Citát

LG: a to ste pořád navštěvovala tu...?

EB: ne to sme chodili i do Kapitolu ((Kapitol)). [jo to už]

LG: [jo v té době] ste teda navštěvovala jiná kina?

EB: jo, no no

LG: a

EB: za války určitě.

LG: a za války ste teda navštěvovala [ten Kapitol].

EB: [no ten] Kapitol, Skalu ((Scala)) (.) t- tenkrát se myslím
menoval dops ((Dopz)) (.) nevim to s-

[dobr-, ahoj. ((k příchozí))] aj do (.) těch malých, to byly
různý eksolzior ((Excelsior)) byl tady (..) to byly různý kina.

LG: a tady z těch kin ste měla ee které kino nejradši?

EB: pf to mně bylo jedno,

LG: bylo vám to jedno.

EB: co akorát hrají.

LG: a pamatujete si jak se v tom kině ee během toho protektorátu ti
lidi chovali? (.) jako jestli třeba já tu mám napsané, že se třeba
promítal ten týdeník a objevil se se tam třeba Hitler nebo (..)
jestli bylo po- jestli bylo povinné hajlování a takové věci? jesi se
se to muselo během toho týdeníku dělat?

EB: ne.

LG: ne?

EB: já sem v životě bych nehajlovala.

LG: jo jasně.

EB: v životě.

LG: ale jestli ste třeba neviděla jiné lidi?

EB: tak to s- já si toto fakt

LG: mhm.

EB: nepamatuju. ale j- to vite že byli potřeš- jéžišmarija to je v
každé době.

LG: no jasné. (...) jo a pamatujete si na první návštěvu kina po
konci války? po osvobození? jes-

EB: ne.

LG: ne?

EB: ne. to sme byli mladí a byl konec války a byli sme ((smích))
<(to sme) úplně> ne kdepák, na to sme nemysleli.

LG: moc na vás nesedí. a ch- vy ste řikala, že ste em tak během
třeba té války chodila ste do kina s německými přáteli nebo?

EB: ano taky, jistěže. protože já sem, no.

LG: a s těma německýma ste cho- chodila do kterých kin (.) nebo?

EB: to s- (.) to bylo f- jedno.

LG: jedno to bylo.

že- pro mě bylo to vždycky, když sem šla do kina, tak to bylo
nadšení. i když ten film třebas nestál za nic, že ano. tak pro to
děcko to mělo vždycky, dítě si vždycky našlo v tom kinu nějaký plus.

LS: hm.

ES: i když třeba,

LS: hm.

ES: to nestálo za nic.

ES: tak já sem chodila většinou s příbuznými.

LS: hm.

ES: většinou s bratranci nebo s tetami, a nebo s tím tatínkem.

LS: jo, jo. a vlastně chodili ste s každým tady z těch příbuzných do
jiného kina?

ES: ano. to už oni zaopatřili lístky zase podle toho, o co oni měli
zájem. a mě si s sebou vzali jako přívažek.

LS: potom vlastně, když vám bylo deset a víc, tak to fungovalo taky
stejně tak?

ES: ano.

LS: ((smích)) a třeba, když byste ještě měla říct, jestli ste nějak
živě reagovali, v průběhu toho představení na ten film třeba hlasitě
nebo ste se bavili.

ES: no tak to víte, že když se tam objevil ten duch, takže kino
jako, to bylo zřejmé, že děcka jako vzdychaly nebo (..) vyjekly.