty děti

LV: ne

LG: po té obecné škole [(já nevím)]

LV: [no]

LG: když vám bylo patnáct, šestnáct

LV: no

LG: a tu natašu golovou ((Nataša Gollová)) ste měla ráda teda proč?

LV: (...) e proč sem ju měla ráda? asi byla nějak příjemná byla na
mně a [taková blízká]

LG: [mhm jo]

LV: (tak) takhle. (.) a tenkrát teda nebyl bulvár,

LG: ((smích))

LV: <v takovým slova smyslu jak je dneska teda> což je úplně teda ee
jako že se člověku vobrací žaludek

LG: mhm

LV: takže to teda jako nebylo, no škoda že teda holka tak skončila,
no ale

LG: (...) a jak ste získávala ty informace o těch filmech, které se
ee budou promítat (.) z novin

LV: z novin ano, ano, my sme vod- ee odebírali Lidovky Lidový noviny

LG: mhm

LV: a tam byl dycky jako program (.) no a (to- ) šeptandou,
tenkrát se víc nějak e e mluvilo, ee ste šla v domě, pozdravili se a
ně- nějak to bylo takový přátelštější, nebo něco, ee dneska tady
(...) lidi mají jiný teda jako úplně teda jako zájmy a a

LG: a upřednostňostňo- upřednostňovala ste němé filmy nebo zvukové?

LV: [zvukový]

LG: [zvukové]

LV: no jistě zvukový. rozčilovalo mě, protože (sem) vám říkám,
trochu blbě viděla, (že spíš) byly i ty tu- i ty titulky, že? no

LG: [jo]

LV: [no] to to byly, ty německý byly s titulkama teda hlavně, hodně
ty ee to bylo zajímavý, rakouský a nebo že se to točilo teda
v Německu to (teda já už sem teda) jako, byla příliš malá nebo co,
ale ty filmy nám ob- nás ovlivňovaly na voblečení, jaký měly ty
herečky šaty, jo a ( ) to tady měla s bílým, jo? to nás teda
jako jo, holky teda jo,

LG: takže ste se s s kamarádkama o tom hodně bavily [jo o těch (
)]

LV: [jo] no ta- no účes jakej má,

LG: ((smích))

LV: ee Lída Korková ee napodobovala tam ale e e Veselý se menoval (
) ten herec, nevidím neslyším jo, takhle rukama vidím ju před sebou,
vidíte no, sousedku jak byla před rokem si nevzpomenu, a na Lídu
Korkovou, (ale jim) padesát let předem si vzpomínám jak na stupínku
předváděla jak tam Veselý ano, Veselý se ten herec menoval teda.

LG: [a]

LV: [no]

LG: zpívaly ste třeba ňáké písničky [z]

LV: [no šlágry]

LG: ((smích))

LV: no šlágry, protože sme ee začínaly tancovat tenkrát to to

LG: mhm

LV: no tak jistě, ty šlágry sme znaly všecky. ee taky se jich
nedělalo tolik jak teď že?

LG: [jo no]

LV: [dneska] jo no no, dneska (.) s tim (.)

LG: takže ste si třeba přehrávaly i ty scény z těch vašich
oblíbených filmů?

LV: ee no, děvenko, nepřehrávaly, protože e e gramofón [ee]

LG: [ale ne] já myslím já myslím ee

LV: ee zpívaly, ale takhle, ale ee nepře- e žádný todle todle jako
by (jak) dneska si to natočí a hraje, tak todle absolutně nebylo,
tak to byl chudej život teda, kdybych řekla, proti dnešní mládeži,

LG: mhm

LV: té vymoženosti a toho.

LG: já sem ale spíš myslela, když ste říkala, že ta vaše kamarádka
ee napodobovala [toho herce]

LV: [e ano], no

LG: tak to s- to ste dělávaly?

LV: (...) no to (však tak nám to) asi tak utkvělo teda
v paměti, že se o tom [mluvilo teda]

LG: [mhm]

LV: jak hrála teda jak byla oblečená, jak byla učesaná, že? no tak
to jo teda ale no, ale že to teda napodobovala tak (..) ne-
nechodila sem s nikým ee do školy který by měl tak ňáký to, herecký
jako nadání [nebo něco]

LG: [mhm]

LH: ani v tom Králově Poli já si nepamatuju že, no tak my sme neměli
peníze, no tak my sme nemuseli chodit, ale že by to byl ňákej ee prostě
třeba se stalo, že se jim přetrhl film. no tak byla ta chvíle,

PV: hm

LH: kdy to opravili, a zase jelo dál. ale v Řečkovicích si nepamatuju,
že by byly ňáký přestávky. a v Králově Poli taky ne. ne- nepamatuju si.
protože když už ti lidé seděli, a teď by se rozběhli, ne. nepamatuju
si, že by byly přestávky. Jedině, když se něco stalo, že se třeba, a to
se stávalo v Řečkovicích, že se to třeba něco přetrhlo nebo něco,

LH: na to nebyly peníze, když sme šli do kina, už sme neměli na
tramvaj.

LH: takže kdepak bysme měli ((směje se)) v kině sme seděli jak putičky
a koukali,

PV: ((směje se))

LH: voči vykulený, prosím vás, dyť vy si nedovedete přestavit, co to
bylo jako když ee sme se my narodili. to byla, řikám, jednak byla ta
doba taky těžká, začalo, teprve začalo být lepší ee republika taky
nebyla žádnej med. to bylo taky chudinný strašně moc.

LH: to bylo pár korun, ale my sme si to skládali potom v těch kapsách,
abysme se vůbec <do toho kina dostali.> takže to nebyl takovej lehkej
problém, jet do kina a mít kapesné měsíční nebo týdenní.

PV: hm

LH: my sme dostali ná, třeba na snídani nebo na něco, no a tak nám
nějaká koruna zbyla, tak sme prostě se, taks- tak dostávali do kina.
takže, a pro nás Královo Pole, to už bylo velký město, že jo. a to my
sme jako em s tím nepočítali, že <se> ((směje se)) s tohle zvedlo, nebo
že prostě jak kolik to stojí.

LH: to nám bylo jedno. říkám, až potom teda jako starší, no to už nám
bylo k těm čtrnáct, patnáct, tak sme do toho Králova Pole vyrazili,
teda každý s tou nějakou korunou, a tohle.

PV: hm

LH: museli, tak si musel žít jenom v partách. to se nedalo samotná

LH: to se roz- ee mezi sebou se to nebyly noviny ((smích)) <aby vám
něco,> že jo, co se hraje nebo, tam byl ňákej program vyvěšenej ani
nevím, a to dycky mezi děckama bylo, děcka, půjdeme do kina. no, máte
peníze? když sme řekli no nemáme, nebo kolik tohle, no tak se nešlo.

PV: hm

LH: no a pak se chodilo, řikám vám, jak o těch patnácti, šestnácti se
chodilo na ty čaje, to nás víc lákalo, že jo.

PV: hm

LH: tam byla společnost, tam byla, hudba, no. a kino, to už nás tolik
nezajímalo.