Citát
01.393
275:325
LČ: a jaký byl vlastně postoj školy k filmu a ke kinu, jestli se
vyjadřovali učitelé o filmu [nebo ke kinu]
MD: [já sem, já sem] neřik- neslyšela nic, že by, že by nám
zakazovali, že bysme nechodili do kina.
LČ: ani, alé, ale zase asi jinak ani nezmiňovali jako pozitivně,
taky ne?
MD: no tak to né, to ne. tak víte, to bylo tak ee my sme byli zvyklí
třeba v neděli muselo se jít do kostela, že, to se muselo jít do
kostela, že, v kostele, po kostele byla taková ee tam nás učili
třeba písničky na koledy na Vánoce a takový, že, to teda musel a v
to musel se to muselo jít. no a potom teda vodpoledně to žádnej
neřekl, nesmíte jít někam do kina nebo, nám nikdo nezakazoval.
LČ: a byl film v tomhletom dětském věku, byl pro vás důležitý? a
pokud ano, tak jestli se to nějak projevovalo na vašem chování, na
zvycích, hrách nebo rozhovorech s kamarády.
MD: tak já si myslím, že to mělo takovej vliv. my sme teda, já bych
vám řekla, my sme byli prostě, já nevím, že nám to nikdo, že by nám
někdo třeba říkal, musíš tak to, to sme automaticky prostě. když sme
viděli vod nás někoho jít, pozdravili. když sme prostě si hráli, tak
to nebylo žádný, že bysme si nadávali nebo tak prostě, jo, protože
tam byl velkej dvůr, tam sme si mohli hrát. někdy bylo taky, že
třeba na nás zakřičeli, nekřičte tolik nebo, jó, ale že bysme nějak
něco dělali nějaký takový prostě lumpárny, jak dneska dělaj, to teda
ne.
LČ: a to kino vás v tomhlectom nějak ov-
MD: a to si myslím právě, že to kino, to byly většinou takový,
takový veselohry a takový prostě jak totok tak...
LČ: a přímo třeba em třeba ste jako neměli ňáké herce, herečky,
který byste si jako oblibovali a napodobovali [nebo tak přímo].
MD: [a tak to, to, tak] to snad to si ((směje se)) <to si
nepamatuju>
LČ: ani že byste si třeba hráli podle nějakého filmu, nějakou hru
nebo...
MD: né, tak, tak to né, tak to byly takový hry, tak třeba na
schovávanou a anebo takový tanečky prostě a takový a to...
LČ: a třeba filmové písničky tak to vlastně když ste
MD: no tak ty písničky no, tak to nebylo, tak tam žádný. to si
nepamatuju, že by...
01.393
466:472
MD: ((směje se)) no ale, no tak to třeba tam na to Starý Brno, tam
sme chodili, no to bylo takový, no tak bylo to pro děcka třeba, že,
takže tam bylo těch děcek fůra, že, no tak tos tomu sme říkali, že
to je blechárna, že. ((směje se)) to bylo takový, nó, tak jako děcka
sme si toho, jakó, moc neprohlíželi nebo tak, že. no ale pak když už
člověk byl jako starší, tak už se díval, jestli, nó jak je to tady
vypadá hezky, je to tady, em no tady by se dalo. ((směje se))
01.393
554:559
LČ: ale vlastně když ste, když ste chodila jako děti, tak to ste
říkala...
MD: no tak to byly, to byly většinou, to bylo většinou, říkám pro
děti takový ty, tý, takže to sme šli, to sme šli prostě, že sme šli
do [kina].
03.388
284:289
tak víte, to bylo tak ee my sme byli zvyklí
třeba v neděli muselo se jít do kostela, že, to se muselo jít do
kostela, že, v kostele, po kostele byla taková ee tam nás učili
třeba písničky na koledy na Vánoce a takový, že, to teda musel a v
to musel se to muselo jít. no a potom teda vodpoledně to žádnej
neřekl, nesmíte jít někam do kina nebo, nám nikdo nezakazoval.
02.387
133:139
LČ: a s kým ste v tomhle období do toho kina [chodila]?
LT: [no tak ee] s otcem hlavně s otcem, no a taky potom s kamarádama
LČ: ze školy?
LT: ze školy, no.
02.387
165:183
LČ: a ee jaký byl postoj školy? k filmu a ke kinům? vyjadřovala se
škola nebo [učitelé]?
LT: [to se] nedá říct, to si nevzpomínám, že by jako škola (.) byly
některý povinný filmy, že? nebo se chodilo se školou tak (
)
LČ: chodili ste se školou ee a do kterých kin (.) ste chodili?
LT: no zase v nejbližším okolí, aby to bylo bez dopravy.
LČ: a vzpomenete si, na jaké filmy ste se školou [chodili]
LT: [to né]
LČ: to ne?
LT: to je, vite, to je (..) už takových (..) sedumdesát let (..) to
jako (.) tak do detailu ne.
02.387
945:1029
LČ: a ee třeba ještě bych se vrátila k tomu, když se chodilo s tou
ee s tou školou, tak byste si vzpomněla [jak t-]
LT: [na co?]
LČ: se školou, když ste chodili do kina (.) tak jak to bylo vlastně
organizované? jestli se chodilo při vyučování nebo po vyučování
nebo...
LT: mimo ee mimo vyučování.
LČ: a to bylo těsně po škole nebo ( )
LT: ne ne to bylo (.) prostě takhle za vyučováním.
LČ: za vyučováním (takže) dopoledne třeba?
LT: ano
LČ: a ty filmy byly třeba nějakým způsobem jako vybírané, že to byly
nějaké výchovné filmy nebo to byly obvykle ee normální běžné kin-
LT: to byly nějaký filmy, který škola vybrala a to si taky už
nevzpomenu.
LČ: a byly to teda hrané filmy nebo...
LT: ano
LČ: nějaké dokumentární, to ne?
LT: a strašně sem to neměla ráda.
LČ: ani protože ee ani když to bylo jakoby za vyučováním?
LT: ne ne ne, protože mně vždycky vadilo ty štrůdly a to čekání
společný a toto. ještě teď si jde po mně mráz, když si na to
vzpomínám.
LČ: takže to vlastně už nebylo tak příjemné jako jít do kina sama
[vlastně?]
LT: [ne]
LČ: a ee chodilo vás teda víc tříd počítám dohromady, ne? několik
tříd najednou?
LT: víte to nevím (.) to nevím (.) to jako já sem tak nesledovala
LČ: dobře.
LT: akorát nějaký to pošťuchování a že ( ) prostě nepříjemný
LČ: takže ty děti vlastně na tech školních představeních se chovaly
jinak než...
LT: no byly podstatně hlučnější.
LČ: (hlučnější)
LT: zdaleka teda né jako dnešní děti, to teda ne, ale (.) byly
hlučnější, to vždycky jak když je dav někde, že.
LČ: ale když se když ste chodili s dětma ee do těch Židenic sami,
tak ste zas tak hluční nebyli, to se lišilo?
LT: ne ne, my sme byli jako děti hodně ukázněný (..) protože vždycky
tam byl někdo z dospělých ze sousedů, známejch to už taky dělalo
hodně.
LČ: kdežto ten <učitel ten t- ten> nevadil.
LT: no tak to to se ztratilo (.) <v tom davu>
LČ: (.) a e jako děti ste třeba si vybírali i kde si v kině sednete?
jako ee kde přímo budete sedět?
LT: no se školou ano, to byla vždycky rvačka, to si vzpomínám doteď
(.) no jinak byly číslovaný sedadla.
LČ: a to bylo nějak třeba cenově odliš- ee odlišené (.) ty ee jakoby
ty sedadla (.) kde se sedělo, jestli to stálo někde víc nebo míň?
LT: no to se třeba řeklo pá- pět řad jo? a těch pět řad třída třída
obsadila.
02.387
275:284
LČ: a jaký byl vlastně postoj školy k filmu a ke kinu, jestli se
vyjadřovali učitelé o filmu [nebo ke kinu]
MD: [já sem, já sem] neřik- neslyšela nic, že by, že by nám
zakazovali, že bysme nechodili do kina.
LČ: ani, alé, ale zase asi jinak ani nezmiňovali jako pozitivně,
taky ne?
MD: no tak to né, to ne.
02.387
1179:1184
LČ: a myslela myslíte, že byste chtěla ještě něco dodat k tomu, o
čem sme se zatím bavily, o čem sme nemluvily? třeba jestli ste
chodili do kina se školou, se zeptám.
MD: tak se školou, se školou bych řekla to ne. to nevim, to že bysme
se školou ne.
01.386
225:226
MD: né, tak to né, s rodiči ne. ti na to neměli čas ani, bych řekla.
to nám radši dali tu korunu a my sme vždycky šli do toho kina.