Citát
02.394
765:832
LR: a když vám bylo kolem těch patnácti let, jak často ste chodila
do kina? od těch třeba desíti do patnácti let?
VP: od patnácti?
LR: do [do]
VP: [do] patnácti. no to sem moc nechodila, to museli- o být pod
dohledem rodičů
LR: mhm
VP: když rodiče řekli, že se může, tak sme šli a když s-
LR: mhm
VP: tak se nešlo, jo a taky se chodilo tancovat
LR: mhm
VP: hodně a sice ta zimní sezóna to byly plesy
LR: mhm
VP: a tak sme ee to byla taková e e (.) taková pěkná sezóna
LR: mhm
VP: že sme jezdili na plesy a třeba aji jinam, že sme jezdili na na
myslivecký ples do na Ostravici a na e nějakej takovej sportovní
ples do Frýdku do nebo do Místku a nebo u nás [ve]
LR: [mhm]
VP: Frýdlantě taky tydle ty plesy byly no tak to to to sme chodili
ale s rodičema
LR: s rodičema
VP: to jinak ne
LR: mhm a vy ste teda říkala, že ste moc často do toho kina zas tak
nechodila tak
VP: zas tak moc ne
LR: jak často třeba jednou za týden, jednou za dva týdny
VP: to ne, ka- každej tejden ne
LR: ne
VP: každej tejden ne, tak dejme tomu podle taky podle toho to, co
hráli.
LR: co hrálo
VP: jo
LR: a to vybírali rodiče, na co se půjde?
VP: no to bylo pod ee jak by řekli, no když rodiče řekli, že pudem,
no tak sme [šli]
LR: [mhm]
VP: aj my, a když sme chtěli my jít, tak tatínek musel vědět, co to
bude.
01.393
283:494
LČ: jasně, jasně. ee no a teďka bychom se vlastně vrátily úplně do
toho vašeho největšího dětství, připomněli bysme si vlastně vaši
vůbec dětskou zkušenost kolem třeba deseti let, když ste začala
třeba chodit do kina, ee vzpomínala vzpomněla byste si na svoji
první návštěvu kina? kdy jste byla v kině poprvé?
LŠ: no poprvé, no to už to bylo hned jak zač- eště aj byl němej
film, když sme chodili, my sme bydleli na té Kabátníkově, a tam byly
ee spíš kasárny,
LČ: mhm
LŠ: víte? jak jak potom tam byla ta továrna, že,
LČ: ano
LŠ: tak před tím tam byly kasárny. no a tak tam se hrálo, to byl
němej film a voni tam hráli vojáci,
LČ: aha, [takže v těch kasárnách měli?]
LŠ: [<víte> takovej doprovod], eště němej film, ano tam za padesát
halířů <sme> em chodili, no to taky každej film sem tam chodila. to
eště hrála any ondráková ((Anny Ondráková)), víte a ty starý herci,
LČ: a tam ste vlastně začala chodit do kina?
LŠ: ano, ano, ano.
LČ: do těch kasáren.
LŠ: ano, ano to mně bylo, to sem byla eště do školy chodila.
LČ: a kolik vám teda bylo zhruba? [(kolik) myslíte?]
LŠ: [deset] roků.
LČ: deset roků tak. a jak často ste tam v té době chodila?
LŠ: jak hráli, tak vždycky přes den nebo byly filmy, tak sme chodili
tak.
LČ: a s kým ste tam chodila?
LŠ: s kamarádkama.
LČ: ze školy?
LŠ: no ze školy, aj z domu a z ulice a tak sme se tam spíš byli ty
lidi takový víc jako spolu, víte jak jsou než jak je to dneska.
LČ: takže třeba s jinými lidmi, třeba s rodiči nebo s s bratrem ste
nechodila?
LŠ: s bratrem taky ano.
LČ: [on chodil s vámi,]
LŠ: [s bratrem] sem chodila často ano ano, my sme byli jak dvojčata
skoro, no, pořád sem s ním chodila, ano pořád do kina no potom, v
protektorátě taky tak, že.
LČ: a třeba když ste šla s těma kamarádkami a když ste šla s se s
bratrem, lišilo se na který film byste šli, nebo do kterého kina?
LŠ: no tak sme si mohli vybrat, to bylo strašně moc kin tady v Brně.
byly takový, říkali sme jim blechárny, malinký kine- kina třeba
elektro ((Elektra)) na Šumavské na tym rohu dole, dole tak to byl ee
tenkrát se to jmenovalo Nová ulice.
LČ: a mě zajímá, jestli třeba s tím bratrem byste šla na jiný film
do jiného kina než s těmi kamarádkami, nebo byste šla nebo jestli to
bylo jedno.
LŠ: mně to bylo jedno [jo].
LČ: [vám] to bylo jedno. [to ste]
LŠ: [my sme] spíš hráli hezký filmy.
LČ: a která kina ste v té době teda navštěvovala v těch do v těch
zhruba deseti letech? chodila ste i jinam, než jenom do těch
kasáren?
LŠ: no ano. tak to sme chodili taky do té elektory ((Elektra)),
anebo do...
((zvoní zvonek))
LŠ: jéžišmarjá. toto je dneska tady (hrozný).
((nahrávka přerušena))
LŠ: ( ) chodila že?
LČ: ano
LŠ: no tak, to bylo třeba na Lidické taky bylo ten kino to k- kino
dops ((Dopz))
LČ: ano
LŠ: jo, potom potom sme chodili ee třeba do tej Jalty ((Jalta)) taky
tam, víte? do Jalty, jak je jak je Dominikánský [náměstí],
LČ: [ano]
LŠ: a tak taky v té pasáži, to [bylo]
LČ: [a to] ste chodili takhle i když ste byli malí? v té době ste
chodili do tolika kin.
LŠ: [nó tak]
LČ: [když vám bylo těch deset třeba.]
LŠ: tak zase s těma kamarádkama jo.
LČ: jo.
LŠ: vono to nebylo tak drahý, že.
LČ: a jak ste tam chodi- jak jak ste se tam dopravovali?
LŠ: pěšky.
LČ: pěšky ste chodili.
LŠ: no pěšky.
LČ: takže do tolik velké spektrum kin ste vlastně navštěvovali
poměrně, [už v tak malém věku]
LŠ: [jo] já sem byla hrozná kinařka, víte.
LČ: mhm
LŠ: jo
LČ: a jaký byl názor rodičů na film? a na na kino vůbec?
LŠ: no tak tatínek nebyl, maminka byla sama a maminka ne nebyla
<kinařka>.
LČ: ale nezakazovala vám to?
LŠ: ne ne ne vůbec ne, tak já ona viděla, že de nás víc vždycky a že
dem do kina, no tak.
LČ: takže ste peníze dostávala od rodi- od maminky? na kino.
LŠ: to já už potom sem si vždycky ušetřila něco. vod (tetiček) a tak
jsem dostala,
LČ: když ste dostávala dárky, tak z toho.
LŠ: od maminky <ne>.
LČ: takže vám maminka na kino nedávala?
LŠ: em-em ((míněno ne))
LČ: ne? a znamenalo to že by vás teda chtěla nějak odrazovat? od
toho, abyste...
LŠ: ne vůbec ne, ne ne vůbec ne, já sem jí to potom vykládala jak to
hráli a, a to a vona byla ráda. ale do kina nešla.
LČ: aha a třeba jaký byl postoj školy? ke kinu. bavili ste se o tom
ve třídě [s učiteli?]
LŠ: [ve škole] vůbec ne.
LČ: ve škole ne?
LŠ: vůbec ne. ne.
LČ: a v té době, když ste byla takhle malá, byl pro vás film
důležitý nějakým způsobem?
LŠ: zajímavý. jo.
LČ: jako dítě. a jak se to třeba projevovalo ve vašem chování nebo
byly tam nějaké vlivy na to jak jste...
LŠ: no já myslím, že to bylo dobrý tak na to, víte, že by to dneska
bylo lepší než ty střílání a střílení a vraždy a takový, že to bylo
vopravdu takový filmy ee taková takovou slušnost se víte, se tam
projevovala,
LČ: a myslíte si, že vás to jako [děti ovlivňovalo nějak?]
LŠ: [já si myslím že]. ano
LČ: určitě. a ee třeba ve vašich nějakých zvycích nebo hrách, se ten
ty zážitky z filmu odra- odrážely třeba? povídali ste si o filmech
(potom)?
LŠ: ano, povídaly sme si s děvčatama o tym vykládaly a a to jaký
měla šaty a to a jak s jak všecko bylo, opravdu, mělo to i výchovný
takový (.) prostředek. [na tu mládež].
LČ: [a měly ste i] nějakou snahu potom ty herečky napodobovat?
nebo...
LŠ: a to ne.
LČ: ne?
LŠ: to ne. ale tu sem měla ráda, tu radši, to víte tak všecko.
01.393
999:1039
LČ: a ty potom jak ste třeba vnímala tu změnu z němého na zvukový
film?
LŠ: no tak to sme vítali, že.
LČ: v té době, když ste si třeba mohla vybrat, jestli je ten film
zvukový nebo němý,
LŠ: no
LČ: jak ste si to vybírala?
LŠ: no tak to sme si zase vybírali, víte jak je to drahý. to ještě
sem byla malá, že.
LČ: takže ty projekce těch němých filmů byly levnější?
LŠ: no němej byl levnější, jo. to k tomu hrála nějaká taková hudba,
víte,
LČ: a orchestr nebo...
LŠ: ne ne ne tak to bylo já nevím co to tenkrát bylo.
LČ: pouštěli z desky teda nebo.
LŠ: takový nějaký desky jo jo pouštěli.
LČ: mhm
LŠ: no
LČ: ale takže v té době, když se to měnilo na ten zvuk, tak jak jste
to preferovala němý nebo zvukový film?
LŠ: na to sem radši šla na ten zvukovej.
LČ: šla ste na zvukový i když to bylo dražší teda?
LŠ: no i když to bylo dražší, tak to už sem nějaký peníze byly víc
a...
01.393
1722:1831
LČ: mě by zajímalo ještě jednou, vy ste mluvila o kasárenském kině,
o tom, že ste tam chodila vlastně na začátku. já sem se chtěla znovu
zeptat, kde přesně to bylo?
LŠ: ( ) to je hrnčíř- souměrná s Hrnčířskou.
LČ: aha
LŠ: víte?
LČ: vím no.
LŠ: to je Hrnčířská a druhá je kabá- u Hrnčířské musíte vystoupit,
protože to je jako, a dete kousek a hned zase ta souměrná ulic na
horu je Kabátníkova.
LČ: a to bylo v nějakém běžném domě v zástavbě teda?
LŠ: ne ne ne. z toho potom byla ta Zbrojovka.
LČ: aha, takže to bylo ve Zbrojovce.
LŠ: ano, to byla taková Zbrojovka tam, jo.
LČ: a ta místnost samotná, kde probíhala ta představení, ta vypadala
jak?
LŠ: no, to bylo němý tam ještě, víte, tam hrála ta vojenská hudba
tak byl tak nějakej muzikant tam a to bylo němý.
LČ: ano, a ta místnost? ve které se to [promít-]
LŠ: [to tam měli] nějaký takový udělaný to kino tak myslím aj sál to
potom byl, nebo tak něco víte?
LČ: a byly tam sedadla... prosím?
LŠ: bylo to dost veliký.
LČ: velký? a byla tam sedadla běžná, nebo jenom židle?
LŠ: ne, tam byly jenom takový židle ((smích)).
LČ: a to teda pořádali ti vojáci?
LŠ: ano ano. ano, to bylo jako pro ty vojáky, no ale tak my sme tam
tak taky šli, no.
LČ: takže tam mohli vojáci i běžná veřejnost?
LŠ: no málo tam chodili to né, ne toto taky chodili někteří lidi,
ale málo.
LČ: a jakto že vy ste tam tedy chodili, když ...
LŠ: no tak děcka pustili, no.
LČ: aha, jako jenom děti vás tam pustili.
LŠ: za padesát halířů ((smích)).
LČ: aha. aha. a ti vojáci tam byli přítomní na těch představeních?
LŠ: ti vojáci tam hodně chodili, to bylo plný vždycky.
LČ: a ta představení, vlastně jak vypadal, co bylo na programu?
LŠ: na programu, ale Ondráková ((Anny Ondráková)) eště hrála víte ty
herci, německý, no.
LČ: a nějaké vojenské filmy, to tam nepromítali?
LŠ: ne ne ne ne.
LČ: ne.
LŠ: vůbec ne.
LČ: a třeba nějaká jiná představení krom toho filmu to tam nebývalo,
nějaká...
LŠ: já nevím, jestli tam měli něco potom eště ti vojáci jinýho, ale
to taky nebylo každej den to kino.
LČ: jasně. a jak vy ste věděli, co oni tam zrovna hrají? oni měli
tam taky nějaké plakáty?
LŠ: ale nám to bylo jedno. ((smích))
LČ: jo, vy ste tam jenom tak šli, že zrovna...
LŠ: my sme tam jen tak šli a a voni tam měli napsaný, že dneska
zrovna jako představení.
LČ: mhm mhm
LŠ: filmový, no. na dveřích to bylo ( )
LČ: takže to spíš byl nějakej jejich jakoby kulturní sál, kde
promítali filmy.
LŠ: ano ano
LČ: jo.
LŠ: ano ( ) měli tu Zbrojovku, a vojáků tam nebili tož že?
LČ: mhm
LŠ: ale, nějakej čas po válce to bylo.
01.393
383:397
LR: tak to už máme za sebou, tak vzpomínáte si na svoji první
návštěvu kina, nebo nějaké nejstarší po- vzpomínky na kino jaké
máte?
VP: no možná, no to muselo být v tom Frýdlantě
LR: mhm
VP: to nebylo rozhodně v Brně, tam sme chodili celá rodina do kina,
jo
LR: mhm
VP: a to si tak vzpomínám na ty filmy, český filmy, to se nám moc
líbilo
01.393
443:449
VP: jo kdežto v tom Frýdlantu, to byly celkem takový celkem naše
první dost český [filmy]
LR: [mhm]
VP: a ty byly takový dost chudý, jo, anebo i ty motívy byly takový
bych řekla z jednoduššího prostředí.
01.393
478:497
VP: no a no a u nás ty filmy, to bylo no tak to bylo v sokolovně to
bylo takový takový jednoduchý
LR: v tom Frýdlantě
VP: no
LR: mhm
VP: v tom Frýdlantě to bylo takový jako ee (..) né s žádným
komfortem, dneska tam postavili židli e s- s řady židlí
LR: mhm
VP: druhej den tam byl tělocvik, jo, chodilo se do sokola ((smích))
LR: mhm
VP: takže to se tak střídalo a tam takovej jako žádnej ee ten
přepych v tom nebyl
01.393
508:518
LR: mhm a když ste byla malá, tak s kým ste chodila do kina
VP: když sem byla já malá?
LR: ano, s- kdo s vámi chodil do kina?
VP: no tak když sem byla tak moc malá
LR: mhm
VP: tak se to kino eště asi nebylo
01.393
522:534
VP: v tom Frýdlantě a když se potom chodilo tak sem chodila s
rodičema
LR: mhm
VP: a nebo sme šly sestry s dovolením rodičů
LR: mhm
VP: a potom, když už sem byla větší, tak někdy s- měla sem chlapce
tenkrát jako už tak ee no takovýho partnera z tenisu, a tak a z
koupání a tak tak někdy sme byli domluvení s ním, ale to muselo byt
e s- e s vědomím rodičů
01.393
536:566
LR: mhm a vaše rodiče měli jaký názor na to kino na filmy
VP: no voni rádi chodili [do]
LR: [mhm]
VP: kina jo
LR: oba?
VP: chodili rádi do kina, ale vybírali s- kina, abysme na to mohli i
my, děcka jit, [jo]
LR: [mhm]
VP: takže voni taky chodívali někdy na nějaký kina, kde byly jenom
pro velký,
LR: mhm
VP: jo
LR: to chodili sami
VP: to měli takovou společnost v těch železárnách v těch hutích tam
a když si tam, když jim tam promítali, no tak tam chodili r- rodiče
sami
LR: mhm
VP: to byla taková hutní společnost