Citát

o, to už prostě jako
víc taklec (.) aji sme měli všelijaký brali sme si tenkrát byli

JV: mhm

JJ: ten (.) nevim jak se to jmenovalo (.) Kinorevue

JV: mhm

JJ: nebo tak něco, tak sme si to kupovali

JV: kupovali (ste si)?

JJ: jo a tak, tak sme ee jako (..) to už potom bylo že (.) (člověk)
byl větší, to už vlastně bylo (.) bych řekla (.) za války

ale ee
vzpomínám si, že zřejmě v ňákým tom týdeníku sem uviděla právě, ze
Zlína první máj, kde byli ti Zlíňáci v těch stejnokrojích, já nevim,
jestli ste o tom slyšel, že ty první máje oni měli krásný kroje a to
mě tak zaujalo, že sem si napsala žádost do toho Zlína o přijetí a
taky sem se tam dostala, protože se dělávaly psychotechnický
zkoušky,

JV: mhm

ŽH: který trvaly dva dny a hned tak každej se tam nedostal.

JV: hm

ŽH: takže pro mě to bylo a možná že tady ten film, no říkám, no ten
film mě podpořil, že sem to viděla v tom Zlíně a ta širlej templ
((Shirley Temple)) že že žila takovej no, já sem jí to nezáviděla, i
když sem byla z chudobné rodiny, ale tam sme viděli ten přepych a
to, ale to sem mě nijak neovlivnilo.

JV: takový ideální svět byl to pro vás.

ŽH: jo.

JV: a vlastně ten klub ee em fungoval na jakém principu, že byste se

ŽH: my sme měli ňáký la- legitimace a [mám dojem,]

JV: [kartičky]

ŽH: že sme na ty její ((Shirley Temple))filmy měli slevy, že sme
platili tři koruny jenom vstupný, místo pěti.

JV: místo obvyklých pěti korun.

ŽH: ano.

JV: hm. á em ňá- ňáké ňáké třeba stanovy nebo požadavky na členy
něco [takového]

ŽH: [ne, vůbec nic]

JV: [ne ne nemáte v paměti]

ŽH: [ne ne ne ne]

JV: vůbec. ee a setkávali ste se s těmi ostatními? členy? nebo znala
ste je

ŽH: ne vůbec

JV: neviděla [ste je nikdy mhm]

ŽH: [ne, my se sestrou] jenom a

JV: mhm mhm takže to bylo spíš takové anonymní, [že tam vlastně]

ŽH: [ano, ne]

JV: jako ste byla sice v klubu, ale neznala ste [už]

ŽH: [ano]

JV: ty další členy. á em ještě vlastně, jak ste se do toho klubu
dostala, to ste někde četla třeba v novinách? nebo nebo [(v )]

ŽH: [to už si,] to vám si nevzpomenu už

JV: ne ne ne

ŽH: možná že při tom prvním představení

JV: mhm

ŽH: že tam ňáká agitace byla, [ale nemůžu si]

JV: [v tom kině]

ŽH: vzpomenout.

JV: v Jaltě ((Jalta)) přímo, že by tam někdo [(třeba byl)]

ŽH: [určitě vím, že] sme měli takovou ňákou knížečku s její
fotografií, ale na víc ňáký detajly ((detaily)) (.) si nevzpomínám.

JV: a (..) teď teda když se posuneme dál (.) ee nebo teda eště
vlastně ještě bysme se mohli ee mohli zastavit chvilku u toho ee
kina na na Výstavišti ((Výstaviště)), jak ste chodili hodně ze
školou nebo (.) relativně hodně (.) tak ee vzpomněla byste si, jak
se třeba (.) ty děti chovaly tenkrát ee při představení?

JJ: no tak (my) sme se chovali normálně prostě

JV: jesi třeba pokřikovali kluci nebo (.)

JJ: ne ne ne

JV: hvízdali nebo se smáli [nahlas]?

JJ: [ne ne] (..) ja vam něco upřímně řeknu, tenkrát byla ta mládež
(.) jinak vychovaná

JV: hm

JJ: prostě, jo, tenkrát [(to neexistovalo)]

JV: [jako myslíte,] že si třeba děti tenkrát tolik nedovolily jako
dneska, jo?

JJ: no no no, to bylo úplně něco jinýho

JV: mhm

JJ: (..) my bysme si nedovolili ani nijak tak, protože by nás
učitelé hned (.) hned sme byli volaní k raportu nebo něco

JV: [mhm]

JJ: [když] kluci třeba něco z voloviny vyvedli nebo něco takovýho

JV: hm

JJ: tak byli hned k raportu

((pausa; 5 vteřin, doplnění nápojů))

JV: takže třeba ste se ani nebavili, jako měli ste strach (.) během
ee

JJ: ne, řekneme né strach, ale prostě tenkrát nás to (.) já nevím
jako

JV: hm

JJ: děcka ani nenapadlo nějak taklec ee (...) prostě měli sme ee
jiný

JV: hm

JJ: jiný smysl pro život, jak se řiká (..) poněvač sme byli jinak
vedení

JV: a (.) pamatujete si třeba, že ty diváci během těch představení
byli najednou (.) to jejich chování bylo (jiné, že) byli tišší, že
se třeba moc nesmáli nebo (..) ee [netleskali]?

JJ: [tak (.)] já bych řekla, že byl poměrně klid v tech kinech

JV: mhm

JJ: nebylo nějaký [že by tam]...

JV: [ale (.) ee] jesi to třeba ovlivnila ta atmosféra toho
protektorátu nějaká (.) atmosféra strachu?

JJ: já bych řekla spíš, že že žádné každé raději (.) to ste akorát
slyšel zašustět třeba nějakej

JV: [hm]

JJ: [ten] papírek nebo něco, jo (.) [jako bonbóny nebo to (...) no
ale...]

JV: [takže na jednu stranu kino bylo pro ty diváky vlastně místo
nějakého] (.) úniku, na druhé straně ale asi všudypřítomný strach
tam byl jako přítomen? [že zřejmě asi si nedovolili komentovat třeba
něco]

JJ: [no taklec jako že by někdo] aj při tom týdeníku

JV: mhm

JJ: byl poměrně klid

JV: mhm

JJ: jaksi (.) je možný, že (.) to potom kritizovali [ale]

JV: [mhm]

JJ: po straně jako jo [(.) (poněnač se každej se každej)]...

JV: [hm (.) a nepamatujete si,] že by byly nějaké projevy (.) během
(.) [projekce ( )]

JJ: [tenkrát] byla doba (.) bych řekla tak jako zrovna za komunistů

JV: mhm

JJ: raději každý držel hubu

JV: mhm

JJ: jo, bál ste se něco říct (...) no (.) a to stejný bylo (.) za
komunistů taky

JV: ee vzpomněla byste si, jestli třeba někdo (.) někdy jakoby v
kině nehajloval (.) třeba když se na plátně objevil Hitler?

JJ: [ne, ne, to si nevzpomínám]

JV: [protože my jako víme, že občas se to] stávalo a zřejmě to tady

JJ: [ne]

AM: taky slyšela. tam bylo už moderní kino, moderní budova, oproti
tomu grandu, to byla taková (.) já vím že e ti hoši s- starší co
byli takoví e prostě <divoký> do toho kina se strašně hrnuli, na
šaplina ((míněno Chaplina)) a na to, vše- všechno co hráli,

AM: (.) a tak dále, no ale my děti sme všechno dobře prožívaly, no a
potom eště sme chodily na to výstaviště, (.) a to už rodiče nesměli
vědět že tam deme, protože to bylo všechno zakázaný, a maminka nám
řekla a tatínek (.) hlavně maminka, děti nechoďte nikam ať se
nedostaneme do neštěstí, většího než máme. (.) takže my sme tam
chodily jako na černo.
LČ: [tajně]
AM: [sme jenom] šly za dětma ale (.) ale šly sme do toho biografu
taky.
LČ: a ty peníze na to to ste [měly ee (vlastní)]
AM: [jo no tak] oni nám dali [kapesný]
LČ: [mhm] kapesný.
AM: samozřejmě. a to b- ee vstupné do toho <biografu stálo korunu>
LČ: a jak jak bylo
AM: a potom jednoho dne to skončilo, protože my sme si tam sedly a
zhas- e začal film, zhaslo se, začal film, najednou vstala jedna
paní velká fašistka, předstoupili k němcům, a vstala okamžitě
rožněte jsou tady židovský děti. (.) nebo děcka, jo? no a tak (.) ee
prostě ten ee uvaděč tam rožnul, a ona ukázala na nás. (.) a tenkrát
už se nosily hvězdy tak samozřejmě my sme je neměly, nevzaly si
hvězdy nebo sme si je schovaly, musely sme nosit hvězdy. no
samozřejmě my sme šly za dětma a šly sme do biografu tak sme je
neměly, že?

AM: no tak, hm e samozřejmě sme e byli rádi že něco tak, ale e ten
pocit té úzkosti e byl velice silnej, (.) když sme tam chodili. (.)
pořád sme měli strach z té společnosti, (až) nás někdo uvidí, a bude
neštěstí, (.) tak jak maminka řekla, (.) že když nás chytnou, tak
zatknou rodiče, (.) a všecko to sme už věděli že tam de vo život,
(.) no, ne vyloženě tak, ale věděli sme že musí nastat veliký
neštěstí. (..) protože už byla válka, ((mluví s pláčem)) (.) a lidé
mysleli (.) ( ) (.) ztráceli (a nedělo se nic)

LČ: [a že] byste se třeba bavili v kině při filmu nebo [ste jenom
sledovali]
AM: [myslim že ne, byli] sme všichni e prostě tak
LČ: (..) [a]
AM: [ee] tak sme byli zaujatí, a tak nás to bavilo, a že sme se
nebavili, nemůžu říct.