Citát

Zobrazují se záznamy 1 - 5 z celkového počtu 5

Edita (1926) 03.399 1863:1874
Český prvek

LG: řikala e že ste byla na tom americkém filmu tak ty titulky tam
byly v době toho protektorátu české nebo německé?

EB: no české.

LG: české.

EB: české, určitě české. jenže pro mě já sem v- vnímala

LG: [jasně.]

EB: [jak jo] (.) t- tu němčinu jako češt- to (.) pro mě (...)

Edita (1926) 01.397 1863:1874
Německý prvek

LG: řikala e že ste byla na tom americkém filmu tak ty titulky tam
byly v době toho protektorátu české nebo německé?

EB: no české.

LG: české.

EB: české, určitě české. jenže pro mě já sem v- vnímala

LG: [jasně.]

EB: [jak jo] (.) t- tu němčinu jako češt- to (.) pro mě (...)

Edita (1926) 01.397 1876:1887
Německý prvek

LG: aa b- byly třeba ee povinné v době toho protektorátu, když byly
ty filmové plakáty, byly tam i německé názvy těch filmů nebo...?

EB: určitě.

LG: takže?

EB: určitě, určitě, spiš německy než česky.

LG: jo.

EB: určitě.

Edita (1926) 01.397 2211:2220
Německý prvek

LG: moc na vás nesedí. a ch- vy ste řikala, že ste em tak během
třeba té války chodila ste do kina s německými přáteli nebo?

EB: ano taky, jistěže. protože já sem, no.

LG: a s těma německýma ste cho- chodila do kterých kin (.) nebo?

EB: to s- (.) to bylo f- jedno.

LG: jedno to bylo.

Peter (1922) 01.397 179:205
Německý prvek

PSk: hm a to že ste vlastně byl z em z česko-německé rodiny,
ovlivňovalo to nějak tu vaši zkušenost že by, směřoval vás třeba otec,
nebo pamatujete si na to že některá kina byla více německá? pro
[německé publikum?]
PD: [ne, vůbec,] to bylo úplně, to bylo úplně, em tolerantní není
správný význam, páč na tom nezáleželo prostě. moje matka nejenom byla
česky vychovaná a byla ze židovský rodiny, takže v národnostních
otázkách byla velmi tele- tolerantní. to nebylo důležitý vůbec, k tomu
musím dodat, že můj otec byl z rodiny ladýnské, to vám musím vysvětlit
asi co to je, to je menšina v jižních Tyrolích, dneska má asi čtyřicet
tisíc lidí, kerý mluví ladýnským jazykem, kerý je, jako stará
provensálština, románský jazyk, a tam žili prostě v tom Valdygardeno,
do roku osumnácet šedesát, to byla monarchie stará, potom to byla, no
rolnická fam- em rodina, neměli co jíst, poněvadž těch lidí bylo mo-
moc, tak se nejdřív vodstěhovali do do Lince, tam se taky neuživili,
potom se odstěhovali do Prahy, do Týnského dvora, a můj děda prodával
tyrolské řezbařské práce. ale orientovaný tenkrát už na němčinu, páč
ta, to souvisí s tou ladýnskou situací, v jižním Tyrolsku, který dnes
je italské, že tenkrát se orientovali na němčinu, né na italštinu. i
dneska já mám tam příbuzný, kerý sou trilingváni. ladýnsky, německy,
italsky. tím chci říci, že pro mýho otce národnostní otázka de fakto
((de facto)) neexistovala. to byl, jemu to bylo je- jedno. on sice byl
vychován německy, dělal do německýho dramatu, ale babička v Praze ještě
mluvila ladýnsky, a modlila se ladyn- ladýnsky. takže, neby- nebylo to
jako kdyby byl pocházel z Ústí nad Labem nebo,
PSz: hm jasně
PD: nebo z Liberce, jako, to byl velkej rozdíl.