Citát

LM: no veselohry a potom krásný film byl Sněhurka a sedm trpaslíků,
to sem zapomněla říct, protože to sem přišla jako veliká novinka a
to mně bylo myslím čtrnáct roků a to bylo barevné a to bylo hrozně
hezký, protože to co potom už dál bylo nafilmované, to viděla sem
víc těch em těch filmů, to už nebylo ono. možná že to jednak, že to
bylo první a v tom věku, že to člověk jináč vnímal, ale vopravdu to
bylo nejkrásnější ee z té doby. ta ta ty ten první film, který sem
přišel o Sněhurce a sedmi trpaslíků.

MB: mhm, takže takže ta ta vlastně, je to pro vás d- d- důležité
právě proto, že to byl třeba barevný film, [je to tam důležité?]

LM: [no tak jednak že to bylo barevné] tak to bylo zvláštní jak to
jak to dělali, to já nevím, no dyť sem, o to sem se tenkrát vůbec
nezajímala, taky sem nebyla ve věku, že bych pátrala po tom, proč je
to barevné když ten druhej je černobílej. a ee tak tak to to to se
mně to se mně strašně líbilo a dokonce sem myslím si třikrát na tom
byla, to to možná možná víckrát eště, já nevím, no ale pořád sem
chtěla chodit no tak, naši se nade mnou dycky ustrnuli a a šla sem.
((smích))

MB: pustili vás. ((smích))

LM: <jo>.

MB: a takže to byl i první barevný film, co ste viděla, nebo

LM: no, dá se říct [dá se říct]

MB: [mhm zřejmě ano]

LM: ano dá se říct a to mohlo, jéžiškote, kolik to bylo to bylo
v sedm a třicátém, jestli mně bylo ňákejch těch třináct, dvanáct
třináct roků.

MB: hm já si myslím, že to mohlo být tak třicet sedm třicet osm, [ta
Sněhurka] ((Sněhurka a sedm trpaslíků))

LM: [no, tak nějak, ano] tak, tak nějak to je, to je dobrý

LM: no to se dá dá říct, že tak od toho jedenaštyřicátého roku každý
týden, [to sme chodili]

MB: [každý týden] mhm

LM: každý týden

MB: a jednou nebo

LM: to sem chodili s manželem ee ne eště jako ale ze známosti e a to
zme chodili do toho Studia ((Studio)), kde to bylo tak levný, za dvě
koruny nebo e už si to nepamatuju, ale vím, že to bylo teda
nejlacinější, no ale s kvalitními filmy.

MB: mhm, mhm

LM: protože na ňáké hlouposti, my sme zase byli sportovci, takže
když už, když sme chtěli, tak to muselo za něco stát. aby na ňáké
hlouposti sme ne- nechodili, to nechci dělat ze sebe pán bůh ví co,
ale je to pravda.

a já
dodneška se velice ráda dívám na ty staré filmy, byť sou černobílé,
mně to nevadí, ale em náplň toho em byla prostě byly tam všelijaké
kotrmelce v tom, že, ale přece jenom vždycky z toho ee vyzařuje ňáký
cit.

MB: (..) takže při tom výběru ee byl důležitější třeba ten žánr než
e než třeba, kdo v tom filmu hrál, to pro vás taky roz- ee jako mělo
roli při tom rozhodování.

LM: no, nedá se to nedá se to tak u- úplně, někde převažovalo jedno,
někde převažovalo druhé, víte? ee že někde byly opravdu špičkové
herecké ee výkony a z toho zase mě uchvátil děj.

MB: mhm mhm

LM: takže to se tak tak vyloženě nějak rozškatulkovat nedá.

MB: takže třeba ee em z toho, co ste říkala, třeba, neměla ste třeba
radši české filmy, nebo

LM: no tak em jo, my sme to vždycky rozlišovali na dobrý film,

MB: mhm mhm

LM: a bylo jedno odkud je, ale musel to být, aby člověku něco získal
ee aby něco říkal, aby z toho člověk něco získal. ne aby to nebylo
jenom tak a teďka se dívám jak hlupák no a a teďka vyjdu ven, že, no
tak to ne. na to nebyl čas. ((smích))

MB: (.) tak tohle asi si myslím, že už ste mi vlastně říkala,
protože tady je vlastně e jaké ste měla ráda filmy a co pro vás
dělalo ten film dobrým filmem.

LM: tak tam si člověk mohl mohl opravdu, jednak to bylo za e byla
tam určitý třeba bych řekla takové e jak se jak se ctí rodiče. láska
k rodič- k rodičům, že, vztah k dětem, takže to byl to ta citová ta
citová rodinná náplň. ta to že se tam jako em měli dva ee lidi se
seznámili, měli se rádi, ale to zase mělo určitou formu, dneska
pokud to neskončí v posteli, tak na to nikdo nepůjde. že to takhle
říkám, ale opravdu, to to nebylo to nebylo a taky nám to stačilo. to
si každý mohl domyslet, na to se nemusel dívat. ((smích))

LM: ano sou úplně úplně jiné a ztratily, mnohé ztratily výchovný
charakter. protože dřív bylo, byl film považovaný za určitý způsob
výchovy. ať ať už to, jak sem se vracela k těm historickým anebo
citovým, ale vždycky tam bylo něco pěkného, co si člověk mohl
osvětlit u sebe, prohloubit si to, uvažovat o tom, ne. dneska dete
z kina a no tak jo.

MB: ((smích))

LM: nepršelo na nás. ((smích))

LM: [no ta to, na to na toto si] pamatuju, že opravdu to ee na to
jako děcko, že, no tak to je samozřejmé, že to že to bylo bylo
krásné, protože vždycky se mně to o tom doma vykládalo a najednou
sem měla možnost to to vidět. no tak to to na mě velice působilo.

LS: v neděli odpoledne hráli, v Husovicích bylo kino Jas a Sibiř,
takže sme chodili to co se nám tam kde hráli film, který podle názvu
obyčejně, sme mysleli, že bude pěkný.

jestli je důležité, jaké filmy sem viděla
tak ty filmy byly obyčejně takové dobrodružné co byly pro děti, to
bylo odpoledne že večer sem nechodila takže třeba ta Tarzan a zelená
bohyně, to bylo mé oblíbené, a protože to bylo několik dílů, tak
když to dávali, tak sem si vymodlila vždycky abych dostala peníze na
kino a mohla jít se na to podívat

SM: mhm dobře. eh teď bychom se zaměřily teda konkrétněji na filmy,
eh nejdřív bych se vás zeptala, jak ste si vybírala konkrétní film,
na který ste šla do kina?

LS: no většinou podle názvu, a pokud byly už obrázky z toho filmu,
umístěné na té stěně před kinem nebo nebo v těch v těch skříňkách
vývěsních, no a líbilo se mi, tam a byly tam děti, byli tam zvířata,
anebo ti indiáni, že, a tak dále tak podle toho sem si vybírala, ale
protože už sem měla i některé oblíbené herce, jak sem říkala ta
děvčata anebo nebo Rudolfa Hrušínského ((Rudolf Hrušínský)), který
byl když byl mladý úžasně šikovný a krásný samozřejmě a hlavně eh
odvážný, zastavil koně třeba a tak dále, tak to bylo prostě pro nás
fantastický hrdina, že, no m já nevím nebo nebo eh z těch z těch
mužů, co si pamatuji, pan Marvan ((Jaroslav Marvan)), ten byl už
tenkrát takový důstojný pán, nebo Boháč ((Ladislav Boháč)), Vlasta
Burian tak to bylo pro nás jako pro dospělé taky velmi hezké,
Jindřich Plachta, hm, ten byl takový žoviální a někdy taky legrační,
Oldřich Nový nebo karel hegr ((Karel Höger)), to to byli herci který
eh kteří byli pro mě takovým eh jako vodítkem k tomu, abych si
vybrala eh

SM: mhm

LS: ten film, takže podle těch obrázků podle názvů no někdy sme se
také spletli, ten název třeba byl pro nás lákavý a a skutek <utek>
protože to bylo vysloveně jenom pro dospělé, nebo mm nezáživné tak
to m sem si celkem dost vybírala, pokud sem mohla.