Citát

LG: tak to netuším. (..) a e kromě těch veseloher jaké filmy ste měl
eště rád?

JB: no tak měl sem rád ty francouzský filmy s tem gabénem ((Jean
Gabin)) jo,

LG: mhm

JB: von hrál dycky no takový ňáký dělníky anebo takový. já kdybych
já sem se na to měl připravit a napsat si ty ty ména tech herců, já
doma si vzpomenu potom na všechno ale teďka momentálně ne.

LG: a co podle...

JB: Kráska a zvíře třeba bylo ten francouzské film, jo. (..)

anebo byly takový všelijaký pod Špilberkem, tam byl takové
obrovské dřevěné, no to taky nevíte, no to tam byl to bylo obrovský,
tam po válce vystupovali hodně ty Alexandrovci, jo

LG: jo?

JB: no tam, já sem na to strašně rád chodil, to bylo narvaný, to
bylo takový nadšení, no když voni přijeli a zpívali, jo, tak tam sem
na to chodíval, tam právě byly no všelijaký no takový ty cirkusy a
takové ty kolotoče a takový. a to bylo to bylo takový jako chodící
schody ste vyjela a teď ste šla a tam byl takovej čtverec tam fókal
vítr strašně, a dole stáli lidi a dívali se, a když tam na ty schody
vyšla nějaká ženská, tak to bylo jéžišmarja, prže vona musela to
vedlo a na ten čtverec kde fókal vítr, a to jí zvedlo sukni. tak to
bylo dycky ohromný nadšení. ((smích)) nejenom kino, ale bylo
takových věcí, do lázní sme chodili, no. se koupat.

JV: ehm em a takže nevíte tak asi do kdy ste chodil pravidelně.

ZP: do toho pětaštyrycátýho roku. od pětaštyrycátýho roku už se to
em ta společnost se rozrůz- už zase byly jiný zájmy, jo, vim, že
teda třeba na škole, ale to bylo na všech gymnáziích, na všech
středních školách se zakládaly takový spolky studentů,

a
už sou teda do kina už pak to nebylo tak často, ale chodili sme dál
do biografu, snad jednou až dvakrát za štrnáct dní.

JV: ehm, dobře.

ZP: po válce.

JV: po válce.

ZP: to sme byli dost nadržení, protože z té první republiky sme
znali americký a západní em filmy, co tady, pak během války se jenom
promítaly německý a naše filmy, žádný si nevzpomínám, že by tady byl
nějakej jinej film kromě těhletěch dvou ani no francouzský vůbec ne,
jak říkám, jenom německý a naše filmy byly. tak sme byli dost tak
nadržený, přišly, po té válce, přišly americký filmy em takový ty
filmy, kerý propagovaly teda účast ve válce Američanů, že, to bylo
těch sedum salivenů ((Pět Sullivanů)) co sem vzpomínal, který je tam
napsaný, Bílé útesy doverské a já nevím takový prostě em filmy,
který propagovaly prostě aby lidi šli do války nebo aby byli šli do
armády.

JV: ehm, a jak to na vás působilo ten film, těch sedum salivenů
((Pět Sullivanů))?

ZP: ohromně.

JV: ono to bylo teda pět salivenů ((Pět Sullivanů)), se to menovalo.

ZP: pět?

JV: pět, ano.

ZP: vidíte, já sem myslel, že sedum. pět salivenů ((Pět Sullivanů)).
to byl to velmi jaksi em em takovej em silnej film, kde tam matka
ztratí všech těch pět salivenů ((Sullivan)), nakonec i bylo vidět,
jak všichni vodcházejí jako do nebe. tak pět salivenů ((Pět
Sullivanů)), promiňte, <já sem myslel že sedum>.

JV: oni myslim že i měli sestru, právě a tak...

ZP: to už si nevzpomínám, přesně na ten děj si už nevzpomínám.

JV: to jo, no. eh takže ten film vlastně na vás působil em kvůli
tomu, že ste taky zažil...

ZP: no, působil jaksi optimisti- i když byl smutnej, jo, tak působil
tak optimisticky, že sme viděli, že sou lidi, kteří dou za dobrou
věc aj dyš maj nasazet život.

pak už po
pětaštyrycátým roce sem chodil se slečnou, že, to už sem byl
dospělejší.

pak nás tam zaujaly, to sem tam
taky psal, že semka přišly sovětský filmy, že toho ejznštějna
((Ejzenštějn)) ten em jak se to meno- no...

JV: Křižník Potěmkin.

ZP: Křižník Potěmkin. to vidim dodneška vidím, jak ten kočárek tam
jede po těch schodech v té Oděse.

JV: ehm. a proč to na vás takhle působilo ten film?

ZP: to byly silný filmy. to bych řekl, to nebyla, myslím že to bylo
dost profe- po profesionální stránce prove- a po technické stránce,
ale po té technické stránce, to bylo už po válce, jo, po té
technické stránce to už to nedosahovalo těch kvalit těch amerických
filmů, to byl rozdíl. ty sovětský filmy byly po té technické stránce
jako horší. ale po em ta náplň byla ohromná, vim, že nás to teda
zaujalo. to s- Ivan Hrozný třeba...

JV: hm.

ZP: nevim vod koho to je, kdo to zfilmoval.

JV: em ježiš teďka, to bych měla vědět...

ZP: to nevadí, vidím, jak na něho tam sypou ty zlaťáky jo, dyš to
toho svýho syna jak pak nechá zavraždit, to nás jaksi zaujalo. byly
silný filmy. to nebyly takový filmy, z kterejch byste šla, votřepala
byste se a už by se nevědělo co se tam hrálo. to byly filmy, vo
kterejch se uvažovalo, kdy se vzpomínalo na to, že to v člověkovi
něco zanechalo.

JV: ehm.

ZP: a myslíte, že třeba ten em spíš ten děj vás zaujal, nebo teda...

ZP: děj. děj. em, tak to technický provedení nebo režii sme
nedokázali tehdá nijak ocenit, to sme tomu moc nerozuměli.

JV: dobře. a vzpomenete si na svoji první návštěvu kina po
osvobození?

ZP: snad to byl ten ( ) ne. to si nevzpomenu, kerej první film.
ale vim, že to byli teda ty saloveni ((Pět Sullivanů)), Bílé útesy
doverské, em a ty z těch sovětskejch filmů teda ten Ejzenštějn, ten
Křižník Potěmkin, ještě tam byl ně- nějakej Něvský něco bylo, to už
si nevzpomenu.

JV: Alexandr Něvský.

ZP: jak?

JV: Alexandr Něvský.

ZP: Alexandr Něvský, to bylo myslim něco vod něho film.

JV: a eště bych se zeptala, jestli byla nějaká zvláštní atmosféra po
tom konci války v kině?

ZP: ohromná. em vůbec to nadšení po válce, to už taky si vůbec
nedovedete představit, ta svoboda, která zase se nám vobnovila, to
byla to bylo ohromný nadšení vůbec mezi lidem, nejenom teda v tom
filmu, em to byl ohromná to si vzpomínám, vzpomínám si teda, to bylo
nějaký představení bylo v tom kinu em Studio v tom Kinu Art, jak sme
tam šli všichni, nevim teda jakej film už se tam promítal, to byla
em mladí, staří všichni tam šli s ohromným nadšením...

JV: a třeba taky nějaké hlasité projevy u toho filmu byly, nebo...

ZP: ne. ne, ne.

a (.) potom když byly filmy jak český tak německý,
který byly (.) přístupný dětem (.) tak (.) tam sem chodila (.) a
nejvíc sem chodila do kina e na Bratislavské, tam bylo kino to se
menovalo tenkrát Oranio ((Orania)) (..) a tak tam bylo t- byl to (.)
roh Körnerové a roh Bratislavské (..) a teď je tam e to divadýlko
Radost pro děti

LG: mhm

RM: to v těch místech (...) [a potom]

LG: [a]

RM: hodně teda eště sme chodili do (.) e kino Radio, to bylo na (.)
na (.) Cejlu (.) na Cejlu naproti věznici (.) bejvalé (.) a teď je
tam nějakej ten (.) skvoš ((squash)) nebo něco takovýho se tam (.)
je to taková samostatná budova

LG: mhm

RM: před plynárnou vlastně (.) a do Lido bia ((Lido bio)) na
Marxovou (.) (dnes) (.) potom to byla Lípa (.) po válce

LG: (...) a e jak často ste teda (.) v (.) do těch deseti let (.) [
(tak) chodila do kina]?

RM: [no tak] (.) to nevím jak často jako do desíti let, no ale (.)
chodili sme do kina ale (.) protože to sem byla děcko (..) takže to
(.) vám neřeknu jak často (..) ale jak něco bylo tak sme tam šli no
a ee jako z těch dětských let z těch dětských let si nevzpomínám na
všecko (.) já <si hrozně moc pamatuju> že sme byli (.) na
Pepině rejhal- e Rajholcové nebo Rejholcové ((Pepina Rejholcová))

LG: mhm

RM: se to menovalo (.)

já si pamatuju potom
už až po té válce (.) jak sme chodily s děvčatama už do těch kin
nebo tak nějak tak to už jo (.)