Citát

my sme zásadně, zásadně celou tu dobu
protektorátu nechodili na německé filmy.

MB: mhm, mhm

LM: vůbec vůbec ne. i když ty naše filmy voni kazili těmi ee titulky
německými a tak dál, no ale přesto sme chodili jenom, to to prostě,
ten odpor, tomu co bylo byl tak velký, že kdyby tam bývali nevim co,
tak sme tam nešli. stejně to bylo divadlo až až se zavřeli di-
zavřelo divadlo na Na hradbách jak se dřív říkalo Janáčkovo staré
divadlo ((Janáčkovo divadlo)), tak ee to převzala ee převzali Němci
a pak už sme tam vůbec teda zas, přesto že mi to hrozně sem
litovala, protože tam byly nádherné opery všeckých těch klasiků
německých a tak, no ale prostě sme Češi a nepůjdem.

MB: tam ste nechodili. mhm. jasně. a ee takže to vlastně se to
jakoby projevovalo tím, že do některých kin chodili spíš Němci a do
některých Češi? takhle se to jakoby ro- rozdělilo?

LM: kdo měl, kdo měl uvědomění Čecha, tak nešel. to záleželo prostě
na každém člověku, jak se s tím vypořádal. ale naše rodina se s tím
až do konce nevypořádala že, dycky byla proti. a já dneska, ještě
mnohé věci mě štvou.

MB: hm. (.) a týkalo se to myslíte spíš jakoby toho programu, že
vlastně e [Češi chodili jenom]

LM: [ne, už ze zásady]

MB: nebo

LM: ze zásady, prostě to je německy a ne.

MB: mhm

LM: úplná ignorace.

MB: myslím jakoby ee nejen to, že to byla německá, e německé filmy,
ale i třeba, že to byla jakoby německá kina

LM: ano, ano, [ano, ano, ano]

VP: takže to ale to se nevybíralo podle kina jako takovýho

LR: mhm

VP: podle toho, co tam [hrajou]

LR: [co tam] hráli mhm

VP: jo

LR: dobře

VP: a když to bylo jako zabraný vod Němců nebo nějak tak, tak se tam
nešlo.

VP: no, titulky německý možná byly, ale při čem to

LR: mhm

VP: že by to byl vojenskej film, to myslím si že ne.

LR: mhm

VP: že to byl třeba nějakej takovej s- ee společenskej film, ale že
měl třeba německý titulky, to [to to]

LR: [mhm]

VP: se může stát

LR: a pamatujete si, že by právě v době toho protektorátu se kina
dělila na, nebo byla některá kina německá chodili, tam víc Němci a
zase třeba kina česká?

VP: aha, jo to myslim že bylo.

LR: mhm

VP: nějak tak rozdělený (...) to právě si myslím (...), že to byl
ten Máj nebo tak nějak se (nějak) nějaké kino menovalo a já myslim,
že to právě

LR: mhm

VP: bylo někde tam (...)

LR: a to kino bylo teda německé?

VP: no myslím si, že byly kina, kde se snad víc promítali německy
než česky

LR: mhm a

VP: ale já si [myslím],

LR: [ano]

VP: že já sem to dost ignorovala

LR: aha

VP: že sem se o to nezajímala

my sme zásadně, zásadně celou tu dobu
protektorátu nechodili na německé filmy.

MB: mhm, mhm

LM: vůbec vůbec ne. i když ty naše filmy voni kazili těmi ee titulky
německými a tak dál, no ale přesto sme chodili jenom, to to prostě,
ten odpor, tomu co bylo byl tak velký, že kdyby tam bývali nevim co,
tak sme tam nešli. stejně to bylo divadlo až až se zavřeli di-
zavřelo divadlo na Na hradbách jak se dřív říkalo Janáčkovo staré
divadlo ((Janáčkovo divadlo)), tak ee to převzala ee převzali Němci
a pak už sme tam vůbec teda zas, přesto že mi to hrozně sem
litovala, protože tam byly nádherné opery všeckých těch klasiků
německých a tak, no ale prostě sme Češi a nepůjdem.

a em
zase na těch těch českých, který teda byly zhnusené tým překladem
všelijakým a titulkama a tak dále, no ale to nám nevadilo, ale
opravdu sme chodili.

MB: mhm mhm, jasně. a ee na těch na těch ee českých filmech teda za
toho protektorátu byly tam třeba

LM: titulky

MB: ee titulky, no to sem se právě chtěla zeptat. já nevim reklamy
německy [ta jazyková bariéra]

LM: [no, no, no] tady to to všecko, všechno s titulkama, ano.

MB: mhm, takže oti- otitulkované německy. a třeba [ty týdeníky taky?
německy? všechno bylo německy prostě]

LM: [( naopak) všechno, všechno, všechno, všechno titulkované,
ano]. buďto tak nebo tak.

JV: no, že ste říkala, že ste chodila do kina méně než před tím protektorátem.

LH: no moc málo, moc málo.

JV: a z jakého důvodu? že teda

LH: no protože sem tu němčinu nenáviděla.

JV: takže kvůli tomu že tam byla něm- ale dyť byly i české filmy.

LH: no tam, tam se zajedno, ze začátku když přišli Němci, tak dole to bylo česky, napsaný.

JV: no

LH: a potom už to vůbec nebylo napsaný.

JV: a když byly i české filmy? tak na české filmy ste nechodila?

LH: no, a tak zajedno to byl taky důvod, a taky oni se hned rušně bavili pouze německy.

JV: hm takže i kvůli těm divákům ste nechodila, ste cho-

LH: a lidi, a vona, počkejte jak vona to. rej rej, Němci jako, rej, hned byl klid.

JV: takže em ste chodila

LH: ne, na, já sem téměř přestala chodit. a všichni dost Češi. málo.

JV: ale

LH: zezačátku ano, ale potom sme se i báli, protože to bylo, dívejte se, to, když sme em em než sme přišli z kina tak bylo dost pozdě, a my už sme se báli, protože potkat Němce, on by něco řekl na nás, oni si umínili, no ten se na mě smál, a toto, a mně vysmíval, a už měl zase, jo, toto, to seš bedlivej a dobrej Němec, a a německy že, a už ste mohla viset.

JV: takže ste chodila do kina méně i kvůli tomu

LH: méně.

JV: i kvůli tomu že ste se cho- bála chodit venku,

LH: bála.

JV: dobře, takže ste říkala, že do toho kina ste neměla, nechodila ráda kvůli té němčině.

LH: ano.

JV: a to myslíte kvůli té němčině v těch filmech nebo kvůli té [že ste slyšela ty diváky.]

LH: [ne němčině, ne] kvůli němčině, ale já sem se bála těch Němců,

JV: takže těch diváků

LH: protože oni byli zlí. obzvlášť takoví třináct čtrnáctiletí.