Citát

PSk: hm a to že ste vlastně byl z em z česko-německé rodiny,
ovlivňovalo to nějak tu vaši zkušenost že by, směřoval vás třeba otec,
nebo pamatujete si na to že některá kina byla více německá? pro
[německé publikum?]
PD: [ne, vůbec,] to bylo úplně, to bylo úplně, em tolerantní není
správný význam, páč na tom nezáleželo prostě. moje matka nejenom byla
česky vychovaná a byla ze židovský rodiny, takže v národnostních
otázkách byla velmi tele- tolerantní. to nebylo důležitý vůbec, k tomu
musím dodat, že můj otec byl z rodiny ladýnské, to vám musím vysvětlit
asi co to je, to je menšina v jižních Tyrolích, dneska má asi čtyřicet
tisíc lidí, kerý mluví ladýnským jazykem, kerý je, jako stará
provensálština, románský jazyk, a tam žili prostě v tom Valdygardeno,
do roku osumnácet šedesát, to byla monarchie stará, potom to byla, no
rolnická fam- em rodina, neměli co jíst, poněvadž těch lidí bylo mo-
moc, tak se nejdřív vodstěhovali do do Lince, tam se taky neuživili,
potom se odstěhovali do Prahy, do Týnského dvora, a můj děda prodával
tyrolské řezbařské práce. ale orientovaný tenkrát už na němčinu, páč
ta, to souvisí s tou ladýnskou situací, v jižním Tyrolsku, který dnes
je italské, že tenkrát se orientovali na němčinu, né na italštinu. i
dneska já mám tam příbuzný, kerý sou trilingváni. ladýnsky, německy,
italsky. tím chci říci, že pro mýho otce národnostní otázka de fakto
((de facto)) neexistovala. to byl, jemu to bylo je- jedno. on sice byl
vychován německy, dělal do německýho dramatu, ale babička v Praze ještě
mluvila ladýnsky, a modlila se ladyn- ladýnsky. takže, neby- nebylo to
jako kdyby byl pocházel z Ústí nad Labem nebo,
PSz: hm jasně
PD: nebo z Liberce, jako, to byl velkej rozdíl.

JV: [(i v titulcích) a přepokládám] tedy i v kinech, že byly titulky
[německé]

JJ: [no no no]

JV: nebo filmy v němčině, tak tam [asi byly titulky, jo]

JJ: [teda já sem neměla ráda filmy] s titulkama, já sem to vždycky
<nemohla přečíst> (.) jo jaksi to

JV: mhm

JJ: to sem neměla ráda filmy s titulkama

JJ: to se mně fakticky nelíbilo, že po válce, když semka přišli
Němci, tak začli naši lidi, začli hajlovat, začli toto, [jo]

JV: [hm (..) ještě]

JJ: [a to ste] viděl vlastně aji v těch filmech

JV: mhm

JJ: jo (.) to když pustili ten týdeník, tak ste viděl, když tam ti
Němci, jak ti naši lidi, naši lidi

JV: mhm

JJ: přímo jim ee (.) toto (.) no (..) a to stejný bylo... teď se
vžijte do toho (.) to semka přišli Němci, bylo to to stejný a když
semka přišli Rusi

LG: a pamatujete si že by třeba diváci v kině nějak reagovali na ten
promítaný film?

JB: no to jasný, jednou hráli no takové protinacistické film, to
ještě tady Němci nebyli, ale tady bylo plno Němců, polovička Brna
byli Němci, jo,

LG: mhm

JB: jestli to víte, no polovička Brna to byli Němci, že, a dokud
teda nebyl Hitler, nezačal tak to bylo dobrý, tak se s nima dalo
žít, ale jak von začal toto řvát, a ty lidi ponoukat, no tak to
začalo být špatný. tak jednou hráli no takové právě tady na té, na
té Marxové v té Lípě ((Lípa)) takové film jako e protinacistické a
bylo tam takovéch ňákéch tech pár Němců, tech se jim říkalo ordneři,
voni chodili v bíléch punčochách, a ty tam začali no dělat hůru, jo,
začali tam dělat, no, a to s tema Němcama to taky bylo, to byly
takový potyčky, jo, takový bitky s nima,

LG: a v době toho protektorátu em bývala třeba povinná němčina v
titulcích nebo tak?

JB: jak?

LG: jestli byly německé titulky u filmů? v době protektorátu, třeba
i u českých? nebo jak to bylo?

JB: jo byly tam

LG: jo?

JB: tam byly titulky a e... no já sem toho tady moc jenom do toho
dvaačtyřicátýho roku, a potom sem byl na tym Slovensku

LG: mhm, jo jo

JB: takže to nejhorší potom už sem nezažil tady no, tady už nebylo
co jest, a na Slovensku bylo všechno tam tam to bylo no jak za
republiky, jo.