Citát

PSk: hm a to že ste vlastně byl z em z česko-německé rodiny,
ovlivňovalo to nějak tu vaši zkušenost že by, směřoval vás třeba otec,
nebo pamatujete si na to že některá kina byla více německá? pro
[německé publikum?]
PD: [ne, vůbec,] to bylo úplně, to bylo úplně, em tolerantní není
správný význam, páč na tom nezáleželo prostě. moje matka nejenom byla
česky vychovaná a byla ze židovský rodiny, takže v národnostních
otázkách byla velmi tele- tolerantní. to nebylo důležitý vůbec, k tomu
musím dodat, že můj otec byl z rodiny ladýnské, to vám musím vysvětlit
asi co to je, to je menšina v jižních Tyrolích, dneska má asi čtyřicet
tisíc lidí, kerý mluví ladýnským jazykem, kerý je, jako stará
provensálština, románský jazyk, a tam žili prostě v tom Valdygardeno,
do roku osumnácet šedesát, to byla monarchie stará, potom to byla, no
rolnická fam- em rodina, neměli co jíst, poněvadž těch lidí bylo mo-
moc, tak se nejdřív vodstěhovali do do Lince, tam se taky neuživili,
potom se odstěhovali do Prahy, do Týnského dvora, a můj děda prodával
tyrolské řezbařské práce. ale orientovaný tenkrát už na němčinu, páč
ta, to souvisí s tou ladýnskou situací, v jižním Tyrolsku, který dnes
je italské, že tenkrát se orientovali na němčinu, né na italštinu. i
dneska já mám tam příbuzný, kerý sou trilingváni. ladýnsky, německy,
italsky. tím chci říci, že pro mýho otce národnostní otázka de fakto
((de facto)) neexistovala. to byl, jemu to bylo je- jedno. on sice byl
vychován německy, dělal do německýho dramatu, ale babička v Praze ještě
mluvila ladýnsky, a modlila se ladyn- ladýnsky. takže, neby- nebylo to
jako kdyby byl pocházel z Ústí nad Labem nebo,
PSz: hm jasně
PD: nebo z Liberce, jako, to byl velkej rozdíl.

LG: a pamatujete si že by třeba diváci v kině nějak reagovali na ten
promítaný film?

JB: no to jasný, jednou hráli no takové protinacistické film, to
ještě tady Němci nebyli, ale tady bylo plno Němců, polovička Brna
byli Němci, jo,

LG: mhm

JB: jestli to víte, no polovička Brna to byli Němci, že, a dokud
teda nebyl Hitler, nezačal tak to bylo dobrý, tak se s nima dalo
žít, ale jak von začal toto řvát, a ty lidi ponoukat, no tak to
začalo být špatný. tak jednou hráli no takové právě tady na té, na
té Marxové v té Lípě ((Lípa)) takové film jako e protinacistické a
bylo tam takovéch ňákéch tech pár Němců, tech se jim říkalo ordneři,
voni chodili v bíléch punčochách, a ty tam začali no dělat hůru, jo,
začali tam dělat, no, a to s tema Němcama to taky bylo, to byly
takový potyčky, jo, takový bitky s nima,

LG: a v době toho protektorátu em bývala třeba povinná němčina v
titulcích nebo tak?

JB: jak?

LG: jestli byly německé titulky u filmů? v době protektorátu, třeba
i u českých? nebo jak to bylo?

JB: jo byly tam

LG: jo?

JB: tam byly titulky a e... no já sem toho tady moc jenom do toho
dvaačtyřicátýho roku, a potom sem byl na tym Slovensku

LG: mhm, jo jo

JB: takže to nejhorší potom už sem nezažil tady no, tady už nebylo
co jest, a na Slovensku bylo všechno tam tam to bylo no jak za
republiky, jo.

, jo, babička ale byla v Adamově
naštěstí, a tak e tak sme dostali byt na Francouzské ulici, no, a
právě tam byly kina že no to byla ta Lípa,

LG: mhm

JB: jo pak byl ten Bajkal a nevim jak se potom menoval, ten ten
Bajkal byl byl no potom taky přejmenovaný, jo. ten Bajkal to jako
založili ty legionáři, co byli za první svě- světové války v Rusku,

LG: mhm

JB: proto to nazvali Bajkal, že podle toho, podle toho jezera, no,

LG: pak si myslim to kino menovalo [( )]

JB: [co tam máte] napsaný br- br- ((smích))

LG: no to kino se se myslim pak [menovalo ( )]

JB: [co tam...?]

LG: ne to mám takový...

tak tam na tym Slovensku sem se vyučil a vrátili sme se v
pětačtyřicátym zpátky do Brna, no. takže sme měli ty kina tam
blízko, jo tu Lípu ((Lípa)) a ten...

a potom po válce, jak přišli Rusi, tak to bylo
ohromný nadšení z tech jejich prvních filmů, Ona brání vlast a toto
tam byly no takový jako ty pr- první ty filmy z té války a z toho.
tak to bylo ohromné nadšení z tech ruskéch fil- filmů. no a tak co
dál?

, když sem se oženil, to už
bylo potom v třiapadesátým roce, že, tak sme se s manželkou, to bylo
kousek, tam za rohem sme šli do kina,

po válce to už byly třeba jak plula po tem v té Africe jak se to
menovalo s tím chlapíkem jak po nich stříleli ti Němci. ((Africká
Královna)) (..) mě už je...

LG: já nevim který film myslíte.

JB: čtyryaosumdesát let, no tak už těžko...

a tak sem chodil nejradši do těch
kin, co byly blízko, právě taky s manželkó, ale taky sme si vyjeli
někde, jak řikám tam do toho do toho Královýho Pole jak se to
menovalo velký kino panoramatický ((Jadran)), hráli tam tu velkó,
Velká země to byla taková, to hrají i teď v televizi, to kolikrát
hrají.

LG: mhm a když ste mluvil o těch neoblíbených kinech o těch drahých,
to ste myslel jaká ta kina?

JB: no ta Moskva jo, skala ((Scala))a takový no to byly takový ty
moderní kina, který byly postavený anebo předělaný po válce potom no
tak tam bylo to vstupný dražší o hodně, že, no.