Citát

LČ: [ale myslím] teďka ee vlastně, když ste byla malá, jestli ste se s
kamarády o tom bavili (.) mhm

MS: no, [tak asi, že]

LČ: [o kinu.]

MS: jo, že co sme nakukovali do toho něm- na to němý kino, tak to víte,
že jo, že sme si vykládali. ale tak teda do to úplně do těch raných
dětských let, to už člověku, to nebylo tak důležitý a tak to uniká.

LČ: a mhm takže ty rozhovory po co ste vedli (třeba) s těmi známými, tak
se vztahovaly k těm žurnálům, ale i třeba k těm [k těm filmům samotným].

MS: [ee (.) k tomu filmu. k] těm žurnálům, to sme ponadávali potichu a a
to byl většinou co bylo v tom filmu, to se vykládalo, jedině o tom
filmu.

LČ: o hercích nebo

MS: o hercích no. dyť těch herců tolik nebylo. to my sme znali všechny
herce jménama.

AV: bavili jste se o zážitcích, [co jste viděli].

MH: [my jsme se bavili] a dělali kvízy, jsme si dělali taky z toho,

AV: mhm, mhm.

MH: v těch otázkách, co bylo v tom filmu a tak.

AV: mhm, takže takové soutěže

MH: no.

AV: a zábavy. mhm.

JH: [ne], maminka odebírala časopis Hvězdu

LČ: mhm

JH: tenkrát vycházela Hvězda (místo) dneska je Vlasta, ale tenkrát
(ale) bylo to zajímavý a tam sem si vystřihovala jako děcko plno
herců krásnejch, jo, protože mě to zajímalo, lepila sem si to,
(podívejte), teď su stará (a) <lepím to taky> a nevím proč, pak to
chytnu a hodím to do kontejneru.

LČ: takže ste si vystřihovala svoje oblíbené [herce]?

JH: [ano] ano ano a co teda za mýho dětství hrozně byla oblíbená
šerlej templenová ((Shirley Temple)), [jo],

LČ: a řekla byste, že třeba ee ovlivňoval film nějakým způsobem to,
jak ste se jako děti třeba chovaly nebo jak ste si hrály [nebo o čem
ste si po-]...?

JH: [víte co ovlivňovalo]? do dospívání vás ovlivňovalo, že ste
snila vo krásným životě <já vám to řeknu, protože> když hrála třeba
Lída bárová ((Lída Baarová)) a hrála Mandlová ((Adina Mandlová)), to
bylo z krásný interiéry k- kde se to odehrávalo, no tak to děcko
sní, že tak jednou třeba se taky bude mít no (.) asi tak to přidává
takovýho optimismu do života jo? [a]

LČ: [takže] takovou fantazii vlastně.

JH: fantazii, jo, a takový přání jako, ale my sme užívali dětství
hodně jinak přírodu, [jo].

AV: mhm, (.) vzpomínáte si na svoji první návštěvu kina?

MH: jé, tak to vám neřeknu. počkejte, to bylo ještě před válkou,

AV: mhm.

MH: a vím, že jsem tehdy dostal, už nevím, co to dávali, že jsem
dostal strach, že jsem utekl ((smích)),

MH: [a] se mně stalo, že jsem přišel do kina a teď jsme se tam
dohadovali o místo, přišel pořadatel a povídá, dyť vy to máte <úplně
do jinýho kina> ((smích)).

AV: mhm. á během toho té projekce toho filmu jste se třeba bavil
s jinými diváky, nebo jestli [jste]

MH: [ne].

AV: nějak komunikovali,

MH: ne, ne.

AV: soustředěn na plátno.

AV: mhm, vzpomenete si na nějakou třeby třeba i hlasitou reakci
během filmu, že třeba lidi začli tleskat něčemu, tak spontánně
[uprostřed], nebo pískat.

MH: [jo], tak to jsem zažil v osmašedesátým,

AV: mhm.

MH: to už bylo po okupaci, kdy koncem roku dávali tady v Moderně
((Moderna)) na Dominikánským dávali vod Jasného ((Vojtěch Jasný))
Všichni dobří rodáci.

AV: ano.

MH: a to skončilo a celý kino vstalo a tleskalo.

AV: mhm, mhm.

MH: (to ještě) bylo pod vlivem té okupace, že?

AV: ano, hm.

MH: [akorát] takovej zážitek, to bylo někdy v sedmačtyřicátým si
vedle mě sedly dvě cigánky,

AV: hm.

MH: ještě v těch barevnej šatech a ty smrděly <strašně