Citát

LG: kromě těch kin a vy ste říkal že ste měl rád tanec

JU: no

LG: měl ste ještě nějaké jiné druhy zábavy?

JU: no tak já tancoval až po válce

LG: jo jo

JU: že

PD: [no výběrem slečny (Thotový),] kerá byla ze Starého Brna, vodila mě
taky na plovárnu na Starým Brně, ((Staré Brno)) to byla moje první, a
vedle někde bylo grand kino ((Grand - ul. Silniční)), to vim.

PD: [já] jak říkám, moje rodiče na film nebyli.
PSk: hm
PD: ty chodili do divadla. každej večer, no otec páč tam musel a matka
taky více méně.
PSz: hm
PD: a já taky chodil do divadla a do, do opery hlavně tady v v pondělí
a v úterý, v divadle v tý opeře hrálo hrála německá opera. a to mě
rodiče vzali sebou, seděl sem v ředitelský lóži, ale jenom do devíti
hodin, potom sem musel domu, tím se stalo že znám všecky opery, ale
jenom první jednání. ((smích)) konec už neznám. to muselo to doháním
celej život jak,
PSz: hm
PD: co se děje v Turandot v třetím jednání.

PD: ale, na gramofon sem netrpěl, rozhlas sme měli až velmi pozdě. já
si pamatuju, moji rodiče koupili první rádio nějak šestatřicet, páč si
vzpomínám, byla Habešská válka, a první em první věc kerou sem vnímal,
vnímal byla musoliniho ((Mussolini)) řeč v Římě, když porazili
Habešany.
PSz: hm
PD: to muselo bejt šestatřicet. a to byl, to byl to bylo první rádio
keré sme měli.

PSz: a vy, vy ste tehdy měl pocit že nemáte jiné kulturní vyžití, a
proto chodíte do kina? nebo...
PD: no ne, byla literatura a bylo divadlo, ale já sem tíhnul zase k
filmu.
PSz: ale divadla pak už nebyla v provozu že jo, později že jo, za
[první republiky.]
PD: [no jo, vod] prvního září štyrycet štyry nebyl. ale protektorát
trval vod devětatřicátého roku, že, takže toho bylo dost jako.
PSz: hm

LH: ehm. á jaké druhy jiné zábavy kromě kina ste měl v té v té
[době?]

BH: [hudbu.]

LH: hudbu. á dával ste jí třeba někdy přednost před kinem?

BH: ano.

LH: jakým způsobem? [třeba chodil ste...]

BH: [no protože] v té době, v té době sme měli jako jako mladí s-
svůj taneční orchestr. (..) a tak emm sme mm mívali zkoušky
pochopitelně, (.) že s-. (.) místnost sme neměli kde, tak sme prostě
jezdili po hospodách, kde měli klavír.

LH: hm.

BH: jo, abychom mohli hrát. (..)

LH: vy ste říkal, že vy ste se vlastně u toho ee profesora Tomáš-

BH: Tomaštík.

LH: Tomaštík, [Tomaštík.]

BH: [Tomaštík.]

LH: ee že ste se u něj učil na housle.

BH: ano, [osum let.]

LH: [takže tam...] hm, takže v tom tanečním orchestru ste hrál ee
také [na housle?]

BH: [né hrál] sem, hrál sem doprovodnej ee nástroj kytaru.

LH: takžé v podstatě ta hudba vás [em zlákala?]

BH: [ano hudba] mě pro hub- hudba mě provází celej život.

LH: zhruba tak, že tam j- jako tá návštěvnost těch kin trošku
poklesla, protože nebyla nabídka, nebylo to, co by vás zajímalo.

BH: n- nebyla to co ano, a byly jiný zájmy, už.

LH: tím myslíte co třeba?

BH: co? hudba.

PD: no, měli sme slečnu abych se přiznal, byli sme buržoazní, pracující
inteligence by se tomu řeklo. (a teda) měli sme slečnu,

PD: [já] jak říkám, moje rodiče na film nebyli.
PSk: hm
PD: ty chodili do divadla. každej večer, no otec páč tam musel a matka
taky více méně.
PSz: hm
PD: a já taky chodil do divadla a do, do opery hlavně tady v v pondělí
a v úterý, v divadle v tý opeře hrálo hrála německá opera. a to mě
rodiče vzali sebou, seděl sem v ředitelský lóži, ale jenom do devíti
hodin, potom sem musel domu, tím se stalo že znám všecky opery, ale
jenom první jednání. ((smích)) konec už neznám. to muselo to doháním
celej život jak,
PSz: hm
PD: co se děje v Turandot v třetím jednání.