Citát

JV: hm a teďka bych se zeptala, jestli ste chodil za protektorátu do
kina více než předtím, než před tím protektorátem.

CN: no asi jo, protože sem mezitím už teda měl těch jedenáct, dvanáct
let,

JV: hm

CN: předtím to bylo, bylo to příliš nízkej věk.

JV: a takže, jak často asi teda, říkal ste jednou měsíčně.

CN: je to možný, asi tak, no.

JV: hm a kdy ste říkal že ste chodil každý týden, každou neděli do toho
kina, na ty pohádky,

CN: to bylo takový období určitý, no, to byla jistě jenom,

JV: a to bylo asi v kolika letech?

CN: no tak to je zajímavý, to bylo tak asi vokolo těch třinácti let.

JV: hm dobře. a a změnil se nějak rapidně výběr filmů, na které ste
chodil, když začal být ten protektorát? že ste přestal chodit třeba na
německé filmy, najednou.

CN: no, to srovnání s těma letama před protektorátem, že, tak ten
protektorát přišel, když mně bylo osum let. tak ňáká epocha předtím,
myslím vopravdu mezi šestým a osmým rokem, že sem ještě žádnej, žádnej
výběr filmů ani si neuvědomoval, takže tady asi se nedá srovnávat, ani
není s čím.

JV: dobře. a teďka, jestli se nějak změnilo chování diváků za
protektorátu oproti tomu, oproti té době před protektorátem. jestli
třeba byly nějaké projevy em hlasité.

CN: ne. to hlasitý projevy jistě ne, ale že sme si mezi sebou taky
mrkli někdy na sebe nějak, nebo em prostě češství bylo jaksi naivně
bráno jako, jako bezpečná základna úplné otevřenosti, takže nějak úplně
otevřeně sme spolu někdy dovedli mluvit, ale do filmu, nebo do návštěvy
kina se to asi moc ne- nedostalo, nepromítalo. myslím že, že se tady
taky těžko dá ňáká taková aktivita najít.

CN: vono potom zejména když bylo stanný právo, který se, bylo dvakrát,
že, v té době, tak to byl důvod ke zvláštní opatrnosti, a opravdu sme
byli asi sledováni, a byly dokonce za velmi jednoduchý jaksi projevy,
né úplné z- jaksi totožnosti s tím německým pohledem třeba na
hajdrichovskou ((Heydrich)) záležitost, prostě tresty smrti padaly
úplně, úplně snadno, takže tam asi by rozhodně nedošlo k tomu, že by
někdo v kině, byť jenom před sousedy, dal najevo ňákej, třeba pochybnej
em úsudek o tom, co v té, v tom týdeníku bylo nebo tak.

JV: hm

CN: to se, to se neslo s takovou mrtvolnou jaksi pasivitou, že to musí
holt tam být, ale neztotožňovali sme se s tím, ani sme s tím nijak
nezápasili.

JV: hm a byl třeba, viděl ste někdy, že by se v kině hajlovalo, když se
na plátně objevil třeba Hitler, nebo...

CN: to asi ne, ale jestli to, jestli se nepletu, a byla ta em některá
představení školní, třeba k nějakýmu výročí, Hitlerovu asi, no tak
nevylučuju, že když se, když se hrála pak německá hymna, no, nevim
nevim, vo hajlování vím jenom jednou, že sme v gymnáziu museli na
školním dvoře hajlovat, když přišel ministr školství Emanuel Moravec
na, na vizitu, na vizitaci té školy, ale em nedo- je možný, že i, že i
v kině při em ňáké takové slavnostní příležitosti, když se hrály
německý hymny, že se, rozhodně se stálo v pozoru. že by se hajlovalo
teda, to teďka si neuvědomuju, ale em ale jakási taková vynucená pocta
těm symbolům, teda tý hymně, to byly vlastně hymny dvě, to horst vesl
líd ((Horst Wessel Lied)) a dojčland líd ((Deutschland Lied)), vobě dvě
se někdy ozývaly, tak rozhodně tam byla taková přísně kontrolovaná teda
disciplína, která si netroufala dát najevo ledabylým, takovým
reagováním, že to nebereme za své, tam se muselo všecko teda srovnat,
aby to bylo

JV: hm

CN: podle, podle toho nacistickýho vzoru.

PS: áá chodil vy sama ste chodila jako dítě s rodiči a [nebo už už ste
mohla, jo]

JV: [né to už sme chodili se spolužákama] ze školy že nebo ta parta
děcek,

PS: a tato ee příslušnost k církvi ovlivňovala nějak ee postoj ke kinu,
stalo se někdy, že třeba nějaký film by byl považovaný [za nevhodný]

JV: [ale to né to né] akorát že ve válce ta řečkovská církev
československá neměla stánek, voni měli bohoslužby vždycky ráno v
neděli v sokolovně v sálu, jo,

PS: aha

JV: a to trvalo dlouho až po válce se potom postavila postavil to co
tam teďka je takovej domek,

JV: no takhle (.) sice mě k tomu vedli k té zbožnosti, ale já mám dost
samostatný myšlení, jo, takže já nejsem schopna fanaticky do něčeho,
jo, takhle jít.

PS: mhm

JV: ((smích))

PS: takže to vás neovlivňovalo [žádným způsobem]

JV: [ale no tak] tenkrát mohlo ovlivnit, že, jistě, no, ale já si
myslím, že člověk může být slušnej aji bez bez takovejch věcí
nějakejch.

PS: a jak často ste jako dítě teda do toho řeč- sokolského řečkovického
kina chodila? ((Kino Sokol v Řečkovicích))

JV: tam sme byli [pořád furt se hrálo, no]

PS: [každý týden?]

JV: no říkám to jo.

PS: takže v podstatě na ka- to nedělní nedělní představení bylo pro vás
jako pravidelný [že ste v neděli se šlo]

JV: [no tak pravidelný] nemožu říct pravidelný byly taky doby kdy kdy
sme byli s našima venku

PS: mhm

JV: pořád že takže ani ani do toho Husovýho sboru přesto že otec to
bral tu církev takže taky tam ne pořád, protože tam tam bylo především
ta příroda, to sem byla vedená a oni tak žili naši, že takže když když
bylo hezky, tak se šlo ven, no.

JV: no no a potom už potom už jak sem začla lyžovat na gymplu a jezdit
po horách a to už to už mě nikdo nemohl ovlivnit. ((smích))

PS: a takže ee církev vás nijak neovlivňovala ee t- to vztah a pokud de
o školu ve škole vám ee učitelé vyjadřovali se nějak ke kinu [dávali]?

JV: [ano] no tak to na tom gymnáziu to bylo teda úplně,

PS: ano

JV: dokonce vítaný, protože voni vzhledem k tomu, že zakázali dějepis
že se u- učebnice který byly tištěný v republice a ještě tam bylo něco
co se jim nezdálo, tak to bylo černě začerněný,

JV: [takže my] sme chodili my my sme chodili hodně do toho kina Metro,
to je tam teďka na tom to divadlo městský,

PS: divadlo no

JV: to kino bylo pěkný a bylo velký a to se tam dycky brněnský gymply
sešly, jo, víc aji sme se s víc s lidma

PS: mhm

JV: si pamatuju Vlastu Fialovou ((Vlasta Fialová)) vodsuď herečku a pár
lidí takovejch,

PS: (takže tam)

JV: hodně sem kamarádila v Řečkovicích s Edou Cupákem ((Eduard Cupák))
(vám taky říká méno) sme byli velcí kámoši vod dětství,

PS: aha

JV: hrávali sme si spolu jé, byl dobrý kluk (.) dobrej ještě sme spolu
jako tančili o hodech v krojích, jo, takže, taky mu dost uškodili.

(.)

PS: ee takže vy ste chodili s tou školou pravidelně [ee na školní
představení]

JV: [to se chodilo do kin] no ale většinou to byly, říkám, to byly
většinou teda zaměřený vod války ee vod Němců ty filmy, ale i když to
byly ty jejich válečný filmy o jejich vítězství a to ty Ponorky na
západ hráli mladí kluci, to byla parta kluků

PS: mhm

JV: která narukovala pro říši a (to je) ta jejich ideologie tam byla
samozřejmě vnucená, jo, ale tak to si pamatuju, protože to se tenkrát
dalo vidět narozdíl od některých jinejch, ale co měli senzační
přírodovědecký filmy

PS: mhm

JV: vopravdu to měli krásný.

PS: mhm

JV: a tu a to bylo moc takovejch naučnejch filmů a i barevný v té době
toho těch barevných filmů ještě tolik nebylo, tak to se nám líbilo.

PS: á takže to sou filmy, na které ste chodili taky se školou tady ty
přírodní,

JV: no

PS: a to byly skutečně přírodní dokumenty?

JV: ano no byly dobrý filmy, no

PS: mhm takže tam nebyl žádný děj to byly opravdu naučné...

JV: naučný ano ano ano.

PS: a to byl celý program stvořený [ee tady tím naučným filmem]

JV: [mhm mhm]

PS: mhm (.) a v té škole se o té návštěvě kina nějak mluvilo hodnotilo
se to nějak jako [učitelé k tomu nějak se]

JV: [no ne tak každej předmět] byl jinej kantor, každej byl jinak
zaměřeném,

PS: popravdě ho neznám a vy ste chodili tedy dycky do Metra ((Metro)),
to bylo jako [to školní kino]?

JV: [dycky jenom] do toho Metra ((Metro)), já myslím, že sme jednou
byli někde taky ve skale ((Scala)), ale to už to už přesně všechno
nevim vám neřeknu,

PS: hm

JV: bych zas vymejšlela.

PS: mhm áá takže na takové jako propagační filmy si vzpomínáte na ty
ponorky a jinak eee ne nebylo to nějak propagačně zaměřené, že by
vám...

JS: ale jo ty německý filmy vesměs byly dycky že nějaký, takový ty
zábavný filmy, to bylo zvlášť jakože tak třeba s tou lídou bárovou
((Lída Baarová)) nebo s nějakejma těma herečkama, tak to byly normální
pro normální lidi kina, ale ty školní filmy byly dycky taková
nalejvačka do nás, že, pochopitelně.