Citát
03.399
1271:1273
EF: nic si nevzpomínám už. akorát, že sem byla mladá a byly to
krásný léta. mhm. když byla ta válka, tak sme si ( ) my mladí prostě
našli, že jo, kousíček aspoň toho českýho.
02.398
738:771
LG: no teď mám už jenom jakoby poslední část těch otázek em které se
vztahují jakoby k tomu protektorátnímu období em jestli e si
vzpomíná- e nebo jakoby jestli si pamatujete kdy ste přestali
přestala chodit do kina? jakoby jaké byly třeba ty poslední návštěvy
před tím jestli si pamatujete na tu atmosféru [jak to bylo v Brně]?
JK: [no jistě tak] byla potom nastala [doba]
LG: [mhm]
JK: kdy Němci [nedovolili aby]
LG: [jo mhm]
JK: aby no- normálně člověk chodil (do) ( ) (ten se) spíš
nechal zavřít (.) to byla velmi velmi smutná a škaredá doba
LG: mhm
JK: kterou sem já prožila (.) nejenom já samozřejmě
LG: jo a em znala ste třeba někoho, kdo porušoval ten zákaz chození
do kin? nebo jak-
JK: to si nevzpomínám vzpomínám si jedině že sem (.) ž- že mě mám
měla sem nějaké známé a ti chtěli abych já měla z té doby aspoň něco
a tak mě v- vzali k sobě jako e jako učitelku a byla sem jako e
zahalená ( ) aby- abych aby se nevědělo jak vypadám ve [skutečnosti]
LG: [mhm]
JK: a (.) tak to se taky stalo že prostě ze strachu před těmi Němci
tak to člověk jako (.) chodil třeba do toho b- ale málokdy to už ta
doba potom přestala, to už se ne- nesmělo vůbec nic
01.397
2401:2411
LS: že ty kopie za toho protektorátu měly e jednak německé titulky a
pod tím ještě české.
SM: a tak to ano. tak to ano. to sem se taky s tím setkala.
LS: hm
SM: no ano určitě. teď sem si na to vš- na to vzpomněla. ano tak to
bylo tak, že to že to prostě voni zařídili, aby no aby (..) no a Němci,
když sem posílali německý filmy, no tak ee samozřejmě. no posílali,
vlastně už sme byli jejich součástí.
04.396
178:188
LG: mhm a potom po válce z- e chodila ste z- znova do těch kin?
JK: jo
LG: mhm a kdy ste tak nějak přestala chodit do kina?
JK: jaj tak to...
LG: to si nevzpomenete?
JK: ne to...
04.396
786:801
LG: mhm jo a vzpomenete si na první návštěvu kina po osvobození?
nebo jakoby když ste...
JK: to teda ne
LG: em-em, jo [(teď) tu mám mhm]
JK: [já ( )] já byla zavřená a ztratila sem rodiče, že? za války
LG: mhm
JK: tak takové věci mě [absolutně]
LG: [jo jasně]
JK: nezajímaly
04.396
820:846
JK: já vím jenom že prostě když když skončila válka
LG: mhm
JK: tak (.) část... já sem byla nemocná, já sem měla tuberkulózu
LG: mhm
JK: takže takové věci vlastně mě vůbec nezajímalo
LG: mhm
JK: vůbec ne
LG: jo [a]...
JK: [to] musíte vědět když to o čem co by mohlo zajímat mladého
člověka když když má těžkou tuberkulózu a a a tak co co by ho mohlo
zajímat?
LG: mhm (.) a ještě když se [teda]...
JK: [ten se] jedině zájem je výhradní zájem uzdravit se
LG: mhm
JK: pokud ee ho nezabili ty Němci, že?
04.396
114:119
EF: před, no em po roce osmdesát devět by se řeklo, protože to se
začalo byt pro nás finančně, jó a neúnosné. a taky se mi přestaly
líbit filmy. moc do toho cpali politiku. á potom ee ty filmy měly
příliš mnoho postelových takových těch scén a em zkrátka a dobře a
hodně se střílelo a všechno a to ee absolutně teda nevyhovovalo,
takže sme úplně přestali chodit do kina.
04.396
1187:1226
LR: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození a na jejich
atmosféru?
EF: ano. po osvobození jsem byla na sovětském filmu Bylo jedno
děvčátko. byl to nádhernej film, strášně smutnej, strašně smutnej.
to byla holčička, která přišla o rodiče o všechny a s babičkou
prostě cho- v tech mrazech a to všecko tak chodila pro vodu tam
kamsi a všechno, prostě ten život takovej eh e ve válce jak. ti Rusi
prožívali ten život ve válce. byl to krásnej film, ale strašně
smutnej a ta holčička hrála jak nejlepší snad hérečka. to sem
neviděla, to dítě, jak ta teda odvedla tu práci. to bylo. a ta
babička její. moc sem se tam naplakala, jo, ale to byl můj první
film a dodneška si ho pamatuju.
LR: mhm.
EF: jak to bylo krutý. v té válce.
LR: a pamatujete si teda po tom osvobození na přímo, změnily se
nějak reakce nebo chování těch diváků v těch kinech? [bylo to ňáké
jiné oproti té válce]?
EF: [no tehdy hned] po roce čtyřicet pět my sme chodili taky na
Stadion, že. na Stadioně dávali příro- jako v v v přírodě dávali
filmy. kde se ee kde byly reakce bylo nabito, tam byl to byl nabitej
stadion a bylo to taky něco jako z války a když prostě jako vítězili
Rusové, anebo já nevim, tak se tleskalo. to se tleskalo. tehdy bylo
velký...
N1: ( ).
EF: velký eh e eh, ano, takovej víte. prostě to bylo radost, že už
je po válce a všechno, prostě sme se radovali ze života.
LR: mhm.
EF: vopravdu. sem chodila na všecky možný brigády, všechno, protože
eh to už už byla válka pryč. a tak to bylo i na ty v tech kinech,
tam se reagovalo opravdu tleskáním, jo, když eh e byl ňákej úspěch,
jo. tam šlo, ty vojáci měli úspěch ňákej. takže to se tleskávalo.
04.396
244:266
tady v Brně až sem se vrátila, až sem měla v roce
padesát dva ee syna, takže sem potom moc kina nenavštěvovala, snad
až po těch ee roku (.) co já vim, šedesátym
JV: mhm
ŽH: sem tam do kina na tom sta- na Starém Brně bylo jedno kino, na
Hybešové ulici bylo kino ((Mír)), kde sem taky byla
XX: na Starém Brně tomu říkali blechárna ((smích))
ŽH: no ano na Starém Brně tomu říkali blechárna (.) ale to už sem
moc do kin n- nechodila.
JV: takže vlastně jak em po tom roce šedesát dva ste ještě občas
zašla, ale pak už teda
ŽH: to nebylo pravidelně
JV: mhm mhm mhm, a to bylo, protože ste teda byla vytížená ee
v domácnosti, nebo že ste se musela starat o dítě a
ŽH: ano
04.396
325:349
JV: á em dobře a takže s- říkala ste, že ste nejčastěji navštěvovala
Jaltu ((Jalta))
ŽH: Jaltu ((Jalta)), ale potom, teď si vzpomínám, po tom
dvaapadesátém roce, když už ee sem měla i to dítě, tak sestra
bydlela na Hybešové, tak sme občas ho dali a na Hybešové ulici bylo
taky kino Mír myslím, že se menovalo, dneska je to
XX: dneska tam je nějakej podnik.
ŽH: ee Ponrepo nebo co je tam něj[akého]
XX: [né] dnes to už néni
ŽH: né
XX: dneska tam je ňákej podnik, to už neni kino.
ŽH: to neni kino, ano, je to ňáká ka- já nevim co to je za podnik
Ponrepo. co [tam se]
JV: [(tam se)]
ŽH: pořádají výstavy taky ňáká, ale já sem dovnitř nevešla nikdy,
tak tam sme taky chodili [potom]