Citát

JV: dobře, ale třeba vzpomínáte si že by nějaké vaše hry byly ovlivněné filmem?

LH: no, často sem chtěla em často sem chtěla napodobovat taky, ňáký ty em ale přesně teď nevím ale hrozně se mně to líbilo, ty filmy, no a to sem se taky kroutila, třeba potom už taky pozděj, hodně pozděj, už potom byla, už i Věra Ferbasová, to už potom sem byla stará, já povidám já budu taky tak zpívat, dělali sme legraci s manželem. takže ráda, ráda sem měla všechny naše herce,

JV: [a co Burian? ((Vlasta Burian))]

JG: [a nezapomeňte,] že oni, no tak Buriana ((Vlasta Burian)), to
je, to viděli sme, jo, to, to jako jo, to em von byl opravdu dobrej,
na svou dobu, to, dneska už je to takový hodně naivní, ale přesto
jako byl teda dobrý, jo, no tak to zná člověk všechny takhle ty
filmy.

takže ten cé a ká polní maršálek, ((C. a k. polní maršálek)) ten vás

LH: no ano.

JV: na vás zapůsobil nějak?

LH: no nezapůsobil, to ale líbilo se mně to.

JV: hm

LH: protože to em byl em ten náš slavnej

JV: Burian ((Vlasta Burian)).

LH: ano, Burian.

JV: Burian.

LH: kdybyste viděla jak von dopadal, ale to byste tady museli být do půlnoci a ještě k temu hladný. no, no

JV: takže třeba toho Buriana ((Vlasta Burian)) ste měla ráda, chodila ste na něj?

LH: Buriana ((Vlasta Burian)) sem měla moc a moc ráda, všecko mu sebrali, potom už druzí a to radši nebudeme vykládat.

LH: cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) to je dycky, anebo něco takového, co on hrál, on to hrál taky, on dovedl em zpívat, tancovat, a všecko takže sem ho, obdiv měl. můj obdiv.

JV: dobře.

LH: tak bych to řekla. můj obdiv.

JV: [třeba Sněhurka? ((Sněhurka a sedm trpaslíků))]

JG: [to akorát tam] s těma. prosim?

JV: pamatujete si na Sněhurku? ((Sněhurka a sedm trpaslíků))

JG: no ale to bylo už po válce, když sem přišla Sněhurka ((Sněhurka
a sedm trpaslíků)).

JV: právě že mně tady jedna paní říkala, že už ji viděla před
válkou. kolorovanou.

JG: já si myslím, že žádný filmy sem nechodily bez barvy, [to
všechno začalo až potom.]

JV: [ona byla, ona byla] černobíle, ale byla kolorovaná, to nebylo
[barevný jakoby film, ale dodatečně,]

JG: [aha jo, jako takle, jo tak to nevim.]

JV: to nepamatujete si

JG: jo, to si ne-

JV: třeba jedna paní mi říkala,

JG: [jo, jo]

že na to má strašně silnou vzpomínku,

JG: aha

JV: že ten film se ji úplně vepsal do paměti, a to mohlo být někdy
kolem roku třeba třicet čtyry, třicet pět.

JG: no tak to ne, to já si

JV: nemáte, ale to jakoby více lidí, více pamětníků mi říkalo, že
tento film je pro ně takový, [opravdu v tom dětství, že si ho
pamatují strašně silně, takže mě zajímalo, jestli vy máte takovou
zkušenost taky.]

JG: [jako že to bylo mezi prvníma to barevný, jo? já sem ho viděla]
taky, ale nevim, že by byl teda barevný. tak ne, nevzpomínám si.

JV: a viděla ste ho teda až po válce.

JG: no tak to už dovikolikátá nahrávka to byla, že

JV: hm hm

rok třicet osum Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků))

LH: no tak to, to sem, myslím si líbilo všem.

JV: hm

LH: to bylo takový dětský.

JV: dětský.

ta Mata Hari, ta byla
pěkná, to je fakt,

JV: jo, vzpomínáte si na to víc,

JG: no

JV: jo.

JV: potom rok třicet pět, to byla Mata Hari a Cácorka

LH: no, Mata ((Mata Hari)) ano.

JV: Mata Hari

LH: to je naše, to to byla naše největší vyzvědačka, ano. ano.

JV: dobře.

LH: ano.

JV: a vás to nějak jako

LH: no,

JV: ten film.

LH: neovlivnil, ale em dovedla em si v tom jak to všecko hrála opravdově, to byla slovenská herečka,

JV: hm

LH: a opravdu sem se ji obdivovala.

JV: dobře.

LH: můj obdiv měla.

LH: naopak si myslím, že tam měli hodně víc lidí, protože oni měli, to se myslím menuje Ponrepo, ne?

JV: Ponrepo v Praze

LH: a není to tady? ne ale to tak nechcu něco splést. ale zeptejte se tak jak je v tom. tam byly vždycky ty filmy starší, mají tam všechny, i tyto. ale taky tam měli i teho prvně myslím to tam dávali, že em teho krále. englic- Obsluhoval jsem anglického krále. ten se mu povedl. mně se líbily takový filmy.