Citát
03.399
902:919
MD: no abych vám řekla pravdu, my sme, já nevim, my sme byli ee
takoví, že třeba šli sme a potkali sme, jak sme bydleli, jo, tak
voni chodili do německé školy, my sme chodili do české školy.
potkali sme se, tak ahoj, kam deš, do kina tak deme, šup, a šli s
náma. že nám to žádné rozdíl jako nebyl.
LČ: hm
MD: víte, že sme, nevim voni chodili do německé, my do české, znali
sme se prostě, že, bydleli vedle v domě a tak, jo, takže nám to ani
nepřišlo.
LČ: a ten jazyk vám ani nevadil, vy ste [ho znali].
MD: [takže nám to] ee, nepřišlo jako protože voni chod- mluvili
česky, že jo. ale chodili do německé školy. no ale potom až už to
bylo jako takový nijaký, že, no ale pořád se, pořád se chovali
slušně k nám zrovna tak jak to.
02.398
1445:1466
já jsem měla kamarádku taky,
bydlela naproti mně, byli to Židi, víte, a tak ty na tom dost
špatně. ale vona měla hvězdu nosila, já sem s ňou chodila. byla to
má kamarádka předtím tak sem ju neopustila až do té doby než ju teda
celou rodinu zebrali do koncentráku. a nevrátila se.
LČ: a spolu ste chodily tedy i do kina?
LŠ: chodily sme spolu hodně do kina.
LČ: a na jaké filmy spolu ste chodily s touhle kamarádkou?
LŠ: no co hráli, vona uměla německy taky že tak.
LČ: a jí to nevadilo chodit na německé filmy?
LŠ: no nevadilo jí to, no. potom aj bylo tam vstup Židům zakázán do
kin.
LČ: mhm. a to už ste pak nemohla.
LŠ: to už sme pak nechodily, protože byly aj ty nálety a to.
01.397
894:900
[no za prvý] začly německý filmy,
LR: mhm
VB: jo a tam bylo právě hodně toho násilí a některý filmy německý
tam taky nebyly, byly třeba takový hodně zamilovaný, ale e e mně to
vadilo, ta němčina.
LR: mhm
VB: já sem to neměla ráda ((smích))
01.397
.
[míň] me- méně,
LR: méně (.) protože a e důvod je
VB: no zaprvní ta němčina,
LR: němčina [mhm]
VB: [že to se] všechno e překládalo,
LR: mhm
VB: tak to sem nevěděla kam e se podívat a to, byly taky zamilovaný
filmy
LR: mhm
VB: z toho Německa, ale, prostě e no mně to nesedělo.
01.397
902:919
MD: no abych vám řekla pravdu, my sme, já nevim, my sme byli ee
takoví, že třeba šli sme a potkali sme, jak sme bydleli, jo, tak
voni chodili do německé školy, my sme chodili do české školy.
potkali sme se, tak ahoj, kam deš, do kina tak deme, šup, a šli s
náma. že nám to žádné rozdíl jako nebyl.
LČ: hm
MD: víte, že sme, nevim voni chodili do německé, my do české, znali
sme se prostě, že, bydleli vedle v domě a tak, jo, takže nám to ani
nepřišlo.
LČ: a ten jazyk vám ani nevadil, vy ste [ho znali].
MD: [takže nám to] ee, nepřišlo jako protože voni chod- mluvili
česky, že jo. ale chodili do německé školy. no ale potom až už to
bylo jako takový nijaký, že, no ale pořád se, pořád se chovali
slušně k nám zrovna tak jak to.
01.397
924:935
LČ: no a za toho protektorátu právě se změnilo to, že bylo hodně
němčiny, ne? v tom v těch kinech tak jestli [co se vám jako]
MD: [no jo, no to] víte že bylo. protože to už začlo a vlastně tady
bývaly aj, tady byly třeba obchody a tak to bylo všechno, to byli
sice Židi, většinou, a Němci, že. to bylo a to bylo všechno tam jako
německy.
LČ: a vadilo vám to nějak nebo to [ste to nevnímala]
MD: [ne no tak] vono to bylo, člověk si na to zvykl, že to bylo
celej ten čas, no.
01.397
175:201
MK: a to si žádné, víte když v našim e v našim domě bylo dvaadvacet
partaji
LG: mhm
MK: jo a vo těch dvaadvacet partaji bylo bylo osum nebo devět
německých partají, jo, a to je samozřejmý, že ste se vod malička
naučila česky německy
LG: mhm
MK: ne a to neexistovalo ee kdo je co seš ty, co seš až pak děcka
začly chodit do školy, tak sme věděli, no jo, ten chodí tam ten
chodí tam, tak to je Čech a to je Němec
LG: jo
MK: ale jinak to se aji aji Němci se zdravili někdy česky
LG: mhm
MK: ne to vubec nebylo žádny e na to ani žádné nepřišel jak teďka
blbnó
LG: mhm
MK: dovopravdy musim řict
01.397
428:453
LG: mhm. a teda když ste si vybírala ty filmy a ta kina, tak jakou
roli hrálo to, že ste jakoby pocházela ee z německého jazykového
prostředí nebo jakoby půl českého a půl německého
MK: jak to nerozumím jak to myslite
LG: jako jestli ste si víc vybírala německé filmy anebo české
MK: poslóchéte, když umíte obě řeči,
LG: mhm
MK: tak je vám to jedno
LG: jo
MK: rozumite
LG: jo jo jo rozumim
MK: když to pran- když to perfektně umíte, dyť to vidíte že že to e
[ovládám]
LG: [mhm ano ano]
MK: tak to sem v životě mě nenapadlo e na to nejdu nebo to
01.397
1486:1499
MK: no jo no to sem měla moc ((smích))
LG: ((smích))
MK: vy vidíte že já sem na to se nedívala jestli só to Němci nebo
Češi
LG: jo jasně já to vidím jo mhm
MK: já sem chodila do německýho divadla, tam sem měla ze škole sme
měli přece to vite že Němci se nesměli hrát v Mahenovým divadle, jo,
tenkrát se to menovalo je štátteatr ((Stadttheater)) jo tam směli
hrát jen v ponděli a sice jsme měli v německým domě to vite kde ten
byl
01.397
1299:1336
LŠ: no víte, tak to už tak takový ty film, to bylo hodně českejch
filmů. to bylo hodně českejch filmů se hrálo a hodně německejch.
německejch.
LJ: a bylo v těch českých filmem i třeba německé titulky? nebo se to
kombinovalo?
LŠ: ty americký filmy už jaksi nebyly.
LJ: mhm
LŠ: ne
LJ: a vy teda zaregistrovala ste nějaký větší nárůst
LŠ: a ty tu- ruský taky ne.
LJ: větší nárůst těch německých filmů?
LŠ: bylo to, ano, ano.
LJ: a bylo to nějaký český program nebo české titulky u těch
německejch?
LŠ: voni měli taky hezký filmy ty Němci, no.
LJ: mhm a spíš ta jazyková stránka toho filmu, že to bylo jenom
německy? pro německé obyvatele a vy ste teda musela...
LŠ: no, voni no voni dávali titulky český, to sme museli si číst.
LJ: a v českých filmech? bylo něco?
LŠ: ne českej film byl českej film, jo.
LJ: v českých byly jenom české.
LŠ: jo.