Citát

LS: a em, eště sem se chtěl něco s tím a to v kterém kině to bylo,
co ste říkal tady to to si nevzpomínáte.

JN: co?

LS: tady ty povinné projekce těch...

JN: skala ((Scala))

LS: ve skale ((Scala))?

JN: ve skale ((Scala)) určitě a mám dojem, že eště někde ale ve
skale ((Scala)) to bylo určitě a mám dojem, že že dvakrát sme byli
ve skale ((Scala)).

LS: mhm.

JN: ale si si nepamatuju, no nebylo to častěji, no anebo dyš ten
<Hugo Tuskány> tak to s- to von tam nikdo nechtěl jít, bylo
nařízení, že kolikrát nás tam musí, bylo to v neděli, jo a kolik
musí bejt a a to sem měl průšvih málem s tím, protože em em vybrali
nás, já sem byl vybranej kvůl- kvůli nějakýmu vyrušování nebo co a
já sem se ňák vzpouzel a a pak sem prohlásil tak dobře, dyš tam
musim, tak tam pudu a on em se zarazil strašně si pamatuju a říká,
ne, vy tam dete dobrovolně.

JN: to sme em sem tam něco ňákej dětskej film, jo, ten první to to
si určitě pamatuju teda toho polního maršálka ((C. a k. polní
maršálek)), jo.

LS: hm.

JN: to to byla ohromná, to byl první ozvučenej film to to víte
s Burianem ((Vlasta Burian)) a pak em a ten my sme toho třídního
nahoru tak byl to byl velice tolerantní chlap, my sme mohli jít s
povolením kantora, jo, takže.

LS: do toho kina?

JN: do kina vůbec jako, abysme si a poněvač protože to narušuje naší
výchovu třeba, jo, ale tak s povolením ((smích))

LS: no ale byl byl ten film přístupný vůbec mládeži? céká polní
maršálek ((C. a k. polní maršálek))?

JN: to já nevím ale...

LS: nebo v kolik se promítal vlastně?

JN: večír normálně.

Ls: že tam vlastně malé děti ani po té devatenácté...

JN: ne, to tam nešli, voni ne, to voni ne.

LS: tak jak ste sem tam dostal?

JN: to už já sem no no to ten maršálek ((C. a k. polní maršálek)),
no tak to to už bylo to mi bylo rozhodně dvanáct asi.

LS: jo jo.

JN: já sem tady byl do štrnácti, skoro do patnácti let, ve škole, em
sem em pak sem šel do do Brna no.

JN: to em samozřejmě že s-, no Voskovec s Werichem ((Jiří Voskovec a
Jan Werich)), to to sme se snažili na to jít a pamatuju si, že nám
nám třeba nedoporučovali, to to bylo ještě předtím vlastně někerý
kantoři to nedoporučovali, abysme na to necho- abysme na to nešli
nebo tak, no to bylo tak jako když nám řekli, na kerej film máme jít
no.

LS: a čím to zdůvodnili třeba že tam nemáte jít?

JN: no že to je em že to je neni pro mládež ta výchova a tak, no.

LS: to ne, hm, a v tom kině potkával ste tam svoje známé? v
hledišti?

JN: no em s- svoje kluky známý, ze školy, sem tam.

LS: hm a potom dyš třeba skončil ten film, tak povídali ste si spolu
o tom o tom filmu?

JN: no ( ) ve škole hlavně se...

LČ: a jak často ste em nebo vlastně s kým ste chodila, v těch
Židenicích ještě do kina.

IK: no tak jako malou mě tam vodili naši, že,

LČ: a chodili s vámi, nebo

IK: ano, otec, otec třeba ani při em se tam sešel s bratry a sestrami a
něco dělali, že, a já sem se tam dívala.

LČ: a jaký byl vlastně názor rodičů na film a na kina.

IK: no naši chodili taky, velcí byli kinaři, protože to byly americký
filmy, italský, německý, že, za protektorátu byly německý filmy.

LČ: takže podporovali spíš to chození do kina.

IK: jo, no my sme chodili do kina, do divadla, do všeho. kulturně se
žilo.

IK: z gymplu, no s rodiči sem poměrně moc nechodila, snad, no, ne,
většinou se spolužačkama, že jo, nebo...

LČ: a em třeba s, že byste, s rodičemi byste pak chodila víc spíš do
těch kin v Židenicích, a se spolužáky ve městě nebo tam by ten rozdíl
nebyl.

IK: ne, to rodiče se mnou většinou nechodili,

LČ: pak už nechodili.

LČ: a třeba s rodiči ste se pak i taky takle bavili nebo jenom s [těma]

IK: [jo, jo.]

LS: ehm ehm a em jaký byl váš názor rodičů na kino?

JN: no em já sem otce neměl, teda už, jo, vod toho třiatřicátýho
roku, no matka ta mně nebránila v ničem, protože viděla, že to
stejně neni nic platný a to byla venkovská žena, mírná a teda
snažila se mě chudák vychovávat v katolický víře a nepovedlo se jí
to to...

JN: já sem chodil taky do divadla sem tam moc k-

LS: hm hm.

JN: moc kluků nechodilo, no tady bylo to divadlo, kerý je dneska
Mahenovo, to bylo víceméně německý divadlo, to voni nem- naši herci
ho neměli moc rádi a pak bylo starý divadlo ((divadlo Na hradbách))
tam jak je ten Bílej dům, jak se řiká u toho kostela, tam bylo malý
divadlo, tam padla bomba na něj, to spadlo uplně, tam sme chodívali,
to bylo naše starý český divadlo, tam sme chodívali hodně, z- teda
hodně, no, víckrát tam hráli ňáký operety a pamatuju si, dokud ještě
nebyla válka s Ruskem, tak tam bylo vod ( ) ale bezvadná ale
bezvadná taková trilogie srandy, jo tak člověk to posuzoval, že <jak
je to tam krásný> (..) ale von (co doved udělat, to von si) člověk
myslel, že to dělá jenom srandu, ale vono to bylo pravdivý,
pravdivý, jo.

LS: no a třeba ještě nějaké další zábavy kromě toho kina a divadla?

JN: no na fotbal sme chodili.

LS: mhm, takže sport.

JN: jo, na fotbal, já pamatuju dokonce jak hrál eh Bican ((Josef
Bican)) tady, v Židenicích, čoveče, to bylo zázračný.

LS: <jo>

JN: on byl už byl trochu při těle, von tenkrát von byl rychlej a von
dostal tu přihrávku a von se na patě votočil a a pic brankář měl co
dělat (a nemoh to chytit) von za eh za celé za za to za to údobí,
jak se za toho půl roku si pamatuju, že jednou ve stati- sta-
statiskách statistikách bylo, že střílel za Slávii dvanáct
jedenáctek, jo, a dal dvanáct gólů jo <to von> prostě to bylo
nechytatelný co von doved.

LS: a ještě něco dalšího, kromě teda toho fotbalu, toho divadla...

JN: no já sem...

LS: v tom volném čase?

JN: taky bejval em tam jak je Výstaviště, tam bejvala Bauerova
rampa, tam byli cyklisti tam jezdili a (..) em em kam sme to sakra
eště chodívali.

LS: a dával ste přednost tady těmto, co ste menoval třeba tomu
sportu, tomu divadlu, přednost před tim kinem?

JN: ono to nebylo tak častý s tim sportem, vite, to (..)

LS: takže která...

JN: my sme tam chodili rádi, no, zase, ( ).

LS: mhm.

JN: no na ( ) tam sme jezdili na kole a pla- plavali sme s