Citát
02.384
351:357
LR: a jaký byl názor rodičů na film a na kino?
EF: no tak ti byli rádi, že taky někam vyšli, protože práce od
nevidim do nevidim. jak to bývalo na venkově, že, a takže pro ně to
bylo zážitek, když se do toho kina, oni nechodili pravidelně nebo
něco, to byla náhoda, když se dostali, když práce to dovolovala, že.
takže tak asi.
02.384
704:725
JG: a to to bylo, no to se, ne, to sou takový vzpomínky em ee a to
sme nebyli nikdo že by měl peníze, i když ten můj tatínek byl třeba
zubař, ale byl velmi brzo jako dostal rakovinu, jo, taky vám řeknu,
von byl v (norovi) z pěti dětí,
JV: hm
JG: a jeho tatínek vodjel do Ameriky za prací, dostal tuberkulózu,
hned ho poslali zpátky, že, a von že se dobře učil, a fakt si
řeknete tak jak to někdy je psaný, že ten farář a ten učitel, když
ten kluk se učil, von se dostal sem potom do semináře, jo, no a a
vystudoval nakonec medicínu. ale to jídlo a todle,
JV: nebylo to asi úplně [(zdravé)].
JG: [no a tak] měl teda rakovinu jícnu, a tak právě brzo zemřel, že.
takže u nás taky nebyly ňák taky peníze, u těch druhých taky ne, a a
přesto to drželo aj [dneska ještě,]
JV: [ste drželi pospolu.]
JG: pořád jako.
02.384
1328:1345
JG: protože zaprvé tatínek chodil pozdě domů,
JV: a maminka měla...
JG: a ta měla tolik lidí na starost, že to nepřicházelo v to...
JV: sourozenci [taky nechtěli.]
JG: [to by si] netroufli, já sem byla,
JV: hm
JG: a taky nebylo ani těch peněz, tak ste dostal pětikorunu, a
JV: a sourozenci teda taky nechtěli asi chodit s vámi.
JG: víte, jakmile už em s oni byli starší, tak oni měli svoje
kamoše,
02.384
1367:1377
tak to vám chci říct, že potom už em jo, ti
kluci drželi víc s klukama tam, [ta že ta sestra]
JV: [holky s holkama]
JG: no ta byla starší, že ale už už, no.
JV: hm
JG: no a já se proto říkám, že su nejhodnější tady, mě nevychovávali
jen rodiče, ale ještě sourozenci, víte?
02.384
843:848
MK: český filmy se hrály taky, ale ale to poslóchéte, potom sem měla
ty děti, tak sem taky neměla čas
LG: jo mhm
MK: chodit tolik do kina
02.384
965:996
LG: mhm, a když už sme u toho protektorátu, jak na vás působily ty
změny po roce devatenácet třicet devět?
MK: poslóchéte, co ste mohli dělat, co můžete dneska dělat
LG: no no nic
MK: nic a tenkrát taky ne
LG: no já nemyslím jakoby co ste dělala ale spíš jakoby prostě jak
to na vás působilo, co ste si na o tom myslela
MK: no j- jak to to na nás mohlo no pro moji rodinu to bylo dobry že
tatínek byl zase zaměstnán
LG: mhm
MK: a měl měl zase měsíční plat, jo, to bylo to jediný
LG: mhm
MK: že sme pak neměli takový starosti ee co bude a a jak a jaké je
obchod jaké výdělek je
LG: jo
MK: t- to je velké to ví každej obchodník jak to je je velké rozdíl
když máte měsíční plat nebo když žijete z jednyho dna na druhé
LG: mhm
MK: ten kdo má obchod, ten ví co to je