Citát
01.397
816:833
no byly, no potom až přišel
Hitler, tak ee (jéžiš) to bylo hrozný, tak před kinem ee jakýmkoliv
filmem, jo, tak vám dali šmarja, jak se to menovalo? vítězíme na
všech frontách [Evropy].
LČ: [týdeníky]
JH: v ježismarja, [jak se to]
LČ: [týdeníky]
JH: týdeníky, [márjapano].
LČ: [žurnál]
JH: furt sme vítězili, tam tam tam a všechno německy, jo a potom
teprve česky ane- všimnite si na těch starých filmech, jak sou
německý názvy a zase český tak to sou z protektorátu.
01.397
1041:1057
LČ: [a když] když ste teda v tom období toho protektorátu
navštěvovala ty kina, tak ee byla tam povinná němčina v titulcích u
těch promítaných filmů?
JH: titulky?
LČ: no.
JH: mně se zdá že jo.
LČ: a em ee na těch plakátech byly třeba německé [názvy]?
JH: [no] musely být, [ano].
LČ: [musely]?
JH: ano
01.397
1078:1085
LČ: takže v tom kině ste to ani tak nevnímala, že tam je němčina
[(jako, jo)]?
JH: [ne ne] ne
LČ: a bylo třeba na těch ostatních lidech vidět, že jim to vadí?
JH: to sem si nevšímala.
01.397
175:201
MK: a to si žádné, víte když v našim e v našim domě bylo dvaadvacet
partaji
LG: mhm
MK: jo a vo těch dvaadvacet partaji bylo bylo osum nebo devět
německých partají, jo, a to je samozřejmý, že ste se vod malička
naučila česky německy
LG: mhm
MK: ne a to neexistovalo ee kdo je co seš ty, co seš až pak děcka
začly chodit do školy, tak sme věděli, no jo, ten chodí tam ten
chodí tam, tak to je Čech a to je Němec
LG: jo
MK: ale jinak to se aji aji Němci se zdravili někdy česky
LG: mhm
MK: ne to vubec nebylo žádny e na to ani žádné nepřišel jak teďka
blbnó
LG: mhm
MK: dovopravdy musim řict
01.397
428:453
LG: mhm. a teda když ste si vybírala ty filmy a ta kina, tak jakou
roli hrálo to, že ste jakoby pocházela ee z německého jazykového
prostředí nebo jakoby půl českého a půl německého
MK: jak to nerozumím jak to myslite
LG: jako jestli ste si víc vybírala německé filmy anebo české
MK: poslóchéte, když umíte obě řeči,
LG: mhm
MK: tak je vám to jedno
LG: jo
MK: rozumite
LG: jo jo jo rozumim
MK: když to pran- když to perfektně umíte, dyť to vidíte že že to e
[ovládám]
LG: [mhm ano ano]
MK: tak to sem v životě mě nenapadlo e na to nejdu nebo to
01.397
1486:1499
MK: no jo no to sem měla moc ((smích))
LG: ((smích))
MK: vy vidíte že já sem na to se nedívala jestli só to Němci nebo
Češi
LG: jo jasně já to vidím jo mhm
MK: já sem chodila do německýho divadla, tam sem měla ze škole sme
měli přece to vite že Němci se nesměli hrát v Mahenovým divadle, jo,
tenkrát se to menovalo je štátteatr ((Stadttheater)) jo tam směli
hrát jen v ponděli a sice jsme měli v německým domě to vite kde ten
byl
04.396
1080:1147
LG: ee jaký byl osud vaší rodiny na konci války
MK: jak jak byl
LG: osud jaký byl prostě
MK: vod mojí rodiny
LG: mhm
MK: můj tatínek zůstal v Brně
LG: mhm
MK: protože ještě musel chodit do služby a moje mamin- von dal mi
maminku sebou aby mně pomohla s těma děckama
LG: mhm
MK: jo a tatínka sme potom našli teprve v Německu
LG: jo a vrátili ste se potom do Brna nebo potom vaši rodiče bydleli
kde
MK: ne my sme já sem byla jak myslim že to vite co se s Brňákama
stalo
LG: no vim
MK: e pochod smrti
LG: mhm
MK: do Pohořelic a potom dál a já sem byla ee vám řeknu větší město
Jindřichův Hradec
LG: mhm
MK: tam byly p- par kilometrů vod tam byli ty moje rodiče vod mého
manžela a od tam sme byli tak jak tak všichni Němci vyhozeny jako
Brňáci do Rakouska
LG: mhm
MK: transportem potom jako pěšky sme šli do Jindřichova Hradce a na
druhé den sme s tó lokálkó co sme tam jede do Nové Bystřice byli
vezeni dráhó tam a tam sme byli vyloženi a zahnani přes hranice a
teď si dělé co chceš
LG: mhm [tak to je smutné]
MK: [takže je to] z domu to co sem z domu vzala a to sem vzala
hlavně jenom na voblečeni pro děcka a trochu pro mě a pro maminku
tak to co sme měli tak to sme měli
LG: mhm
MK: a vod tam sme se s tym museli potom jit pomalu pořád trochu dál
až do Vídně, z Vídně transportem a týden na cestě a přišli sme do
Německa
LG: mhm
MK: až v roku ale v lednu čtyřicet šest
LG: jo
MK: a vyhozeni sme byli třicátýho května čtyřicet pět
04.396
161:185
LČ: mhm a kdy ste vlastně přestala chodit pravidelně do kina? vůbec
obecně.
JH: do kina? až (.) hm když sem chtěla vidět nějakej film, tak sem
se utrhla a letěla sem do kina, no ((smích)) <když sem to chtěla
vidět.> protože ee sem se zajímala o kulturu vždycky a a chtěla sem
mět taky ten rozhled trochu, no a tak když sem přišel nějakej <za
komunistů dobré film, tak sem utikala do kina,> no teď už ne ve
stáří, teď já sem chodila i do divadla hodně, jo, protože sem
bydlela v Králově Poli jako vdaná, a tam to je blízko, sednete na
jedničku a ste v divadle, jo, takže to jako já sem ráda chodila do
kina, taky sem si něco pamatuju, ale to vy vás už nezajímá přece.
LČ: to potom už ne, (ale) mně spíš šlo o to, jestli až teď ve stáří
ste přestala teda chodit do kina?
JH: ano ano [ano ano]
LČ: [jinak vlastně] ste ste snažila celý [život].
JH: [ano] můžu říct, že tak kolem té sedumdesátky.
LČ: mhm
JH: mně už je štyřiaosmudesát, že.
04.396
851:871
LČ: a je jaké jiné třeba koníčky ste měla krom toho, že ste chodila
do [kina]?
JH: [čtení] (.) knihy
LČ: [a]
JH: [knihy] milovala sem knihy a celé život, podívejte se, sem se
vrhla na historii.
LČ: a třeba divadla nebo tancování,
JH: no to tancování to sem tancovala ráda, jo, ale jenomže když máte
rodinu a máte děti, tak vás na to tancování moc nezbyde čas ani
peníze.
LČ: ale v té době vlastně
JH: (když) svobodná, když sem byla?
LČ: no
04.396
901:908
LČ: takže ste si většinou četla a to kino bylo spíš vlastně dalším
rozptýlením, nebo co ste vlastně jinak se jak ste se jinak bavila?
JH: no tak ee já vám řikám ee kino kino už bylo víc tak jako jinak
se žilo, to se nedá vykládat dneska. dneska je všeho a pf se uplně
už za toho ee za těch komunistů bylo plno kin a plno filmů.
všelijakých, i když ruskejch třeba, ale sem tam sem pustili taky
nějaké dobré film hm tak já nevím, co bych vám ještě řekla.