Citát
01.366
162:180
LR: hm dobře. a ještě poslední otázka tady z toho okruhu, kdy pro
vás skončilo pravidelné navštěvování kina.
ML: když začala televize.
LR: když začala
ML: nebo, vlastně ne, to vám můžu říct hned, to bylo v roce
devatenácet padesát osum, kdy sem byl z Brna přeloženej ven. jo, to
znamená, to sem byl ee ve vel- u Velkýho Meziříčí potom v Chotěboři.
LR: a tam ste do kina už nechodil.
ML: to se do kina nechodilo, protože to, tenkrát ty filmy, prosim
vás,
LR: jo, jasně.
ML: a potom už začala televize, no tak to vůbec.
01.366
214:221
LR: hm a jak často ste jako dítě do těch svých asi deseti let chodil
do toho kina.
ML: podle toho, jak ty filmy běžely.
LR: [podle toho, co vás (zajímalo.)]
ML: [jak se to, jak jak se to] obměňovalo.
01.366
390:394
LR: hm a v té době protektorátu ste chodil do kina pořád stejně nebo
častěji.
ML: podle toho, jaký tam byly filmy, to znamená chodilo se na to.
podívejte se <tenkrát žádnej velk- moc velkej výběr nebyl.
01.366
1329:1333
LR: hm a v té době protektorátu chodil ste do kina víc nebo míň, v
závislosti právě na těch změnách.
ML: ne, to záleželo na tom, jaký byly ty filmy, pochopitelně nebudu
em chodit na ňáký německý filmy,
01.366
1419:1428
LR: hm a jak se to vaše chození do kina, a jiných diváků, změnilo to
chování v kině. s blížícím se koncem války. jestli ste vnímali...
ML: no, podívejte se, vono to totiž bylo tak, em s blížícím se
koncem války, zaprvé, byl nedostatek uhlí, takže se netopilo, takže
kina nepromítaly.
LR: hm
ML: jo, a potom tady bylo to nebezpečí prostě těch náletů,
01.366
1444:1449
ML: to sme chodili do školy jednou tejdně. pro úlohy, pro úkoly
domácí, jo a to sme v tej škole byli tak dycky jednu dvě hodiny
voblečený v zimě, jo kde prostě se zkontrolovalo to, kdo úlohy měl,
kdo úlohy neměl, a vyfasovali sme další a šli sme domů. ke své velké
radosti. sněhu bylo tenkrát habaděj, jo, takže to bylo to, a kina
vůbec, kina a divadla to, to vůbec ne.
01.366
220:223
LČ: mhm. a kdy ste přestala pravidelně chodit do kina? zhruba.
LŠ: no tak pravidelně em já sem chodila opravdu pravidelně e aj ve
válce v protektorátě, že, no a pořád sem chodila
01.366
257:281
LŠ: do kina? no, tak já sem potom chodila aj tak, my sme chodili, my
sme m chodili do kina pořád. pořád jak byly nějakej film pěknej a
pořád, my sme byli kinaři aj ten první manžel a já taky. já sem byla
zvyklá chodit do kina pořád.
LČ: takže až třeba v [důchodu?]
LŠ: [protože] sem měla u sebe maminku,
LČ: mhm
LŠ: no a tak tak vona mně ty děti vopatrovala a já sem chodila pořád
do kina ((smích)).
LČ: a teďka teďka už ale nechodíte, takže...
LŠ: <teďka už nechodím.>
LČ: takže až od důchodu, nebo nebo kdy ste přestala teda?
LŠ: no ne aj v důchodě sem chodila eště, jó,
LČ: takže to je [poslední (dobou)].
LŠ: [ale] tady už teďka né, no.
01.366
304:306
LŠ: [<víte> takovej doprovod], eště němej film, ano tam za padesát
halířů <sme> em chodili, no to taky každej film sem tam chodila. to
eště hrála any ondráková ((Anny Ondráková)), víte a ty starý herci,
01.366
316:323
LČ: a kolik vám teda bylo zhruba? [(kolik) myslíte?]
LŠ: [deset] roků.
LČ: deset roků tak. a jak často ste tam v té době chodila?
LŠ: jak hráli, tak vždycky přes den nebo byly filmy, tak sme chodili
tak.