Citát

MD: ne, my sme měli, promítačku? počkejte, kdo měl promítačku (.)
myslím že, ne, to byl, to až sestra se vdala, tak švagr, měl
promítačku. protože vím že, že filmoval, když ee když měl promoci
kluk a to. a nás ještě když, když jako děti byly malý tak, třeba na
náměstí, když byly, tam, plno holubů a takový, tak to, ale jinak ne,
jinak sme doma neměli.

LČ: ani u někoho jiného ste se ne- nebyla koukat na filmy doma.

MD: ne, ne.

LČ: a teďka [vlastně]

MD: [dyť já] řikám, já říkám švagr, prot- pardon. né švagr, ((směje
se)) ale můj, můj, dyť můj dělal v tým

((rozhovor na jednu minutu přerušen telefonním hovorem))

MD: já sem si vzpomněla, že můj dělal, můj dělal v tým. oni dělali
právě promítačky, jo, a tak [měl doma]

LČ: [váš manžel]

MD: jo ((směje se)) tak měl doma jeden čas to a právě ty děti, děti
jak byly to tak je nás filmoval, já sem šla na procházku třeba, jo,
tak nás filmoval a [potom nám to]

LČ: [ale to bylo asi až po] válce ste říkala.

MD: no to bylo po válce to bylo, ale před válkou ne, před válkou
žádné.

EF: první moje návštěva kina mně byly čtyři roky, protože to sme
bydleli eště, bydleli ještě na venkově. a ( ) já sem se
narodila původně v Kounicích ((Dolní Kounice)). to bylo malé
městečko, že, a to byly ty pojízdné kina. no a moji rodiče, protože
na to kino chtěli jít, že, to byl zázrak, když něco takového přišlo
za první republiky. no tak mě vzali na záda holt a já šla s nima,
takže... a byly to němé filmy tehdy, že. tak já si akorát pamatuju,
maminka mně potom řikala, první ten film se menoval Sklenice vody. a
to vím, že takovej hézkej s fouskama, že podal takové hezké ženě
sklenici vody, ale o co šlo, to teda sem nevěděla, ale tu Sklenici
vody, ta se mně zafixovala nějak do paměti. tak to byl můj první
film.

LR: dobře a vzpomínáte si teda na to cestovní kino, aspoň třeba na
ty návštěvy, co (vlastně) probíhalo?

EF: no, cestovní kino, to přijelo do městečka a tam si prostě
udělali ten ( ), že mhm všelijak no a mhm byli sme tam pod
stanem, někdy i bez stanu, že ale voni pak měli i stan později,
protože abysme nezmokli, kdyby pršelo, že. no. tak se tam všechno
vybalilo, židle tam byly poskládaný, my děcka někdy sme seděli na
pytlech na zemi, ((směje se)) (vite,) zvrácený úplně hlavy, tam nás
rodiče dali, ale mhm to nás brali s sebou, protože neměli nás kam
dát, že, a chtěli to vidět, no mhm takovej zázrak velikej, že. no a
(bylo) to němý, jo, bylo to takový poskakování všelijaký. no ale
bylo to kino.

LR: mhm.

EF: tak to asi tak. to je taková vzpomínka.

LR: mhm, dobře. a ještě taková spíš možná, uvidíme, jestli ste to
zažila, spíš možná taková kuriozita, jesi ste někdy byla přítomna
promítání filmu v domácnosti? v té době do roku devatenáct set
čtyřicet pět.

EF: ne.

LR: ne.

EF: ne, ne, ne.

a takový, tak ty ře- ty e to nazývali
<kistňou, kistňou, brněnsky> že tam ee že ta budova byla jenom vidět
zeď a vchod a pokladna, byla zvenku, a když ty ee a prostě vchod (.)
e dvojitý dveře, na (rozměr) takový
LČ: [mhm]
AM: [asi] ve velikosti kdyby tam vjelo auto, no a bylo to, a ta celá
budova mně připadala trošku spuštěná,
LČ: mhm
AM: a plátno, a tak dále, no a někdy to ee taky poruchy byly, to si
pamatuju, (.) ee při tom [promítání]
LČ: [aha]
AM: (.) a tak dále, no ale my děti sme všechno dobře prožívaly,

LČ: a ve srovnání s tím druhým kinem, v tom [starém městě]
AM: [no samozřejmě] e to bylo, jistě nepřirovnatelný, taková s- tam
byl takový (.) pocit, já (nevím) jako <kdyby to udělali z ňákého
skladiště, nebo> prostě takový (.)e ee no, nám to bylo ale e (.)
úplně jedno,
LČ: a
AM: <hlavně že tam byly filmy>

LČ: takže, vás zajímalo to prostředí, jak to tam vypadá nebo...

MD: no tak to, tak, zajímalo, no prostě, to víte že když přídete
někam a em nelíbí se vám to, tak už tam víckrát nejdete.

LČ: a co se vám, líbilo se vám to, jak je to tam jako interiérově
vybavené?

MD: tak, celkově, celkově že to tam bylo hezký a takový hezký
prostředí.

už taky to, že sme se do těch Kounic
((Dolní Kounice)) museli jít, tam potom bylo kino ((kino Sokol)),
normální, tam udělali z bývalé hospody jako nějaký sál takový malý a
dali tam ty židle, takže pak už tam bylo kino,

EF: protože to byla taková ehm taková cvičebna jako hm tělocvična
nějaká, protože se tam cvičívalo, a pak se tam daly židle, jo, a...
mám trojklaný nerv a mě zlobí ((směje se)). takže ee se tam prostě
nastrkaly židle na tu sobotu neděli.

LR: a takže tam to fungovalo tak, že se tam vlastně ty židle jenom
nanosily, [že to jako nefungovalo ( )].

EF: [ano, nanosily a pak se odnosily], ano, ano.

LR: aha a ty židle, ty už tam byly, když ste přišli?

EF: nó, to [už tam] bylo, nó, to už tam bylo.

LR: [(jo, to už)], ((směje se)) (to už bylo připravený).

EF: ee to už tam bylo ano. to, to dělali obyčejně nějací chlapci,
víte, ještě školou povinní. tak tam chodili pomáhat a narovnali to
tam a zas to potom vodrovnali, no. to byly takový akce.

LR: mhm. a byl nějaký důvod, proč ste chodila zrovna... nebo proč
byl, proč bylo oblíbené zrovna to kino, ten Besední dům?

EF: no, jednak bylo blízko.

N1: vysoký, prostornější.

EF: prostornější, ano, ano. bylo vysoký, nebylo to takový em takový
malý jenom a udušený, jo? už to bylo vopravdu a bylo to ty židle už
nebyly (rovno), ale bylo to...

N1: až pozdějš.

EF: až pozdějš.

N1: (napřed) bylo vpředu jenom. Besední dům ten sál byl vpředu a pak
v té aj dole [( )].

EF: [aha] a potom to předali dolů, jo, jo, jo, jo. vidiš to já sem
(se)...

N1: ( ).

EF: jó, to sme pak chodili dólu a tam to bylo teprve tak ee eh po-
postupně.

N1: tam bylo pak široký plátno už.