Citát
1.352
488:557
JV: vzpomínáte si na svoji první návštěvu kina nebo na nejstarší
vzpomínku, kdy jste byla poprvé?
JG: tak...
JV: jako malá holčička?
JG: tak to fakt vám nevim. já nevim. no rozhodně sem, až sem mohla
chodit sama, protože bych neměla s kym.
JV: mhm.
JG: zaprvé maminka neměla čas a starší sourozenci, ty byli na
školách, když mě museli tahat s sebou, jo.
JV: takže s rodiči ste do kina nechodila?
JG: ne, určitě ne.
JV: vůbec.
JG: ne, to si nevzpomínám. ani, ani do divadla. ne.
JV: ee mhm.
JG: to eště potom sem měla ee jednu teda vzdálenou tetu a ta zase,
ta byla výborná. to od osmi [roků]
JV: [mhm].
JG: si pamatuju, už to sme chodili do divadla na Veveří a chodilo se
z Veveří, to byl zvláštní vchod a to bylo moře [stupínků].
JV: [mhm]
JG: a tím ste se dostal do prostoru, kde byl na stání.
JV: mhm.
JG: tam nebyl balkon, ale tam bylo na stání. a to bylo výhodný,
protože bylo to ohraničený dřevem, takže... a to byly takový
stupínky. jo, takže, aby všichni jako viděli.
JV: mhm.
JG: a to se chodilo málo do divadla na to stání.
JV: mhm.
JG: protože já sem vlastně do divadla večer nesměla chodit, když sem
chodila do [školy].
JV. [jasně].
JG: takže my sme měli s sebou dycky noviny a když byla přestávka,
tak sme si sedly, (aby na nás nebylo vidět.)
JG: a tam teda ee to byla taková vopravdu ee výborná ta, (že my) kde
který divadlo, tedy pokud to bylo na Veveří.
JV: mhm.
JG: tak sme prolezli, že na mě nebylo vidět. a ona zase byla ráda,
že nemusí chodit sama. že ona [byla (více...)]
JV: [teta], teta.
JG: teta.
JV: mhm.