Citát

LG: a vy ste navštěvovala tu (.) ste řikala, že ta škola byla?

EB: tady na Jakubské.

LG: a to byla česká škola?

EB: německá.

LG: německá škola?

EB: německá, ale já sem chodila prvně do české školy.

LG: a pak ste přest-

EB: a potom, jak přišlo to, tak mě dali jako (.) že maminka byla
Češka a tatinek vždycky Němec jo to nebyli nějak toto a tak sem
chodila do ee obecné do české a do měšťanky do německé potom.

LG: jo takže se se teda si nedá říct, že ste ž- že ste že ta vaše
rodina prostě byla německá?

EB: ne.

LG: ne?

EB: babička ano, ano z tatínkovy strany pořád, to sou i řekneme, oni
sou fon ((von)) jo, byli, byl to fon tošanovic jo.

LG: jo jo.

EB: ale maminka ta byla (..) ee z od Prahy, Černý Kostelec, táta po
ní chtěl, aby se dala na německou stranu a (.) a maminka
nepřestoupila,

LG: em chodila ste do kostela?

EB: (..) no já sem byla vychovaná totiž, mě vychovávala vod asi dvou
roků až do těch patnácti let babička. a ta byla velice pobožná,

LG: mhm.

EB: ale řiká mně, Dita, do kostela nemusiš chodit, Pána Boha najdeš
všude,

to bylo... vite já totiž sem měla maminku Češku a tatinka Němce.

LG: jo.

EB: jo, jenže tenkrát na tom vůbec nezáleželo (.) že a teď se
najednou začaly dělat za války potom ty rozdíly.

ne, jen (...) no tak katolíci byli.

LG: [katolíci].

EB: [to byli] katolíci, takhle jo.

eště ten první chlapeček mně ve válce zemřel, vona nebyla von
dostal takovej silnej průjem a nebyla rýže, nebylo nebyla ani nebyl
čaj ani nic no tak tenkrát to mělo strašně moc tech kojenců, tak
zemřel a já jsem potom, to víte, chtěla sem zase hned druhý (.) tak
sem měla v pětaštyrycátém roce, se mně narodil, zase chlapec, ten za
mnou teda chodí tady sem a je moc hodnej a už je taky v důchodě a
eště mám jednoho potom o osum roků byl mladší jak ten Ivan, ten se
narodil v třiapadesátým a ten Ivan v pětaštyrycátým, těsně,

LČ: a vy sama ste až do důchodu teda byla švadlenou?

LŠ: ano.

LČ: ano.

LŠ: já mám štyrycet roků odpracovaný.

LČ: na rok vašeho narození,

LŠ: aj j jako de- em

LČ: [můžete to říct] celé,

LŠ: [jenom rok.]

LČ: jinak stačí rok.

LŠ: devatenáctýho devátý, dvacet. devatenáct dvacet.

LČ: a kde jste bydlela do roku devatenácet čtyřicet pět,

LŠ: v Brně tady, na Kabátníkově ulici.

LČ: na Kabátníkově ulici. a do jaké školy jste do té doby, vlastně
do roku čtyřicet pět, chodila?

LŠ: no já sem chodila na Kotlářskou,

LČ: ano?

LŠ: aj do štvrté měšťanky, jako a pak sem chtěla jít na obchodní
akademiu, jenže byla už jsem přihlášena ale, manžel ee manžel
tatinek mně zemřel, víte, tak maminka by to bývala neutahla sama,
ještě jsem měla bratra, tak sem se šla učit na švadlenu.

LČ: a to bylo kde? v Brně,

LŠ: ano v Brně, tady v Černých Polích u nějakýho ha- Hanákovi se
měli oni měli tu Krkonošskou tržnici na Lidické ulici vedle ee jak
je pasáž tam [víte?]

LČ: [mhm].

LŠ: tam nahoře kavárna bývala, to v té pasáži

LČ: a to ste [začala]

LŠ: [a hned] těsně vedle bylo měli obchod, potom měli ještě obchod
filiálky v Bratislavě a a v Krkonoších, tam měli hotel Morava, tak
tam u nich sem se vyučila.

LČ: ne v pořádku. ee v jakém roce jste začala chodit do učení?

LŠ: jó no no tak hned [jak sem vyšla]

LČ: [kolik vám] bylo?

LŠ: no tak bylo mně patnáct roků.

LČ: mhm.

LŠ: ano

LČ: takže v tom pětatřicátém ste začala chodit do učení.

LŠ: ano. ano ano.

LČ: a do to a dva roky ste teda ď- chodila na [tohlecto učení],

LŠ: [ano], dva roky byla tehdy učební doba, já jsem se vyučila jako
na pánský prádlo, u nich.

LČ: a potom jste dělala co, po těch dvou letech?

LŠ: pořád sem šila.

LČ: šila ste u nich ste, nebo...

LŠ: no u nich, ale potom jako to že zrušilo (.) a (.) tak potom jsem
(.) pořád sem šila no tak (.) nejdýl sem napřed bylo Oděvní tvorba,
byla, tam jsem šila a potom se to zase změnilo Oděvnictví města
Brna,

LČ: mhm.

LŠ: no tak jsem tam byla třicet roků.

LČ: takže už od toho roku třicet sedum ste začala šít,

LŠ: ano.

LČ: pro tu, Oděvní tvorbu, hnedka nebo...

LŠ: ne třicet sedum eště né, to sem byla pořád u těch [Hanáků,
víte?]

LČ: [ano.] takže do války ste byla u těch Hanáků?

LŠ: ano a ve válce sem měla sem se vdávala už,

LČ: ano.

LŠ: to mně bylo třiadvacet roků dvaadvacet a v třiadvaceti rokách
roku jsem měla chlapečka,

LČ: takže ste..

LŠ: jsem byla doma jako.

LČ: mhm.

LŠ: ano.

LČ: ano.

LŠ: ano.

LČ: á jaké bylo povolání vašich rodičů, před válkou a v době [války]

LŠ: [maminka] byla em v domácnosti jako, vona mě pak vopatrovala
děti že a, a předtím chodila uklízet, no tatinek, já jsem měla
tatínka, ten byl mědíkovec první brněnské ((První brněnská
strojírna)) jako montér a on jezdil do zahraničí, byl tam mistr a
jezdil do zahraničí tam stavěli cukrovary,

LČ: mhm.

LŠ: takže on byl v celé Evropě víte?

LČ: a měla ste sourozence?

LŠ: ano, bratra.

LČ: bratra staršího, nebo kdy se narodil on

LŠ: bratr se narodil ve dvaadvacátém roce [my sme byli]

LČ: [takže byl mladší?]

LŠ: jenom o šestnáct měsíců [od]

LČ: [mhm.]

LŠ: od sebe mladší.

LG: jaký byl teda osud vaší rodiny na konci té války?

EB: (...) hodně težký. ta babička bydlela v Zábřehu, měli tam vilu,
bydlela s dcerou a s dědečkem, a ty v šestaštyrycátym (.) byli jako
vystěhovaný, žebřiňák a, ale všeci oni tak z toho Brna (.) dávali do
jednoho místa, jo a to bylo u Mnichova, a já sem se s našema, to už
teda babička dědeček byli mrtví, s těma sem se neviděla, asi vod
štyryaštyrycátého roku až (...) až sem byla v důchodě tak teprve s-
mě teta mohla pozvat,

LG: mhm.

EB: tak sem teprve sme se viděly až po tolika letech. já sem
jednaosmdes- asi v třiaosmdesátým sme se poprvé viděly vod
štyryaštyrycátého roku.

LG: tak to je ( )

EB: a já zase sem taky měla jít na ten odsun, ale že maminka byla
Češka (.) a hrozně plakala tenkrát a vš- šli sme (.) na na tu
policii, tak mě dali do těch kouniček ((Kounicovy koleje)), ale
možná, že to byla větší tragédie, než ten odsun, kdybych bývala šla
(...) to byla katastrofa tenkrát pro osumnáctiletou holku hrůza.

LG: a...

EB: ale všechno se vydrželo a zase člověk žije dál.

LG: a vaši rodiče teda...

EB: no tatínek (.) ee maminka s tatínkem už potom nežili

LG: mhm.

EB: od toho (.) řekneme devětačt- čtyrycátého roku, tak.