Citát
04.396
1177:1187
G: za deset korun ste mohl klidně tam na galerce, když ste dal, tak
ste mohl, a nemusela sem shánět lístky, prostě sem šla ze zaměstnání
a šup do divadla, jo,
JV: jo
JG: to bylo dobrý, a to bylo až po pětačtyrycátým, protože
JV: jasně
JG: vlastně ty divadla byly zavřený. v té době.
04.396
1194:1213
em vlastně po té vaší
svatbě, změnily se nějak ty vaše em divácké návyky, chodila ste
třeba už mnohem méně častěji do kina, do divadla. a teďka spíše zase
[zaměřím na to kino.]
JG: [bych řekla, že víc,] no, víc do divadla.
JV: do divadla. takže do toho kina ste už [přestávala chodit, jo, to
(byla ste)]
JG: [nó, tam už jako, zaprvé em] nebylo toho času,
JV: hm
JG: a když teda si člověk došel, tak, tak do toho divadla, no.
JV: a [tenkrát, no]
JG: [a zvlášť když] votevřeli pak aj to Janáčkovo ((Janáčkovo
divadlo)) eště, že,
04.396
1242:1250
JV: jo, hm. a měla [ste třeba ňáké svoje jedno oblíbené kino?]
JG: [to už se taky em] vybíralo, né, tak ani ne, kino to už potom
se, když bylo po pětaštyrycátým se vybíralo podle filmů. ale jinak
tady, co byly tak jako nejblíž, jo, když to bylo dřív.
JV: takže ste chodila do kin v okruhu vašeho bydliště.
JG: ano.
04.396
1387:1457
JG: [to si akorát vzpomínám,] když v tom Metru [Metro] dávali takový
to plastický,
JV: hm
JG: no tak to teda byl řev, jo.
JV: s těma brýlema.
JG: protože oni, ano, oni s em dávali takové opravdu věci, že už po
vás jak když někdo skočí, že. em počkejte, jak se to menovalo vo
těch dinosaurech nebo něco, co natočili, to bylo taky takovým
způsobem udělané, ale to už se žádný brýle nenosily.
JV: počkejte, kdy myslíte.
JG: no em
JV: nemyslíte [Jurský park?]
JG: [vo tom,] nó. [nó, no, no]
JV: [jo a tak to sou devadesátá léta.]
JG: a to právě chcu říct, tak to bylo něco takovýho, když ste měl ty
brýle nasazený, jo, [no, tak něco.]
JV: [že to na vás působilo,] že, [že sta vstoupila do děje.]
JG: [jo, že už de de na tebe, ano.]
JV: hm
JG: tak ta reakce těch ostatních návštěvníků [byla hlasitá.]
JV: [a pamatujete si,] co konkrétně ste tam viděla na tom plátně?
ste říkala [ňáký (jakoby)]
JG: [no to byl ten] sifon
JV: sifon.
JG: to normálně se jako bavili, a že si dávají sifon, a jednoho to
votočil a prskl to jako na nás, jo?
JV: hm
JG: no tak to všechno, a to všecko byly takový, buďto že jelo auto v
klidu a najednou se dvě srazily, a najednou ste je viděl nad sebou,
jo, to je tak, jo, a já už přesně si tak [na ty brýle si vzpomínám,
to byly úryvky]
JV: [protože to je spíš kratší, kratší em úryvky.]
JG: vyloženě úryvky tady na na tu legrácku, no.
JV: ale jako za sebou, bylo to jako v jednom filmu, ale kraťoučký,
JG: jo, jo, takové epizody.
JV: jakej to byl rok, po po válce ste říkala?
JG: no, to bylo po válce.
JV: po válce.
JG: to bylo určitě po válce.
JV: tak těsně, nebo, nevíte.
JG: to já kdepak.
04.396
2311:2331
JV: a zajímala vás tahle doprovodná část toho programu, nebo už ste
to jenom chtěla mít za sebou a aby ten byl ten hlavní film třeba [s
tou marikou ((Marika Rökk))]
JG: [no jistě,] to by (kdepak ty,)
JV: nezajímalo vás to.
JG: no protože když byli Němci,
JV: hm
JG: tak to byly úryvky z fronty, že.
JV: jasně.
JG: a když bylo po pětaštyrycátým, tak to pořád byla ta práce,
JV: hm
JG: a budování [socialismu, a to]
04.396
2383:2411
JG: akorát vim, že byla velká sláva v baráku, když první měli
televizor,
JV: hm
JG: a to měli takovej ten, takovej ten malinkej, a tady bylo rádio
takový. tak to nastoupil celej barák, <a šel se dívat.>
JV: <jo>
JG: ((smích))
JV: to bylo tak v jakým roce?
JG: no to byl vopravdu první,
JV: hm
JG: protože ten jejich mládenec byl inženýr tady kolem ňákejch
[televizorů]
JV: [po válce] teda už.
JG: no jistě, no, no. to mohlo být, já nevim, kolem toho
čtyryapadesát,
JV: hm
JG: nebo možná později, jak to nevim.
04.396
130:139
LH: já spíš myslím, do kdy ee do kterého roku ste třeba nějak
pravidelněji chodil do kina, jestli třeba ještě před deseti lety,
před pěti lety, nebo jestli stále ještě třeba [chodíte?]
BH: [né, ne,] ne teď teď už ne. no mohu říct, do těch padesátých
let, pak už začala televize, tak už...
LH: ehm.
BH: u- už prostě to kv- eem to kino pominulo.
04.396
1097:1122
LH: (..) ehm. a vzpomenete si po osvobození ee na ňákou návštěvu
kina?
BH: hm (...) no zase sem je navštěvoval, ale ne tak často, dá se
říct už (..), že.
LH: [co...]
BH: [to] to už potom v těch vosmnácti, v těch vosmnácti letech k to
to bylo něco jinýho. byla eufórie, byli sme osvobození.
LH: hm
BH: no tak byly jiný, daleko jiný zájmy jak jak kino.
LH: jasně. mm mně spíš právě šlo o to, jestli třeba v tom kině ee se
ňák ta atmosféra toho osvobození taky projevovala, jestli třeba lidé
se chovali jinak [u filmů...]
BH: [tak to nemůžu], tak to nemůžu říct, protože (.) sem nic
takovýho nezažil, že by, že by prostě se projevovali, ne- nede.
LH: [ehm.]
BH: [ale] říkám k- ke konci války a začátkem teda v v po po
pětaštyrycátým vosvobození, tak to byly jiný zájmy, to nebyly kina.
04.396
160:167
no a
v pětaštyřicátém roce, to už mimo Brno, tak to sem začla chodit málo
a to sem už chodila teda taky do jiných kin, různě se to střídalo,
ale to sem chodila většinou v tak, v rámci nějaké schůzky, jo. no a
potom, když sme se odstěhovali, tak sme bydleli přes deset let
v Kyjově, no a tam sme chodili taky skoro pravidelně. tam bylo
v sokolovně kino, potom se tam otevřelo aj letní kino a tam sme
chodili taky pravidelně.
04.396
169:173
JV: a vy když ste se, když ste se vrátili zpátky z Kyjova do Brna?
MM: tak to sme, tak to sme chodívali, to sme se nastěhovali do
Králova Pole, já bydlím teď v Králově Poli a tam byly dvě kina,
takže sme chodili taky dost často.