Citát

LG: mhm a em chodila ste do kostela nebo nějak em?

JK: em ani ne

LG: mhm jo a vzpomenete si na první návštěvu kina po osvobození?
nebo jakoby když ste...

JK: to teda ne

LG: em-em, jo [(teď) tu mám mhm]

JK: [já ( )] já byla zavřená a ztratila sem rodiče, že? za války

LG: mhm

JK: tak takové věci mě [absolutně]

LG: [jo jasně]

JK: nezajímaly

LG: a na rok narození?

JK: co?

LG: rok narození, kdy ste se [narodila]?

JK: [dvacet] jedna

LG: mhm

JK: devatenáct dvacet jedna

LG: a ee kde ste bydlela ee do konce roku devatenácet štyrycet pět?

JK: no tak (.) narodila sem se na Kozí

LG: [mhm]

JK: [se] menovala ta ulice (.) v Brně

LG: mhm

JK: a (.) já nevím co k tomu ještě chcete [slyšet]

LG: [jo]

JK: nebo co?

LG: em d- do které školy ste chodila?

JK: (do které) do (.) reálné gymnázium

LG: [mhm]

JK: byla ta [škola]

LG: a pamatujete si v které části Brna byla?

JK: prosím?

LG: v v které části Brna ta škola byla jestli si vzpomenete?

JK: (ta) škola?

LG: to gymnázium

JK: ve prospěch e ve prospě ((přeřeknutí, míněno prostřed)) mě-
města

LG: jo jo mhm a em potom z té ulice Kozí pak ste se někam stěhovala
během [(do toho)]?

JK: [no my] sme tam byli dokud nás e jako ee Němci ne- [ne-]

LG: [mhm]

JK: nezavřá- ne nezabásli, [že]?

LG: [mhm] a to bylo kdy?

JK: (to) štyřicet (..) št- (.) štyřicet jedna

LG: mhm (.) em a čím byli vaši rodiče? jaké měli povolání?

JK: e e otec e (.) ( ) to (mu) dělá bude dělat velké potíže tady
toto

LG: jestli si nemůžete [vzpomenout]...

JK: [otec otec] byl právník

LG: mhm

JK: a studoval ve Vídni a s vyznamenáním sko- zakončil tu šk- e to
gymnázium

LG: to musel být [chytrý]

JK: [a potom] prosím?

LG: že m- že musel být jakoby hodně chytrý, když zakončil s
vyznamenáním

JK: j- já vám nerozumím

LG: jo tak t- to je jedno, tak já přejdu k další otázce a a vaše
maminka? em ta byla v domácnosti?

JK: ona byla v domácnosti [ano]

LG: [mhm] a em měla ste nějaké sourozence?

JK: ne

LG: ne e? a em vy ste potom měla jaké povolání?

JK: jak povolání? já sem ( ) tam byla do do té doby [dokud mě nás
Němci]

LG: [jo mhm ale potom]

JK: ne- ne- z- za- za- ne- no tak mi [pomožte]

LG: [nezavřeli]

JK: dokud n- nás n- Němci nezabásli [( )]

LG: [mhm]

JK: nechci (že) nechtěla sem ( ) ten v- výraz použít, zabásli,
(tak) zavřeli, [že]?

LG: [mhm]

JK: dokuď nás Němci nezavřeli do koncentračního tábora

LG: mhm

JK: a tam sem já byla (od) roku štyřicet jedna do roku štyřicet pět

LG: mhm

JK: sem celou tu dobu byla v koncentračním táboře zavřená

LG: a potom ee po válce e ste?

JK: po válce? po válce byl normální život, že? (to) člověk (.) to už
to sme byli potom už normálně ve škole

LG: mhm

JK: už sme byli (na) vysoké (no to) nevím co k tomu bych měla říct

JK: já vím jenom že prostě když když skončila válka

LG: mhm

JK: tak (.) část... já sem byla nemocná, já sem měla tuberkulózu

LG: mhm

JK: takže takové věci vlastně mě vůbec nezajímalo

LG: mhm

JK: vůbec ne

LG: jo [a]...

JK: [to] musíte vědět když to o čem co by mohlo zajímat mladého
člověka když když má těžkou tuberkulózu a a a tak co co by ho mohlo
zajímat?

LG: mhm (.) a ještě když se [teda]...

JK: [ten se] jedině zájem je výhradní zájem uzdravit se

LG: mhm

JK: pokud ee ho nezabili ty Němci, že?

JV: a se školou německou, že jo vy ste chodil nejdřív do německé školy,
PD: jo jo.
JV: a potom teprve v osumatřicátém do [české, že.]
PD: [sem přešel] do [českého gym-]
JV: [čili tohle bylo] z té fáze (němec-), [když ste chodil do německé
školy.]
PD: [to je fáze německá,] jo,
JV: to je důležitý.

PSk: [a chtěli] bychom em vlastně ten em rozhovor vést skrze vaší
osobní zkušenost em s návštěvou kina, jako takové východisko. em vy ste
vlastně bydlel v Brně do kterého roku.
PD: do Mnichova. to znamená do třicátého osmého, třicátého devat-
devátého roku.
PSk: a potom po válce ste se nevrátil do Brna.
PD: ne. [potom sem]
PSk: [ste byl pak v Praze.]
PD: sem, sme šli do do Prahy, a roku osuma- devětaštyrycet sem utek do
Ameriky.
PSk: hm
PD: no a od tý doby sem tady byl několikrát, taky sem učil na katedře,
na katedře germanistiky a to je vše.

PSk: a vy ste bydleli kde?
PD: my sme bydleli na Úvoze, tenkrát, nejdřív v Lerchový, ((Lerchová))
na Masarykově čtvrti, to nevim kde sme bydleli, to sem zapomněl, ale
potom sme bydleli na Úvoze číslo jednadvacet, to vím, tam sem se
podíval nedávno, tam se moc toho nezměnilo. jenom že tam byla cihelna
ta tam není.
JV: a vy ste přišel kdy teda do Brna z em z, vy ste se tady nenarodil
že jo, [vy ste se narodil v Praze a v kterém no]
PD: [né, já sem se narodil v Praze,] tak sem byl prvních pět let v
Praze, nebo šest let,
JV: jo
PD: nebo pět. a potom s rodinou s otcem a s matkou sem do tý Lerchový a
do, [na Úvoz]
JV: [takže někdy] v roce dvacet sedum ste přišel do Brna, zhruba.
PD: já myslím dvacet šest.
JV: jo.
PD: ale nevím přesně, tak nějak.
PSk: hm [tak]
PD: [spíš] dvacet šest myslím, no.

PSk: hm a to že ste vlastně byl z em z česko-německé rodiny,
ovlivňovalo to nějak tu vaši zkušenost že by, směřoval vás třeba otec,
nebo pamatujete si na to že některá kina byla více německá? pro
[německé publikum?]
PD: [ne, vůbec,] to bylo úplně, to bylo úplně, em tolerantní není
správný význam, páč na tom nezáleželo prostě. moje matka nejenom byla
česky vychovaná a byla ze židovský rodiny, takže v národnostních
otázkách byla velmi tele- tolerantní. to nebylo důležitý vůbec, k tomu
musím dodat, že můj otec byl z rodiny ladýnské, to vám musím vysvětlit
asi co to je, to je menšina v jižních Tyrolích, dneska má asi čtyřicet
tisíc lidí, kerý mluví ladýnským jazykem, kerý je, jako stará
provensálština, románský jazyk, a tam žili prostě v tom Valdygardeno,
do roku osumnácet šedesát, to byla monarchie stará, potom to byla, no
rolnická fam- em rodina, neměli co jíst, poněvadž těch lidí bylo mo-
moc, tak se nejdřív vodstěhovali do do Lince, tam se taky neuživili,
potom se odstěhovali do Prahy, do Týnského dvora, a můj děda prodával
tyrolské řezbařské práce. ale orientovaný tenkrát už na němčinu, páč
ta, to souvisí s tou ladýnskou situací, v jižním Tyrolsku, který dnes
je italské, že tenkrát se orientovali na němčinu, né na italštinu. i
dneska já mám tam příbuzný, kerý sou trilingváni. ladýnsky, německy,
italsky. tím chci říci, že pro mýho otce národnostní otázka de fakto
((de facto)) neexistovala. to byl, jemu to bylo je- jedno. on sice byl
vychován německy, dělal do německýho dramatu, ale babička v Praze ještě
mluvila ladýnsky, a modlila se ladyn- ladýnsky. takže, neby- nebylo to
jako kdyby byl pocházel z Ústí nad Labem nebo,
PSz: hm jasně
PD: nebo z Liberce, jako, to byl velkej rozdíl.

PSz: hm a vy ste s těmi kamarády mluvili německy?
PD: s těmi jo, no.

PD: no, měli sme slečnu abych se přiznal, byli sme buržoazní, pracující
inteligence by se tomu řeklo. (a teda) měli sme slečnu,