Citát
02.387
218:237
a tak sme chodívali do toho kina. pak sme ve škole z- zlobili,
tak sme si povídali, už bylo po přestávce, už nás napomínali. tak
sme si ty tam ty svoje (.) co se nám líbilo a nelíbilo, povídali.
SM: mhm, takže ste si povídali o o těch filmech? nebo [o nebo nebo]
VB: [no o filmech]
SM: spíš o těch hercích?
VB: no o hercích taky, no tak o těch hercích sme moc nevěděli.
SM: mhm
VB: to nebyl, bylo Kino časopis už tenkrát, no ale to bylo dost ta-
dost peněz pro nás.
SM: mhm
VB: pro mě teda aspoň pro mě, že? no
SM: mhm
VB: kdo byl zámožnější, tak ten si to koupil a přinesl to do třídy a
tak sme si to tam prohlíželi a tak.
SM: mhm (.) a by- měli ste z toho potom ňáký větší postih, že tam
rušíte, nebo to bylo jenom
VB: ne. to ne. dvojky z mravů ne. [tam to]
SM: [to ne]
VB: <sme nedostali
02.387
321:336
SM: jo, jo. e a vzpomínáte si jaký byl postoj školy? třeba k filmu?
VB: no tak e pokud to byly filmy jako takový přístupný mládeži, tak
to nebyli, nic neděl- neříkali nic proti tomu.
SM: mhm
VB: ale nesměli sme chodit na, právě jak začaly ty filmy na tu osmou
hodinu, to byly, tak to jako stíhali, to sme neměli chodit.
SM: to e a to vyloženě třeba říkali ve škole že e že že vám že že
máte zakázáno chodit na ten film?
VB: no zakázáno. přímo zakázáno ne, ale nerady to slyšely, a my sme
se taky vždycky nepřiznali ( )
SM: a ony se vás na to vyptávaly?
VB: no ptaly se, protože když slyšely, že si o [tom povídáme tak]
SM: [mhm] mhm
VB: ( ) že jo měly o to zájem,
SM: a nestalo se třeba že byste narazili na učitele v kině, nebo
VB: ne. ne, ale já sem ani nenarazila na nějaký takový zlý učitele,
02.387
243:249
LH: [nevím jak] to říct. ne? á ee jaký byl postoj, nebo jak se
chovali třeba učitelé ve škole, mluvili třeba o filmech, o kinech,
říkali vám třeba, že v tom kině něco hrají a podobně?
MB: em-em.
LH: vůbec?
02.387
477:481
MH: jo to vzpomínám. em z gymnázia, myslím v kvintě nebo v kvartě,
sme celá škola vyrukovala, páč byla událost, do kina Lucerny
((Lucerna)). a to eště byl němý film samozřejmě, vpravo tam byl
pianista, který to doprovázel hudbou. to bylo první. ta Lucerna
funguje dodneška [jistě.]
02.387
485:495
MH: a pak po maturitě sme se čtyři holky usoudily, že je škoda se
rozejít a šly sme do kina Edison,
LS: hm
MH: na Dornychu.
LS: hm
MH: hrálo se Její první láska, nedostaly sme jinde místo než za
korunu v první řadě. takže krk vyvrácenej.
02.387
618:628
MH: kdepak na toto. ale potom jak studentka, jakmile sem šla na
gymnázium, my sme měli slevu na divadlo.
LS: hm
MH: ale do kin sme nechodili.
LS: hm
MH: pro nás ta Lucerna byla událost tenkrát.
02.387
642:672
LS: hm a ještě bych se zeptal, v podstatě tu samou otázku, ale v
souvislosti se školami, když ste chodila do školy, tak jaký byl
postoj školy nebo učitelů k filmu a ke kinům.
MH: ee em em em vo tom se moc nemluvilo, abych pravdu řekla.
LS: hm
MH: jo? my, učila sem adoptivního syna paní Kurandové, a ee se
školou sme do kina nechodili. měli sme předplatné na operu, pro děti
bylo pět kin, (teda) pět představení, zásluhou profesorky ( ),
to bylo velmi dobrý, páč vychovávali hudebně obecenstvo. ale do kina
sme nechodili, protože děti chodily samy.
LS: hm
MH: a se svými rodiči.
LS: hm
MH: ale když sme skončili jednu devítku, v roce padesát dva, sme se
nemohli rozloučit, tak sem zatelefonovala do kina, ((pravděpodobně
kino Astra nebo kino Vesmír)) právě v těch Židenicích tam dole, a
hrál Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)),
LS: hm
MH: a celá třída, koupila sem pro všecky lístky, a samozřejmě i
rodičové nás následovali na odpolední představení. takže ten
Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) tehdy táhl, tó, to
bylo velice aktuelní.
02.387
673:683
LS: a já sem myslel třeba kdybyste zkusila zavzpomínat ještě před
tím rokem čtyřicet pět, když vy sama ste chodila do školy, jestli se
stávalo, že by učitelé přímo jako k vám se vyjadřovali o těch
filmech.
MH: ne, nikdy ne.
LS: ne.
MH: nikdy ne.