Citát
01.366
162:180
LR: hm dobře. a ještě poslední otázka tady z toho okruhu, kdy pro
vás skončilo pravidelné navštěvování kina.
ML: když začala televize.
LR: když začala
ML: nebo, vlastně ne, to vám můžu říct hned, to bylo v roce
devatenácet padesát osum, kdy sem byl z Brna přeloženej ven. jo, to
znamená, to sem byl ee ve vel- u Velkýho Meziříčí potom v Chotěboři.
LR: a tam ste do kina už nechodil.
ML: to se do kina nechodilo, protože to, tenkrát ty filmy, prosim
vás,
LR: jo, jasně.
ML: a potom už začala televize, no tak to vůbec.
01.366
214:221
LR: hm a jak často ste jako dítě do těch svých asi deseti let chodil
do toho kina.
ML: podle toho, jak ty filmy běžely.
LR: [podle toho, co vás (zajímalo.)]
ML: [jak se to, jak jak se to] obměňovalo.
01.366
390:394
LR: hm a v té době protektorátu ste chodil do kina pořád stejně nebo
častěji.
ML: podle toho, jaký tam byly filmy, to znamená chodilo se na to.
podívejte se <tenkrát žádnej velk- moc velkej výběr nebyl.
01.366
1329:1333
LR: hm a v té době protektorátu chodil ste do kina víc nebo míň, v
závislosti právě na těch změnách.
ML: ne, to záleželo na tom, jaký byly ty filmy, pochopitelně nebudu
em chodit na ňáký německý filmy,
01.366
1419:1428
LR: hm a jak se to vaše chození do kina, a jiných diváků, změnilo to
chování v kině. s blížícím se koncem války. jestli ste vnímali...
ML: no, podívejte se, vono to totiž bylo tak, em s blížícím se
koncem války, zaprvé, byl nedostatek uhlí, takže se netopilo, takže
kina nepromítaly.
LR: hm
ML: jo, a potom tady bylo to nebezpečí prostě těch náletů,
01.366
1444:1449
ML: to sme chodili do školy jednou tejdně. pro úlohy, pro úkoly
domácí, jo a to sme v tej škole byli tak dycky jednu dvě hodiny
voblečený v zimě, jo kde prostě se zkontrolovalo to, kdo úlohy měl,
kdo úlohy neměl, a vyfasovali sme další a šli sme domů. ke své velké
radosti. sněhu bylo tenkrát habaděj, jo, takže to bylo to, a kina
vůbec, kina a divadla to, to vůbec ne.
01.366
158:164
JV: hm dobře a teďka bych se zeptala, kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. třeba v padesátých letech nebo v šedesátých letech, kdy ste přestala pravidelně do toho kina chodit.
LH: no, teď když sem přestala vidět. no to je tak šest, tak asi k šestýmu roku. tak asi šest, no.
JV: dobře.
LH: protože je to veliké a mně se to míhá, bohužel.
01.366
170:176
JV: hm dobře. takže první otázka by byla em jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina.
LH: jé, to sem byla, tam byl Pat a Patachon
JV: hm
LH: <to vám můžu říct,> to sem tá, ty figurky byly dvě. to byly první figurky takový. ten jeden byl malé a jeden byl velké. a menovalo se to, oni se menovali Pat a Patachon a to bylo narvaný kino. hlavně taky hodně dětí, děti tam byly taky, i dospělí. a měli ohromnou em aplaus, ale oni byly první ty chvíle byly němý. ten film byl němý. a potom já si teď nemůžu vzpomnět, manžel si taky nevzpomněl, pak byla eště jedna figurka, a ty už byly takový elegantní, taky, jeden byl silnej a jeden byl slabší, menší.
01.366
270:280
JV: dobře. a teďka bych se ještě zeptala, jak často ste chodila jako dítě do kina, do těch svých deseti let věku.
LH: no, když sem měla koruny.
JV: a to bylo tak zhruba, třeba jednou za měsíc.
LH: no, to ne, to dříve, to dříve. to manžel ještě dělal vyšší průmyslovku, a eště dál, a to všecko, tak moc teho neměl, já taky ne moc, tak když byly koruny tak
JV: ale já myslím jako dítě, když ste byla ještě
LH: aha, jako malá, jo, když teta byla potom v Praze, u té pani, tak vona dycky mně, to sem byla její miláček, a vona dycky, Lidunko, ne- nevadí, já ti ne- s tou školou je to teda, maminka měla strach okolo té školy, jak to bylo těch studentů, víte jak je to, jak to bylo, to byla hrůza. a tak dycky mně ňákou korunu na Vánoce, když sem měla svátek, když sem měla narozeniny, no, a tak vona, měla sem hned do kina. a na dlouho. a já sem byla šetřílek, do kinečka sme šli.
01.366
486:504
JV: hm a chodila ste třeba na filmy některých herců opakovaně? že byste šla vícekrát?
LH: chodila.
JV: a kvůli tomu hercovi? že byste
LH: ano, ten herec se nám líbil, a tak sme chodili.
JV: hm
LH: někdy i dvakrát. maminka řekla, dyť už to znáte. ale ne, my sme ještě šli se jednou podívat co, no to nám eště ušlo, tak no.
JV: hm
LH: a na to kukuruku ((film neidentifikován)) sme šli dvakrát. to se nám moc líbilo.
JV: dobře.
LH: a na tu Španělskou vyzvědačku ((Španělská vyzvědačka)), a na rozmery ((Rose-Marie)) a ty americký starý filmy, ty byly krásný. no teď nevím teda, některý se mně taky jejich nelíbí.