Citát

LG: [jo.] (..) a (.) v té č- vy ste bydlela teda na tom cejlu, a a
jestli byste dokázala říct jaká to byla čtvrť ee z hlediska jakoby
(.) já nevím, jestli tam ee převážně byli češi, němci,
AB: no tam to bylo [pomíchaný]
LG: [dělnická čtvrť]
AB: [v našem] domě byli e vesměs češi, tam bydleli, no, bydleli tam
němci, takový potvory, (.) ti bydleli u nás, to byli jediní,
LG: mhm
AB: jo? jinak ee e tam ee všude byli češi, tedy ne ne ee

FR: s maminkou, ano.

LG: a ona byla hm ona jako nebyla židovského původu?

FR: ona nebyla židovského původu. to je abych to řek ee

LG: [mhm]

FR: [to vás] možná bude zajím- zajímat, tady ee tady to bylo vesměs
asimilované. protože to byli (.) žena křesťanka on byl žid, nebo žid
židovka, (protože) těch děvčat židovských nebo chlapců nebylo (.)
tolik,

LG: mhm

FR: e když se vám líbí chlapec, tak si vyberete [koho chcete]

FR: podívejte se e (.) e byl- e ee někdy mě titulovali taky že su
Žid a tak dále, (o to nej-) protože věděli že otec byl Žid

LG: mhm

FR: tak mě titulovali taky že sem Žid,

LG: aha

FR: ale, (.) že by e ňák naši lidé (.) naši lidé nej- e prostě byli
horší někdy než ti Němci, protože jak se říká Turek, (.) ee člověk
poturčenej je horší Turka.

LG: jo, rozumím. takže jakoby hm (.) ste

FR: někteří nadávali, někteří ne, e to to bylo e podle podle nálady
to měli, pokud sem se jim líbil nebo nelíbil, tak takovýmto
způsobem.

LG: a já to nechápu, to bylo jakoby běžné že prostě takhle li- lidi
druhým lidem prostě nadávali (já nevím) na ulici

FR: to je běžný, to bylo běžný, to ee když chodili ti hitlerčici

LG: mhm

FR: jo, tak když oni šli ee oni měli bubínky a měli vlajky a jestli
někdo nesundal (.) e čepici a nepozdravil tak šel a

LG: (..) to je hrozný, (fakt)

LG: jo. (..) mhm (..) jo, a teď tu mám (..) on (..) pan učitel mně
tady napsal, že jakoby e Židům se ten ee se zakázalo chodit [do
kina]

FR: [moment] e

LG: někde mezi

FR: je jedno bylo by dobře aby ste do- nevím jestli by se to sehnalo
ale e pou- e zvlášť e po tom devětatřicátým roku,

LG: jo,

FR: Židé nesměli psát, nesměli (mět) telefon (.) nesměli e se dívat
do ulice, prostě

LG: mhm

FR: navštěvovat kina, nesměli do di- do do parku, koupaliště, to
bylo všechno zakázaný, to je e to byste (.) nevím jestli bych to
sehnal a nebo tak tak že e že ty e zákony e

LG: mhm

FR: protižidovský byly tak tvrdý.

LG: já tu mám totiž napsané, že hm tady mně pan učitel přepsal ten
jeden protektorátní předpis, že (se) v tom srpnu v roce třicet devět
byla ta policejní vyhláška kte- která jakoby zakazovala Židům tyhle
věci, a a u kin to bylo tak že mohli do toho [kina jen pokud to bylo
na tom podniku vyznačené]

FR: [ne ne ne ne ne ne ne ne] no tak, to si nepamatuju že by něco
tak u n- e tam u těch kinech co sem chodil že by

LG: [mhm]

FR: [něco] takovýho [bylo]

LG: [mhm] on to tady píše, že to asi žádné kino nevyvěsilo, že [se
jako]

FR: [ne] to [neexistovalo]

LG: [jo] mhm

FR: prostě, e tam přišli e zákony

LG: jo,

FR: který byly e který schvaloval géring ((Hermann Goering)) v roce
třicet pět, že nesměl (.) to ono a tak dále

LG: mhm (..) jo a třeba před tou válkou, bylo nějaké kino, do
kterého (.) spíš jako chodili Židé? jakoby třeba v ňáké čtvrti kde
víc jako (bydleli) židovští [obyvatelé? jestli o tom]

FR: [ee Židé] navštěvovali víceméně divadla a tak dále,

LG: jo, [mhm]

FR: [kina] ani tak ne, protože to ee Židé, i když se říká e e sou
kulturní národ.

LG: (.) m-m. jo. tak, a teď tu mám otázky které se jakoby vztahují
k protektorátu, (.) tak vy jste e říkala že ste byla hm že že vaši
maminku odvedli a ee vy ste byla potom ukrývá- ukrývaná, a já teda
chápu že jakoby e návštěva biografu nebyla vaše největší [priorita]
AB: [no] vůbec žádná priorita
LG: [jasně]
AB: [vůbec] žádná, to sem ne- e vůbec nevycházela,
LG: [a]
AB: [dva] roky,
LG: mhm a od kdy ste jakoby nevycházela?
AB: no vod roku čtyřicet tři do roku čtyřicet pět.

AB: no to právě e to bylo ještě to období
LG: [mhm]
AB: [málokdy] že? no a potom e já sem měla kamarádky, já sem tedy e
(.) že my sme prostě nikam už nesměly chodit,
LG: [mhm]
AB: [my sme] se e scházívaly jako děti na židovským hřbitově.
LG: aha
AB: jo? tam tam jako sme se setkávaly. (.) ale jinak už sme nesměly
nikam, no.

LG: (...) a když ste si potom vybírala ty filmy, třeba i po válce,
jakou roli hrálo to že ste e jakoby pocházela (.) z části teda vy
ste teda říkala že že maminka tu víru ňák nejvíc nepraktikovala a že
tatínek
AB: maminka e říkám, e prak- praktikovala víru ale
LG: ne-
AB: nebyla [ortodoxní]
LG: [jo]
AB: že by jako víte e se všechno přísně,
LG: [mhm]
AB: [dodržovalo] tak jak e by se to mělo dodržovat.
LG: a mělo to teda e to vaše vychování ňáký vliv na výběr těch
filmů, nebo kin?
AB: ne, ne, absolutně ne.

já jsem měla kamarádku taky,
bydlela naproti mně, byli to Židi, víte, a tak ty na tom dost
špatně. ale vona měla hvězdu nosila, já sem s ňou chodila. byla to
má kamarádka předtím tak sem ju neopustila až do té doby než ju teda
celou rodinu zebrali do koncentráku. a nevrátila se.

LČ: a spolu ste chodily tedy i do kina?

LŠ: chodily sme spolu hodně do kina.

LČ: a na jaké filmy spolu ste chodily s touhle kamarádkou?

LŠ: no co hráli, vona uměla německy taky že tak.

LČ: a jí to nevadilo chodit na německé filmy?

LŠ: no nevadilo jí to, no. potom aj bylo tam vstup Židům zakázán do
kin.

LČ: mhm. a to už ste pak nemohla.

LŠ: to už sme pak nechodily, protože byly aj ty nálety a to.

PSk: hm a to že ste vlastně byl z em z česko-německé rodiny,
ovlivňovalo to nějak tu vaši zkušenost že by, směřoval vás třeba otec,
nebo pamatujete si na to že některá kina byla více německá? pro
[německé publikum?]
PD: [ne, vůbec,] to bylo úplně, to bylo úplně, em tolerantní není
správný význam, páč na tom nezáleželo prostě. moje matka nejenom byla
česky vychovaná a byla ze židovský rodiny, takže v národnostních
otázkách byla velmi tele- tolerantní. to nebylo důležitý vůbec, k tomu
musím dodat, že můj otec byl z rodiny ladýnské, to vám musím vysvětlit
asi co to je, to je menšina v jižních Tyrolích, dneska má asi čtyřicet
tisíc lidí, kerý mluví ladýnským jazykem, kerý je, jako stará
provensálština, románský jazyk, a tam žili prostě v tom Valdygardeno,
do roku osumnácet šedesát, to byla monarchie stará, potom to byla, no
rolnická fam- em rodina, neměli co jíst, poněvadž těch lidí bylo mo-
moc, tak se nejdřív vodstěhovali do do Lince, tam se taky neuživili,
potom se odstěhovali do Prahy, do Týnského dvora, a můj děda prodával
tyrolské řezbařské práce. ale orientovaný tenkrát už na němčinu, páč
ta, to souvisí s tou ladýnskou situací, v jižním Tyrolsku, který dnes
je italské, že tenkrát se orientovali na němčinu, né na italštinu. i
dneska já mám tam příbuzný, kerý sou trilingváni. ladýnsky, německy,
italsky. tím chci říci, že pro mýho otce národnostní otázka de fakto
((de facto)) neexistovala. to byl, jemu to bylo je- jedno. on sice byl
vychován německy, dělal do německýho dramatu, ale babička v Praze ještě
mluvila ladýnsky, a modlila se ladyn- ladýnsky. takže, neby- nebylo to
jako kdyby byl pocházel z Ústí nad Labem nebo,
PSz: hm jasně
PD: nebo z Liberce, jako, to byl velkej rozdíl.