Citát
04.396
2028:2086
JV: jo ještě jedna věc, byla ste někdy přítomna promítání filmu v
domácnosti, třeba u nějaké vaší kamarádky, že by třeba tatínek její
měl doma promítačku a pouštěl vám.
MM: no to, ale jakých filmů? takových těch domácích.
JV: může být.
MM: no ano, ano.
JV: [většinou samozřejmě domácí.]
MM: [ano, ano, ano] takových těch a to sme taky měli.
JV: taky ste měli doma.
MM: ano, ano, to taky sme měli.
JV: a často ste se na to dívali jako rodina, sešli ste se?
MM: no, tak moc často ne, no většinou to bývaly ňáký dovolený nebo
něco takovýho a to když sme se sešli, tak sme se na to dívali, ale
že bysme si to nějak pořád promítali, to ne.
JV: takže to pro vás nebylo něco exotického, brala ste to spíš jako
normální věc.
MM: ano, ano.
JV: s tím, že to měly i ostatní rodiny.
MM: no, no.
JV: a co se týče těch rodinných filmů, viděla ste i nějaký jako
fikční filmy, třeba pohádku nějakou kreslenou nebo
MM: ne, to sem, to sem neviděla, ale viděla sem filmy, kde jako to,
to tehdy se domluvila skupina nás, to bylo myslím v tom Kyjově, a to
jako že sme si vymysleli vopravdu děj, jako takový něco krátkýho a
teď sme to skutečně zahráli a zfilmovali sme to a pak sme se na to
dívali.
JV: a to už ste byla starší, to vám
MM: tak to už sem byla dávno dospělá.
JV: to už ste byla vdaná.
MM: ano. to sme se tehdy vo to vopravdu pokusili a bylo to vopravdu
zajímavý.
JV: máte ten film ještě?
MM: ne, ne ((smích))
JV: nevíte kde skončil.
MM: <ne, to vůbec nevim> sem se ixkrát stěhovala, tak to vůbec
nevim.
04.396
2513:2521
JV: když se to zlomilo. hm vzpomínáte si na první návštěvy těsně po
okupaci? po konci války? na tu situaci, na tu atmosféru, euforie
ňáká, nejen na ulicích, ale i třeba během toho sledování filmu?
MM: no tak všichni, všichni tehdy sme čekali, protože to, ty německý
filmy skončily, český prostě za celou tu dobu nic nebylo, no tak sme
čekali všichni, no a napřed sem přišly ty anglický filmy, všechno,
jo, no tak to sme, to sme byli nadšení tím, dojatí, to bylo něco
úplně jinýho.
04.396
128:143
LS: dobře, to uplně stačí, teď bych se vás zeptal, kdy pro vás
skončilo pravidelné navštěvování kina.
JN: kdy skončilo? (..) no to sem...
LS: zkuste tak přibližně tipnout rok.
JN: no to, to bylo snad v pětaštyrycátým roce.
LS: v pětaštyrycátým rocem, potom už jste...
JN: pak už sem neměl žádný zájem ani čas, jo.
LS: hm, hm.
JN: chodil sem do kina, já jenom čím dál to bylo míň, jo,
04.396
1694:1706
LS: hm a potom těsně po roce štyrycet pět po osvobození, vzpomínáte
si na atmosféru v těch kinech, nebo na vaše zážitky první po tom
osvobození.
JN: no tak snažili sme se, pamatuju si, že sme se snažili, abysme
sehnali nějaký filmy ty ty novější třeba z války a no tak stávalo se
třeba, že třeba tam někdo vystoupil a řekl k tomu, jo, em em k tomu
průběhu konce tý války a podobně a že jako tam bo- bojovali třeba
naši letci a nějaký takový...
LS: jo.
JN: zmínky, to byly spíš takový dobrovolný vystoupení
03.395
220:227
JV: do kolika let ste chodila tak pravidelně do kina, vzpomenete
si?
ŽH: no v tom v tady v Brně už bohužel ne, jedině tam
JV: a em
ŽH: v tom Zlíně, tam sme chodili (.) jednou týdně určitě
03.395
1101:1106
ŽH: třeba v tom Zlíně, a to sem si vybírala české filmy naše,
nedušínskou ((Antonie Nedošinská))
JV: české filmy.
ŽH: Ferbasovou ((Věra Ferbasová)), ty známý herce.
03.395
1116:1123
ŽH: to mě zaujalo, že vy máte jenom takovej ňákej úsek ee pro vás je
důležitej a já sem vlastně v tom období moc do toho kina nechodila,
protože v tom Zlíně, pokud sem chodila do té školy, tak na to nebyl
čas
JV: mhm
ŽH: jedině v n- v [sobotu] anebo v neděli.
03.395
1329:1363
JV: stejný plat jako váš otec, á tam ste třeba už jakoby [chodila?
víckrát? no]
ŽH: [tam s- tam s- chodila do kina ano]
JV: a chodila ste třeba i častěji, [nebo teda ee em]
ŽH: [no jenom jenom] jednou týdně, protože když byla škola, tak s na
to absolutně nezbyl čas, a to se dělávalo i v sobotu
JV: takže už to jakoby ta situace se změnila, že prostředky ste teď
měla, [ale neměla ste zase čas].
ŽH: [měla, ale] ne zase, zas nebyl čas a a vybírala sem si výhradně
české filmy. výhradně ne, protože si vzpomínám, že byly ňáký ty
hudební filmy
JV: mhm
ŽH: soňa hemin ((Sonja Henie)) bruslení a ta diane durbinová
((Deanna Durbin)) nebo jak se menovala, já to ne- nevím [už sem]
XX: [a za války] marika rik ((Marika Rökk))
ŽH: marika reková ((Marika Rökk)), no
XX: Žena mých snů
ŽH: to byly filmy, tak to ano, tam už sem chodila určitě jednou
týdně.
JV: mhm a třeba šla ste i v to už teda v tom Zlíně i víckrát na
jeden film, kterej se vám velmi líbil, [ne ne ne ne]
ŽH: [to ne to ne], tak zase sem zaujatá nebyla.
03.395
1388:1419
tehdy už potom v té době, když sem byla starší, tak mě
ovlivňovaly filmy a chodila sem taky ee na to, co by mě asi
zajímalo, podle těch herců, a i podle národnosti, jak tady pán
vzpomínal na tu mariku rekovou ((Marika Rökk)) nebo tak, tak to už
jo.
JV: takže vás tam em zaujalo em na těch filmech em
ŽH: děj
JV: to téma
ŽH: ano téma
JV: mhm (.) a co se týče týče třeba žánru, tak e-e spíš jakoby ňáký
dramata nebo r- e romance ee nebo spíš jako hudební ee filmy,
komedie, [veselohry]
ŽH: [hudební] a komedie, a i tady ta tragedie, řikám, no to různě.
JV: takže ste nebyla třeba em vyloženě ňak em zaměřená na [jeden
žánr]
ŽH: [na ňákej] určitej ne
JV: ne ne ne spíš to bylo o tom tématu
ŽH: ano všeobecně. do dne- dodnes nemusím vidět americký filmy
JV: mhm
ŽH: e takový ty drsný, ňáký
03.395
1461:1490
JV: a ještě teda ňáké ty další druhy zábavy, jak ste se vlastně
třeba bavila, když ste byla em v tom věku
ŽH: v tom Zlíně v tom Zlíně ee potom ee jezdili tam ee teda v těch
Otrokovicích, jezdila tam ee, zpěváci tady z brněnské opery
JV: mhm
ŽH: nebo si pamatuju Alexandrovci ve Zlíně, to byl [to byla]
JV: [(to byli)]
ŽH: senzace
JV: jo
ŽH: Alexandrovci, to bylo něco, no ee Gustav Brom, Zlín.
JV: takže
ŽH: protože to je
JV: povídejte, já sem vás nechtěl přerušit, jestli ste něco chtěla
říct
ŽH: že to bylo, no různě no em na koncerty, s mým chlapcem, to byl
ee kterej pak se stal mým manželem, on hrál na hudební nástroje,
hrál v kapele takže, zpívat sme jezdili se svazákama, bohužel v té
době sme museli být taky tak, ale že sme ee milovali zpěv a zpívali
sme, tak sme s těma souborama jezdili taky