Citát
02.387
701:704
JV: hm a s těmihle kamarády, s kterýma ste chodil na ty pohádky,
setkával ste se s nimi i jinde? ste se scházeli?
CN: no to byli kluci ze ze třídy.
02.387
1218:1219
CN: no a potom asi taková vzájemná teda od úst k ústům se nesoucí
informace mezi mezi klukama ve třídě.
02.387
1362:1364
JV: a na ty německé filmy ste taky chodili.
CN: to bylo v té škole, no,
02.387
1510:1520
JV: a ještě bych se zeptala em s kterými přáteli ste chodil do kina,
jestli to byli lidé ze školy, nebo právě z těchto zájmových aktivit.
CN: em asi bych si myslel, že spíš ze školy, ale nebylo to tak, že
bychom si řekli my ve třídě, že dneska tak půjdeme společně do kina,
ale bylo to tak, že sme se tam fakticky setkali, nebo naše kroky dost
samozřejmě jaksi tam mířily, nebyla to teda skupinová volba, ale ale
nakonec sme se tam vždycky ňácí takoví, jednak i v sousedství žijící,
vona i ta škola soustřeďovala jenom určitej obvod, že, ty školy ještě
tehdy nebyly tak jaksi, tak rozseté, em oblasti, tak byli to spíš
spolužáci.
02.387
1669:1676
CN: em no, tak na krátký filmy, to byly spíš ty v tom ó pé ((OP – Ohne
Pause)) kinu,
JV: hm
CN: nebo ty školní povinný návštěvy kina, tam to byla, to byl řetězec
takovejch filmů krát- dalo by se říct krátkých filmů, a dokumentárních
filmů,
02.387
1937:1955
a byla ta em některá
představení školní, třeba k nějakýmu výročí, Hitlerovu asi, no tak
nevylučuju, že když se, když se hrála pak německá hymna, no, nevim
nevim, vo hajlování vím jenom jednou, že sme v gymnáziu museli na
školním dvoře hajlovat, když přišel ministr školství Emanuel Moravec
na, na vizitu, na vizitaci té školy, ale em nedo- je možný, že i, že i
v kině při em ňáké takové slavnostní příležitosti, když se hrály
německý hymny, že se, rozhodně se stálo v pozoru. že by se hajlovalo
teda, to teďka si neuvědomuju, ale em ale jakási taková vynucená pocta
těm symbolům, teda tý hymně, to byly vlastně hymny dvě, to horst vesl
líd ((Horst Wessel Lied)) a dojčland líd ((Deutschland Lied)), vobě dvě
se někdy ozývaly, tak rozhodně tam byla taková přísně kontrolovaná teda
disciplína, která si netroufala dát najevo ledabylým, takovým
reagováním, že to nebereme za své, tam se muselo všecko teda srovnat,
aby to bylo
JV: hm
CN: podle, podle toho nacistickýho vzoru.
02.387
403:413
LG: mhm (.) a třeba ve škole m- mluvilo se ňák o filmech?
FR: ne, ten-
LG: [(o fil-)]
FR: [tehdy] se o tym nemluvilo jako,
LG: mhm
FR: (protože) to byla obecná škola (tak ) to to ne,
01.386
117:124
moje em matka byla, tak mě jaksi kulturně ovlivňovala spíš
směrem k muzice, a a vodila mě na koncerty, a na operu.
JV: hm
CN: a ji- myslím, že jsem teda vztah mých rodičů ke kinu, ňák to se mně
nepodařilo teď si vybavit, asi to nebylo velký téma nějak, takže
pravděpodobně sem byl nějak průměrnej,
01.386
237:266
pravděpodobně s
rodiči, možná sem vo něčem takovým musel mluvit, to určitě jo,
JV: hm
CN: jináč se u nás doma, zejména s maminkou sme vedli rozhovory, jakýsi
její komentáře, nebo,
JV: hm
CN: nebo vysvětlení, asi sem taky hned všemu nerozuměl, protože
vopravdu to byly jedny z mejch prvních filmů, na ty úplně první si
nevzpomínám, možná e to byly tyhlety,
JV: hm
CN: a že to chtělo ňákej takovej interpretační eště po- pokus od
maminky.
JV: a ona vám třeba nějak doporučovala filmy?
CN: to je všecko možný, ale to už si ne- nevybavím. to si nepamatuju.
snad se najde někde někdo starej, kdo eště taky něco o tom, kdo by si
pamatuje více. zejména tam, kde by se v rodině na filmovou kulturu
kladl důraz. u nás myslím že to byla jakoby taková trošku samozřejmá
spontánní věc, která se moc nepromýšlela,
JV: hm
CN: nebo nevyhledávala em ňákým systémem, kterej bychom si stanovili.
01.386
268:278
JV: hm a teďka bych se zeptala na to, když ste byl na těchto filmech,
na které si teďka vzpomínáte, tak s kým ste tam byl, jestli si na to
vzpomenete.
CN: ano, to sem určitě byl s maminkou.
JV: hm
CN: v tomto věku sem chodil asi nejvíc s maminkou. tatínek měl takový
trošku mimo rodinný zájmy, a em jaksi odbočky, ten myslím že se mnou do
kina nikdy nešel, on taky myslím, vůbec nevím,