Citát

CN: vono potom zejména když bylo stanný právo, který se, bylo dvakrát,
že, v té době, tak to byl důvod ke zvláštní opatrnosti, a opravdu sme
byli asi sledováni, a byly dokonce za velmi jednoduchý jaksi projevy,
né úplné z- jaksi totožnosti s tím německým pohledem třeba na
hajdrichovskou ((Heydrich)) záležitost, prostě tresty smrti padaly
úplně, úplně snadno, takže tam asi by rozhodně nedošlo k tomu, že by
někdo v kině, byť jenom před sousedy, dal najevo ňákej, třeba pochybnej
em úsudek o tom, co v té, v tom týdeníku bylo nebo tak.

JV: hm

CN: to se, to se neslo s takovou mrtvolnou jaksi pasivitou, že to musí
holt tam být, ale neztotožňovali sme se s tím, ani sme s tím nijak
nezápasili.

JV: hm a byl třeba, viděl ste někdy, že by se v kině hajlovalo, když se
na plátně objevil třeba Hitler, nebo...

CN: to asi ne, ale jestli to, jestli se nepletu, a byla ta em některá
představení školní, třeba k nějakýmu výročí, Hitlerovu asi, no tak
nevylučuju, že když se, když se hrála pak německá hymna, no, nevim
nevim, vo hajlování vím jenom jednou, že sme v gymnáziu museli na
školním dvoře hajlovat, když přišel ministr školství Emanuel Moravec
na, na vizitu, na vizitaci té školy, ale em nedo- je možný, že i, že i
v kině při em ňáké takové slavnostní příležitosti, když se hrály
německý hymny, že se, rozhodně se stálo v pozoru. že by se hajlovalo
teda, to teďka si neuvědomuju, ale em ale jakási taková vynucená pocta
těm symbolům, teda tý hymně, to byly vlastně hymny dvě, to horst vesl
líd ((Horst Wessel Lied)) a dojčland líd ((Deutschland Lied)), vobě dvě
se někdy ozývaly, tak rozhodně tam byla taková přísně kontrolovaná teda
disciplína, která si netroufala dát najevo ledabylým, takovým
reagováním, že to nebereme za své, tam se muselo všecko teda srovnat,
aby to bylo

JV: hm

CN: podle, podle toho nacistickýho vzoru.

em ale, v
době válečné si myslím, že sem nevybíral si ňákým takovým rozlišovacím
nárokem, ňák podle hodnoty nebo tak.

em no nebo em zřejmě em ale to už bylo potom po až vlastně po
válce, jako filmy který, který velice ovlivnily můj život, to bylo až v
roce čtyrycet pět, to když mně bylo těch čtrnáct a byla už jaksi válka
pryč, a sem, právě do Studia ((Studio)), přišel film Zasněžená romance.

JV: hm

CN: to, to byl epochální film myslím pro celou generaci, tím muzikálním
teda fantastickým výkonem djůka elingtna ((Duke Ellington))

FR: [papír] podepsat jestli sem to neviděl, jo? to kolo, ten plášť

LG: [jo]

FR: [tu] kabelu, to, no prostě všechno to co tam jako našli. (..) to
byl e to je takový zajímavý že do- a doopravdy sem si e nemohl sem
si dovolit e moji rodiče se rozešli v roce třicet devět,

LG: mhm

FR: o- rozvedli se důvod jeden, protože (kdyby byl) otec Židem, jo?

LG: mhm

FR: takže bysme se mohli dostat do koncentráku,

LG: mhm

FR: a (..) tak e se rozešli, ale stýkali sme se jako rodina stále
dál.

LG: mhm (.) takže to bylo jakoby hm

FR: (.) prostě

LG: jako [e formální rozvod]

FR: [e z nouze] z nouze ctnost.

LG: mhm

FR: a to nebylo (jen) jedno manželství který toto e e se rozešlo,
ale v tom okamžiku jakmile se roz- e rozešli (.) otec odcházel
osmého dubna čtyřicet dva (.) e do koncentráku a (.) nejprve do
Terezína a za šest dnů z Terezína odjížděl e e už na východ.
poslední dopis který sem dostal, tak byl z rejověc ((Rejowiec)) to
je okres Lublin (.) tam bylo těch koncetráků moc.

LG: mhm

FR: jo? pravděpodobná smrť Majdanek Sobibor (...) (nechtějte se)
podívat někdy až budete mět čas, jeďte se podívat do toho Osvětima,
Osvětimi jedna. (více- mer-) komerční záležitost ale (.) aušvic
((Auschwitz)) jako, Březinka

LG: mhm

FR: to už je tvrdá re- realita.

a i ty kulturní příležitosti potom dokonce později i divadla už
byly em zavřený v Brně, takže ten film, to byla jediná neomezená a
poměrně velmi hustě nabízená příležitost, když se vezme ta síť těch
kin,

JV: hm

CN: a jejich látce.

a potom teda těsně po
válce, když přišly nějaký anglický filmy, a to už mně bylo patnáct, to
už mně nebylo možná, a vás zajímá myslím jenom údobí do pětačtyřicátýho
roku, takže to pak ty ty robin hůd ((Robin Hood)) a, a myslím Kniha
džunglí, dva takový barevně naprosto teda do té doby nepředstavitelný
filmy, tak to bylo, to byla událost. ale to nezahrnuje už naši epochu.

a to už ročník
štyrycet jedna, který byl hluboce v protektorátě, em vlastně už dva
roky to probíhalo v takový atmosféře, kdy pokud by byl nějakej důvěrnej
em a vlasteneckej komentář, tak to asi by nám profesoři ve třídě nebyli
řekli.

JV: hm

CN: ale na film jakožto umění, to myslím že teda ještě sme byli příliš
malí na to, aby nám, aby docela takovou širokou oblast em otevírali,
ale je pravda že, ale to už sme zase v tom protektorátním období spíš,
em ve škole obecné tam myslím o filmu nikdy nějaká řeč nebyla,
nevybavuju si to, možná že to bylo i tak že, že někteří žáci na to ani
neměli peníze, nebo já nevim, že tam byla taková jako ten standard
návštěvy biografu a tak, že se nedá předpokládat natolik, aby ten
učitel na té obecné škole, aby vo tom mlu- hovořil jakoby ke všem, jako
o věci, která by měla být společná, společným zájmem, em ne,
nevzpomínám si, že by někdy, až do té čtvrté třídy obecné, nebo v tom
prvním, v té první takzvané třídě hlavní školy, to byla ta měšťanka, se
jmenovala hlavní škola, tam s náma o tom niko nemluvil. a protože pak
už běžel ten protektorát, tak já si myslím že, že se em raději pokud by
to bylo velmi aktuální, tak že se tomu všichni raději vyhýbali než aby
riskovali veřejnou nějakou výzvu něco zhlédnout nebo něčemu rozumět
trošku.

JV: takže ani za protektorátu vám neříkali nic.

CN: učitelé ne. ne, ale vodili nás do kina,

JV: a jinak co se týče tý němčiny jako jazyka, tak ten zřejmě
proniknul [i eee do myslím do těch kin, že ty filmy byly v němčině
případně titulky]

BK: [no ten sme museli povinně ve školi sme se ho museli učit no
taky no jasně no] no no titulky .

JV: i na českých filmech

BK: no

JV: byly neměcké titulky

BK: tak to sem nevnímala ne

JV: nevzpomínáte si

BK: ne já si na to nevzpomínám

JV: (..) takže myslíte, že všechny filmy nebyly otitulkované do
němčiny, které se promítaly v protektorátu

BK: nevim, to sem nikdy ani sem si to

JV: mhm

BK: neuvědomila, že bych toto si měla pamatovat

JV: a měla ste nějaké i jiné třeba záliby, koníčky nebo další
aktivity volnočasové, jak se říká?

BK: já nevím právě když už sme potom jako od těch patnácti let, tak
to bylo na té sokolovně víc takový, ta mládež se tam scházela, spíš
se tančilo se nebo taky...

JV: hm to už ale v pozdějším věku

BK: no tak od těch patnácti let, tak já nevim

JV: a pamatujete si, jestli ste třeba e do té doby e e než začala
válka nebo než skončila válka, takhle to teda vymezím, jestli ste
viděla v kině už nějaký barevný film?

BK: no určitě právě tady tyto ty americký si myslím, že už byly
barevný.

JV: mhm ale to teda zřejmě ee ještě ste neviděla

BK: ale to už sem, to už sem tedy byla asi vdaná, no když sme
chodili

JV: takže to až po válce

BK: no no no

JV: jo, ale před válkou asi ne, určitě ne,

BK: no to asi ne

JV: protože ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) byla
kolorovaná.

BK: ano ano ta už byla no (kolorovaná)

JV: a kromě té Sněhurky ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) nevíte
estli...

BK: říkam, tady ty americký filmy určitě byly, určitě

JV: myslíte ještě do začátku války?

BK: no

JV: jo nevzpomněla byste si na na nějaký zvláště ( )
((smích))

BK: ((smích)) ne ne pr- jak pořad řikam, jo, to bylo edy nelson
((Eddy Nelson)), mekdonaldová ((Jeanette MacDonald)) jo, to byli

JV: [tak to sou herci a herečky]

BK: [jo to sou herci, ale ty] ty měli několik filmů, jo, to bylo

JV: mhm a ty ste měla ráda [z těch amerických]

BK: [no to bylo] ta rouz mery ((Rose-Marie)) a to byly takový spíš
jako zpívaný operetky, to byly snad krásně muzikální ty filmy

JV: ostatně říkala ste před chvílí, že tohle byly ty filmy, o
kterých ste pak s děvčaty bavily,

BK: no tak tak to sme si prostě jenom bavily, protože sme to chtěly
vidět.

JV: mhm

BK: takhle sme se u toho bavily.

JV: takže takže bylo hodně důležité i jestli tam třeba hrál ten váš
oblíbený herec.

BK: určitě taky, no no

JV: a vzpomněla byste si, to je trochu takový abstraktní abstraktní
otázka eee e dokázala byste říct, co tenkrát vlastně pro vás
znamenal dobrý film [co film]

BK: [no] pěkný zážitek, krásný zážitek

JV: [pěkný zážitek] a nějak kdybyste to měla třeba specifikovat?

BK: [ne ne ne ne]

JV: [také ty komponenty]

BK: ne ne, já to prostě prožívám takhle, že když je něco pěknýho,
tak dlouho na to vzpomínám a tak to

JV: tak spíš na vás zapůsobil

BK: ano ano (..)

JV: a třeba v té době, chodila ste i ee na další další zábavy mimo
to kino, jestli ste třeba navštěvovala nebo naopak váhala, jestli
tomu dát přednost, třeba nějaké taneční zábavě nebo ee právě tomu
divadlu nebo ste poslouchala rozhlas ee četlu- četla s něma
knížky...

BK: no my sme hodně četli, to sme hodně četli (..) to všichni měli
byli předplatitelé a to sme v knihovně se plnily stále a to se stále
četlo